Klikni →ZDE← a podívej se na mé další blogy.

Nejnovější články:




Vstávám pozdě a neštve mě to

22. října 2017 v 9:21 | Atheira |  žila byla jedna blondýna
Kdysi bývala pátá hodina ranní ještě temnou nocí, později se mi stala běžným ránem. Osmá bývala ráno, posléze dnem, co už toho má hodně za sebou. Tímhle zvykem jsem si nechtěně způsobila, že vstávání po šesté se mi stalo jakýmsi kazičem nálady. Prostě jsem měla pocit, že budu o něco z toho dne okradená... Ano, okradla jsem se o dobrou náladu hned z rána, a tohle už rozhodně nedovolím.
Jsem spíš ranní ptáče, baví mě to, to ovšem neznamená, že nejsou dny, jako třeba ten dnešní, kdy si vzstanu před osmou. A nebudu přemýšlet nad tím, kde jsem už dávno mohla být. K čemu to?


Dny plynou, náhlý návrat léta opět vystřídal mlžný, deštivý podzim a mně je hned zase o trochu lépe. Co jsem viděla TO, mám navíc takovou Kingovskou náladu, pustila bych si Mlhu, to je kromě novinky v kině snad jedna ze špetky adaptací, která je povedená. Ta nálada se mě drží s postupujícím podzimem víc a víc. Konkrétně na tenhle film jsem dostala chuť včera, kdy jsem šla tou nejhustější mlhou, kterou jsem tu letos vůbec viděla, zpět domů z procházky. Fakt, že mám s sebou psa naznačovala jen oranžová tečka kousek přede mnou... Sláva svítícím obojkům.
A mně najednou bylo nějak hezky. Tak nepatřičně, protože mi hlavou chvíli proběhla myšlenka, že by v tý mlze fakt mohlo číhat nějaký monstrum. Ale měla jsem radost z toho, jak je podzim krásný. Mám strašně ráda mlhu. Letní, když se vznáší brzy z rána nad loukami, i tu podzimní, co pohlcuje úplně všechno kolem sebe.

Doma se konalo typické podzimní handrkování, kdy děda s rychlostí blesku (jak mu jinak všechno trvá do posrání) nabalíčkoval komunisty a zbytek někam schoval, vyhodil nebo snědl... Kdo vlastně ví, co se se zbytkem stalo. Tato akce má vždycky velmi podobný výsledek. Končí to pálením, trháním, házením do sběru. No, alespoň už se u toho po těch letech asi ani nikdo nehádá. Ale končívalo to i křikem. Mamka už to s ním taky vzdala, ačkoli je právě tou, která se lístků nezbavuje tak okázale. Rituální pálení a trhance ji asi moc neberou. Někam to založí a pak vyhodí. Já nemůžu soudit, moje mamka se ovšem nechává slyšet, že nechápe, co tomu bláznovi hrabe. "Vždyť jsme se měli špatně! Hrozně. A nic jsme neměli. No... měli. Krimplenky a frontu na banány!" (Je tu někdo doby znalý, kdo by mi, sakra vysvětlil, co jsou to krimplenky? :D) Mimo to mnohokrát vzpomínala, jak se nedostala na školu právě proto, že to byl děda, kdo byl proti tehdejšímu systému.
No, občas lidem asi hrábne nebo co.
Zrovna včera dokonce s tetou vzpomínaly, jak povinně chodívali do průvodu na prvního máje s mávátky a jak se povinně sledovala volba prezidenta ve škole v televizi.
A navzájem se vraždící spolužáky v hunger games jim nepouštěli?

Pokud jde o můj boj proti chaosu, vzala jsem to z té jednodušší stránky. Někteří možná článek brali spíš jako reakci na to, že si potřebuju kolem sebe uklidit fyzicky, měla jsem na mysli ale spíš chaos neviditelný, ten, co vnímám jen já.
Jo, ve skříni mám bordel a nesnáším mytí nádobí, ale to mě v podstatě zas až tak moc nesere. Říkám, zas až tak moc, ono mě to jakoby vysírá, ale ne tolik, aby to mělo na mě nějaký zásadní vliv.

I tak jsem ale začala spíš v tomto směru, protože tam je vždycky lepší začít.
Ale nádobí ani oblečení to nebylo. Teda, nádobí jako jo, hníit ho fakt nenechávám, ale střed zájmu byl úplně někde jinde.
Má myšovna (to je složené s myší a knihovny) měla tmavě hnědý kabát. Vytvářela jsem to tu s myšlenkou jakési malé knižní zašívárny, a ono to tak nějakou dobu v podstatě fungovalo. Jenže pak mě tmavé stěny pohlcující světlo a změnšující prostor, kdy vypadá, že na vás všechno kolem padá, začaly dovádět k šílenství.
A tak jsem přešla ke světle béžové. Ještě potřebuji domalovat zflekatělá místa, pořídit si na obě mapy (Středozem a Westeros) plexi, abych je něměla na stěně jen tak nehezky. Asi přidám ještě pár obrázků stejně zarámovaných. Z toho důvodu ještě nedokumentuju výsledek, jsem spíš na půli cesty.
Co jsem ale včera poznala bylo to, že jak mi hromada knih umí přinášet radost, byla to spíš nenávist, co jsem k ni pociťovala v době malování a přesouvání. Najednou jich bylo strašně, strašně moc!
Když pak došlo na rovnání zpět, moc jsem se s tím nepatlala. Jak kdysi mívaly určité knížky určité místo, teď si Zlatý kompas trůní na jedné polici s Kingem a moc mě to neštve. To se někdy srovná.
Už teď je mi tady ale líp. Vzdušněji, pozitivněji a uvolněněji.

Rozmýšlím, že bych asi mohla jít ven. Jenže neustále prší. A mně se dneska do toho deště nějak nechce, i když mi to jindy nedělá problém. A tak se na to asi vykašlu. A vlastně i pro Laru by to bylo spíš za trest, ona déšť dvakrát nemusí. Jen ten letní, ten jo.
"Hele Laro, koukej, co je tady listí, pojď se vrtat!"
"Když ona není moc podzimní pes."
"Ona totiž je spíš bududomapes"
"No a co? Tak ráda kouká na televizi a spí!"

Mimochodem, jak jsem vám tu nedávno říkala o tom, jak se Lara na lidi ráda směje. Sestra ji fotila, když jsem měla dorazit z práce, jak se na sebe usmívají.
Představuji vám proto americký úsměv svého psa v celé své kráse. (A opravdu v tom nehledejte nic nepřátelského, je to stoprocentně myšleno jen a pouze dobře, ačkoli to tak nevypadá :D)
 


Komentáře

1 Lenn | Web | 22. října 2017 v 23:28 | Reagovat

Tak ten psí úsměv je boží! :D s tím pozdním vstáváním si teď připadám trochu jako blbec, protože já o víkendu vstávám třeba až v 10 :D nadávky na komunisty u nás taky byly, hlavně kvůli volbám :D

2 Keiji | Web | 23. října 2017 v 22:09 | Reagovat

Chápu naprosto přesně ten pocit, když jsi zvyklá vstávat brzo, užít si své ráno, a jakmile se to nepovede a zaspíš nebo se prostě probudíš později, je to, jako by sis odřízla kus dne. Tu nejlepší část dne. Alespoň takový pocit. A vždycky mě to, když se podívám po probuzení na hodiny a zjistím, že je pozdě, strašně znechutí a nemám už chuť vstávat vůbec, protože : "K čemu už by to bylo..." :D (Samozřejmě ve finále venčit a jít do té práce musím... :D) Přes to se musím taky nějak ještě naučit přenést, aby mi taková rána hned nekazila celý den. A nebo... vstávat dřív. Ha, ha.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama