Komentáře

1 Keiji | Web | 14. října 2017 v 23:24 | Reagovat

Závidím ti chumlací Laru! Akina se mi obloukem vyhne, když jí nabídnu deku. Pokud odejdu z postele, jo, to je hned jen její. Ale když se vrátím a chci, aby tam se mnou zůstala, vlezu si tam a ona zdrhne. Netýkavka. I když netvrdím, že je to zrovna výhra v loterii, mačkat se ke mně v posteli. :D

Tak doufám, že ti podomácku opravený kávovar ještě dlouho bude sloužit a že se i dočkáš pořádné záplavy tulipánů, až si budeš připadat jako u polí v Holandsku! :D

ps. ty fotky jsou fakt nádherný, úplně pohádkový. I když příběh za nimi nestojí zrovna ve stejném, pozitivním duchu (držení chudáka Lary když ji někdo volá a ona by určitě tak chtěla běžet! :D) Tyhle trable s prarodičema znám, to jim prostě nevysvětlíš.
A na první fotce se Lara krásně usmívá. :D

2 Atheira | Web | 15. října 2017 v 8:02 | Reagovat

[1]: Ona je Lara tulící od štěněte. Prvních čtrnáct dní s ní jsem se vyspala jen málo, protože se děsně mačkala. Když jsem spala na boku, choulila se mi pod bradu. Když jsem si lehla na břicho, ležela mi za krkem. Až později se sama začala šoupat po posteli pryč, aby měla svůj prostor, ale občas se prostě z ničeho nic přijde mazlit. Třeba sedím u počítače, ona se mi vecpe na křeslo a strčí mi hlavu na nohy a usne.
Ale naštěstí jí taky vyhovuje spát tak, aby nebyla omezená na prostoru - hrozně ráda se natahuje jak špagát a zabírá děsný množství prostoru a došlo jí, že když tohle bude provozovat moc blízko mě, tak ji stejně vždycky někam šoupnu. :D Mám stejně podezření, že jí šlo hlavně o tu peřinu. Ona se umí zachumlat pod deku, ale peřiny jí moc nejdou, tam vždycky strčí jen hlavu a zbytek zůstane čouhat, tak přišla škemrat, abych tu peřinu zvedla, aby se tam mohla nahemovat celá. :-D

Úsměv je taková specialitka. Nevím, jak se to naučila, buď sama od sebe nebo si to skutečně přebrala z toho, že jsem, jak byla malinká, vždycky když jsem se odněkud vrátila, i kdybych šla třeba jen s odpadkovým košem, na ní schválně ze srandy házela obrovský úsměv a zubila se na ni a dělala u toho opičárny. Ona teď pokaždé, když vidí někoho, koho má ráda, tak už z dálky se vrtí a háže po něm zubaté úsměvy a všichni z toho maj hroznou srandu, nadšeně volaj, ať se usměje a ona je z toho celá ještě víc nadšená, takže se směje a směje. Sestra s ní takhle blbne pořád, takže se na sebe dovedou ksichtit pomalu celou věčnost. :D Docela fascinující je, že ona svým způsobem cení zuby, někdy odhalí vlastně úplně všechny, co v tý hubě má, ale není to výhružka ani snaha zastrašit, je to opravdu veskrze pozitivní a přátelské gesto, který ale v podstatě prostě nemůže být psí, ale spíš fakt člověčí, protože psi na sebe kamarádsky zuby takhle necení. Když se dostane "do ráže", tak má fakt vidět celý dásně, jak se "tlemí" a k tomu se vrtí a poskakuje a je hrozně šťastná.  Když se jí takhle zalíbí nějaký cizí člověk, je ze začátku trochu vedle z toho, o co že se to ten pes pokouší, protože  vidí, že to cení zuby jak příšera, ale nevrčí to, nýbrž vesele tančí. :D

Prarodiče přišli až v době, kdy jsme měly převážnou většinu fotek hotovu, tak aspoň že tak. Je ale pravda, že nebýt jich, zůstaly bychom tam asi mnohem déle. Sice nám za nima neutíkala, ale pořád se po nich ohlížela a čekala, jestli teda může nebo ne a zajímali ji. I to stačilo, aby ji prostě rozhodili a nebylo možný s ní vyfotit kloudnou fotku.

3 Magdalena | E-mail | Web | 15. října 2017 v 11:19 | Reagovat

Po delší době jsem sem opět zavítala a mile mě překvapil pečící blog :-) Ačkoliv je zatím v rozpuku, těším se až tam přibude i zbytek receptů. Jsem totiž odhodlaná něco zkusit.

Fotky z lesa jsou fakt hezké, zalité sluncem a srší z nic pozitivní energie babího léta, které teda zatím bohužel moc nebylo. Těch slunečných (a teplých) dní od prvního září by se dalo spočítat na jedné ruce.

Včera bylo ale fakt hezky takže kdo mohl, ten vyrazil do terénu, včetně mě (i když mi nebylo zrovna dvarkát dobře, ale kdo by seděl doma zavřený, když je venku tak hezky) - na tůru mezi vinice, které teď taky hrají všemi barvami.

A pro Laru bod za výdrž při focení.

4 Verity | Web | 15. října 2017 v 13:07 | Reagovat

Na tý první fotce se Lara tváří dobře creepy, ale ta druhá je boží!

5 Keiji | Web | 15. října 2017 v 18:06 | Reagovat

[2]: Jo, už jsem viděla pár "zubících" se psů v přátelském gestu, je to určitě odkoukané od lidí. :D Ale věřím, že na psy to může působit trochu matoucně. :D

6 padesatka | E-mail | Web | 17. října 2017 v 16:00 | Reagovat

No jo, dvě modelky... :-)
U ségry jsem už byla, taky hezký.

7 Siren | E-mail | Web | 20. října 2017 v 10:48 | Reagovat

Ty fotky jsou vážně kouzelné ! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 



Doporučuji: