LIFE STYLE ← → VEGAN FOOD ← → PETS ← → BOOKS

Nesojové mléko k našelhání do kávy : OATLY barista

Sněhokamžiky

5. prosince 2017 v 19:39 | Atheira |  žila byla jedna blondýna
Už zase nesněží a ani není znát, že by to někdy bylo jinak. Ale skutečně se i tady pár sněhových vloček objevilo. Stejně jako trojbalení čokoládových figurek o dvou kusech. Sourozenecký dárky, žejo...



První sněhový moment, který jsem skutečně zaznamenala se stal minulý týden. Tmou a bahnem jsme se sestrou ťapaly kolem lesa a louky na zastrčenou vlakovou zastávku, kterou pravidelně obsluhuje maličká motorová čugálka. Přecházíme na druhou stranu, odkud se nastupuje, když v tom si všimnu, že proti nám se blíží světla. Ovšem z druhé strany než má náš odvoz přijíždět.
Znamenalo to jediné. Ten náš ještě ani nevyjel. Nemusí to nutně značit velké zpoždění, ale pět minut určitě.
Podstatné je, že už když jsem vyšla na cestu, nebyla jsem si zcela jistá, jestli jsem vypínala kávovar, jestli jsem ho vůbec vypojila z elektriky... Hlodalo mě to, jenže nebyla ani minuta k dobru. Někde vzadu v hlavě jsem si vybavovala, jak ho vypínám. Ale bylo to opravdu dneska? Poslední dobou jsem si oblíbila dělat si kapučíno na cestu do práce, protože to si jinde neudělám a kupovat si ho každý den se mi zatraceně nevyplatí. Už vůbec ne v Costa Cofee, který ho neumí tak dobře jako já. (muhahaha :DDD)
A tak najednou přistál sestře v rukou termohrnek a já se řítím zpět domů zkontrolovat kávovar. Opětovná cesta bahnem, zvyšující se intenzita větru... a nebo se mi to jenom zdálo? Každopádně, podmínky nic moc i bez něj. V půlce bahenní cesty mě napadlo, že se nikam nepoženu a dala jsem se do normální chůze namísto běhu. Štvalo mě, že vlastně kvůli tomu, že jsem si, já debil, dělala to kafe, s ním teď pravděpodobně odjede sestra, která mi ho vychlemtá, protože jiná varianta nebude. Leda by mi ho nechala sedět na lavičce v čekárně... A tak jsem se v duchu připravovala na to, jak píšu sestře smsku, ať si to kafe nechá, šéfový do práce, že dorazím někdy jindy, ale v běžný čas rozhodně ne... No a pak dorazím domů, Lara na mě kouká jak na zjevení a kávovar je co? Vypnutý a vytažený ze zásuvky. Lara se posadí na křeslo a kouká stylem: "Ne! Nemáš dovolenou, vypadni!" a já se s ní tedy zase loučím a vracím se zpět.
Kupodivu, všichni moji plánovaní spolucestující stále okupují nehostinnou zastávku zmítanou studeným větrem. Někdy v té době, kdy jsem podruhé opouštěla své bydlo a razila podruhé na vlak, začalo sněžit. Byl to ten sníh odporňák, kterýho nechcete. Jelikož tu ale pravidelnou sněhovou nadílku máme velmi bídnou, pohled proti světlu lampy na padající vločky mi nějakým způsobem zvládl udělat radost.

-----

Musím se k něčemu přiznat.
Pamatujete si ještě takový ten pocit, co jste mívali jako malé děti, to očekávání, kdy se konečně probudíte, vykouknete z okna a venku bude bílo?
Nevím, jakým způsobem od některých lidí vlastně něco takového odešlo, ale mě to neopustilo nikdy. S příchodem Vánoc proto vždycky, stejně jako dřív, očekávám ten zasněžený výhled z okna. S postupem let ovšem přichází, především v předvánočním období, méně a méně. (A koho to zajímá někdy v lednu, žejo...) O to větší radost jsem měla v neděli ráno, kdy jsem vylezla ven, na zemi ležel místy drobný poprašek a něco lehoučkého a drobného se snášelo z nebe. Bylo to vlastně nic, ale ta vůně sněhu ve vzduchu se vznášela stejně. Chvíli jsem se s Larou courala po louce, když se najednou venku vynořila sestra s Dragoušem. V tu chvíli už snežilo o trochu víc. Během dvou minut sice zase přestalo, ale za tu radost hnedka z rána to rozhodně stálo.

-----

Pondělní ráno ovšem bylo kouzelné, vánoční a dechberoucí. Při cestě na vlak sněžilo jen decentně, stejně tak při přestupu do dalšího. Někdy v době, kdy jsem ale cestovala do města, rozesněžilo se neuvěřitelně hodně, krásně a hustě. Nepadaly sice ty obrovitánské chuchvalce, přesto bylo vloček plné nebe a sypaly se z nebe bez přestání. Lidi se schovávali pod deštníky, kapuce a všechny dostupné přístřešky. V jednu chvíli jsem proto procházela prakticky vylidněnou ulicí a o to hezčí mi to všechno přišlo. Neměla jsem deštník a kapucu už vůbec ne, ale na co se schovávat před sněhem?
Na hlavě se mi cestou do práce už sice pomalu vytvořila hromádka, stejně jako můj kabát pomalu zasněžoval a vypadal, že jsem sebou snad řízla na chodník a s chrochtáním se vyválela.
Takhle skvěle se v nepříznivém počasí cítím jenom, když sněží.

-----

V průběhu onoho dne ale všechny známky sněhu zmizely. Na chvíli vykouklo i sluníčko připomínající duben, až se zase brzy začalo stmívat. Práce navíc bylo až nad hlavu, proto jsme zůstávali přesčas. Nějaký vtipálek řádně vohulil refrén Dusk Till Dawn a den pokračoval dál.
Na cestu domů jsem se ale vydala, naštěstí. Jenže jen co jsem opustila budovu, spustila se divná a velmi silná přeháňka. Nebyl to déšť, nebyl to ani sníh. Byla to taková ledová kaše, která vás oblemcá ze všech stran a v chladném vzduchu rozhodně neroztaje.
Šla jsem v tom asi deset minut, pak to ustalo, já ale byla samozřejmě promoklá až na kost a měla dojem, že z vlasů mám jeden rampouch. Jediné štěstí, že mi háro nedělá v zimě to samé, co v létě, když zmokne a uschne. Zatímco v létě se z nich udělá plesnivá nerozčesatelná koudel, v zimě uschnou a jsou stejný jako byly předtím. Vlastně mám vůbec v zimě mnohem hezčí vlasy než po zbytek roku.
Jak jsem tam tak šla, jak červená mokrá hrouda posypaná ledovkou, lidi na mě divně koukali. No, totiž, víte, to já schválně. Jasně, že strašně miluju chodit totálně prochcaná po městě. Kdo ne, žejo? :D
 


Komentáře

1 hrachajdice | Web | 5. prosince 2017 v 20:57 | Reagovat

Tak já třeba sníh nemám ráda , ale protože jsem na vozíku a hodně mi ztěžuje pohyb . Ale jinak Tě chápu ;-)

2 padesatka | E-mail | Web | 5. prosince 2017 v 22:28 | Reagovat

...a že má Lara přehled o Tvé dovolené... :-D Ti ji musí nejdřív schválit, co...?!

3 Lenn | Web | 6. prosince 2017 v 20:28 | Reagovat

Jo, tohle přesně jsem milovala jako dítě, že se ráno probudím a bude všude bílo. Neopustilo mě to do dneška, ale už jsem to dlouho nezažila, chybí mi bílé Vánoce. U nás zatím spadlo za celou dobu jen pár vloček. :D

4 Keiji | Web | 6. prosince 2017 v 21:17 | Reagovat

Sníh si užívám podobně, jako ty. Hlavně to sněžení proti žlutým světlům z lamp a nedočkavé vyhlížení sněhové pokrývky každé ráno... ani už nad tím nepřemýšlím, a vždycky hned koukám, zda tam něco je.

5 Lucirä | Web | 7. prosince 2017 v 8:06 | Reagovat

A já přemýšlela, jestli, když to nestihneš, mám s tím kafem odjet, nebo ho tam fakt nechat sedět na lavičce! :-D   A pak jsem došla k závěru, že ho tam nechám, protože bys byla smutná z toho, že ti to ujelo, tak ať máš alespoň to kafe. Ale zase jsem se bála, abys to pak v půli cesty neotočila, kdybys viděla odjíždějící čugálu. Jen proto mě napadlo s ním odjet! :-D Úplně jsem ti to zapomněla říct.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama