Ale ta hudba...

12. ledna 2018 v 16:23 | Atheira |  život ve 2018
Už si přijdu vcelku živá. Bolí mě záda... Ale koho by nebolely, kdyby tolik dnů v kuse jenom ležel nebo se potácel jak smyslů zbavený a vrážel do nábytku a rohů stěn. A že moje doupě je svou velikostí k této činnosti vlastně uzpůsobeno.
Cítila bych se ale živější, kdyby se venku nevznášelo hejno mozkomorů a nevysávali radost a dobrou náladu z celé podstaty lednového bytí. Venku není jenom lezavo a deštivo, počasí venku se totiž jmenuje deprese. Pro to lepší výraz není.
Nepomáhá mi ani fakt, že všechny energické a dobronáladové písničky z youtube snad někdo schválně vymazal, protože ta přehlídka, co se mi tu nabízí, to je, vážení, taky deprese. Když to nechám dlouho běžet bez dozoru, většinou se tam po čase vecpe Peter Hollens, jehož houkání už mi taky pěkně leze na mozek. Pokaždý mu říkám, že na něj fakt nemám náladu a on stejně příště přijde nečekaně znovu. (Abyste tomu rozuměli, nechávám ty písničky hrát tak, jak se přehrávají po sobě samy, zatímco jsem vzdálená od počítače, a dokud tam nezačne halekat Taylor Swift, většinou vyčkávám s nadějí, že se tam objeví něco, co mě zaujme.)

Včera (to jsem psala včera, takže předevčírem) celý den pršelo. A protože ještě bohužel nemůžu pořádat dobrodružné výpravy a už vůbec ne běhat či jen tak energicky poletovat po lese (Ach jo, jak já mám někdy chuť rozběhnout se proti zdi a doufat, že ten náraz mě zbaví veškerého odhodlání a chuti lítat jako ďas! Potřebuju pobíhat po venku, sakra, jo!!), přičemž energie už mám dostatek, abych skutečně něco dělala, vrhla jsem se do precizního úklidu a za zvuku hudby (a Petera Hollense, kterej mi snad fantomuje v počítači nebo co) se pořádně činila.
Jako minimálně ten oblak myšiny vznášející se v myšovně (to je místnůstka, kde bydlí a kde taky počítačuju a mám knížky a tak - taková pracovna s myšima a knihovnou = myšovna) byl za tu dobu už fakt brutál.

Pocit útulnosti je pro mě nesmírně důležitý. Jedině, když se doma cítím útulně, je pravděpodobné, že budu mít z celého dne dobrý pocit. Když se totiž probudím do mrdníku, většinou to nic dobrého nepřinese. Stejně tak, jako když mi k večeru bordel padá na hlavu.
Je to taková ta pohoda, jistota, že kdybych teď sebrala huňaté ponožky, deku a hrnek kávy a usadila se jako zámotek v chladném vzduchu venku na schodišti, mám ve své osobní bublině pořádek a za dveřmi mě nečeká nic nepříjemného, jen teplo a pohodlí. Stejně tak, když odjíždím pryč, tak tohle vědomí mi dodává klid v duši a dovede zlepšit den víc než cokoli. Nepořádek na mě působí jak přemíra hluku, kde neustále něco tříská, křičí a ruší. Možná to působí bláznivě, přirovnávat domácí nepohodlí k nepříjemnému sluchovému vjemu, ale já to tak opravdu vnímám. Když je pořádek, je příjemné ticho, prostředí pro dumání, rozjímání a čistou, ničím nerušenou pohodu.

A zatímco předevčírem jsem šla naproti příjemnému pocitu z domácího prostředí, na další den bylo nutné vyrazit k doktorovi na kontrolu. Při té příležitosti došlo i na nákup, jinak bych asi už umřela nebo skončila o ztvrdlém chlebu. Už mi bylo lépe, navíc jsem si udělala víceméně pořádek i v hlavě, srovnala si pár věcí, rozhodla se a teď už nezbývá jen doufat. Bylo mi tedy i celý den poněkud lehčeji, přestože doufám, že ta skutečná radost teprve přijde. Jako bych už takhle z kraje hledala poselství letošního roku a sebe zároveň.

V rámci zajišťování zásob jsem se podívala i do Tety, drogerie, kam běžně nechodím a byla jsem tam snad podruhé v životě, přičemž první návštěva se datuje hodně, hodně dávno, snad ještě do dob základky, kdy jsem tam pro něco byla s mamkou. Takže by se dalo říct, že skutečná návštěva to byla první.
A nelíbilo se mi tam. Ze sortimentu bych si nevybrala ani prd, navíc mi tam nebylo příjemno. Docela by mě zajímalo, jak je možné, že tam je někdo schopný nakupovat. No... veganský ráj to úplně není. To sice není vyloženě žádná drogerie, tahle mi ale přijde hodně pozadu. A třeba jsem jen špatně koukala nebo máme u nás nějakou divnou pobočku, i to jsou možnosti.

V poslední době jsem navíc objevila svého kreativního ducha, který zkrátka jen nečekal na deníčkování, o které jsem se v minulosti pokoušela, postačí mu totiž pouze diář, jehož vedení mě velmi baví. Užívám si jeho dekorování, zapisování... Je to takový jiný způsob meditace. Došla jsem k závěru, že běžný deník má na mě moc volného prostoru, jehož potenciál ještě nejsem schopná úplně využít. A třeba nikdy nebudu. U diáře je to jiné. Dříve jsem u jeho vedení také nevydržela moc dlouho, většinou se mi jeho forma nelíbila a nic mi to nedávalo. Že ale ani v něm nemusí být pouhé psaní do chlívečků jsem si uvědomila nějak až teď. Ne, že bych se s tím nikdy dříve nesetkala, jen jsem nikdy nezkusila udělat to po svém.

Při té příležitosti jsem rovnou doplnila zásoby pokladů z papírnictví, které jsem si objednala už podruhé na svetpasek.cz. Všechny tyhle věcičky mi spolehlivě sloužily na doplnění dopisů, teď se jejich využití jen rozšířilo o diář, který mě velmi těší tím, jak je uvnitř s ubíhajícími dny stále hezčí. Pevně věřím, že stejnou měrou se bude vybarvovat a zhezčovat i ten pomalu se rozbíhající rok.

Ač jsem tedy v tomto roce zatím moc nestihla a nevstoupila do něj zrovna šťastně, pokračuji v něm s nadějí, že už skutečně bude líp a že se také konečně začne něco dít.
Je to hudební pozadí už by mohlo být zajímavější a nemuslo by odrážet atmosféru za okny - tedy chmurnou a temnou.

Na mých tématicky zaměřených blozích jsou momentálně tři z brusu nové články.
V jednom jsem pekla makovec, v dalších hodnotím vyzkoušené šampony. Kdo má zájem, račte nahlídnout - proklik přes obrázky.
 


Komentáře

1 K. | E-mail | Web | 12. ledna 2018 v 19:50 | Reagovat

Mně na Youtube furt vyskakují vánoční koledy a lidovky pro děti... Vždycky si tam pustím nějakej sprostej rap nebo tak, na chvíli odejdu do skladu, vrátím se - a tam "Šla nanynka do zelíííí, do zelíííí." :-D

Přeju ať je to lepší a lepší. :)

2 Sova přepálená | Web | 13. ledna 2018 v 10:54 | Reagovat

Ta temnota je už vážně na mozek lezoucí. Od začátku roku tady bylo slunce asi tak dva dny, a jinak pořád tma. Asi tady taky máme polární noc, nebo co. Nejvíc mě štve, že mi to vysává všechnu energii. Na poslouchání jsem si teď oblíbila různé relaxační instrumentální mixy, s obrázkem nějakých kytek a tak, a ty to trochu vylepšují, ale zase v tom nenajdu žádnou hudbu na poslouchání do práce a tak. Je to s tím pořád zapeklité. :D

S tím pořádkem to mám podobně; jakmile je tady moc nadrobeno, nesklizené hrnky nebo něco takového, nejsem schopná se tady uklidnit. Zbytek domu to moje vysávání pomalu obden ale moc nechápe. :D

Ono takovéhle vyplňování diáře vlastně není moc odlišné od toho deníčkování. Jen je to takové víc ohraničené, což mně zase nevyhovuje, protože mi to připadá moc omezující. :D Ale víš, co jsi provedla? Vybrala jsi ty samolepky s Mumínky! Včera jsem se vrhla na Svět pásek, protože je fakt nutně potřebuju, a vůbec je tam nemají! :D :D :D

3 Atheira | Web | 13. ledna 2018 v 11:25 | Reagovat

[2]: Já je ale kupovala už v listopadu. Jen jsem s jejich použitím zatím byla taková opatrná, tak jich pořád většinu mám :D Při poslední objednávce jsem je nebrala, ale viděla jsem, že tam asi dva druhy pořád nabízí. Asi ti je někdo vyfouknul, ale já to fakt nebyla! :D  :D Ale myslím, že kdybys jim zkusila napsat, určitě ti řeknou, kdy budou. Přijde mi, že to jsou fakt příjemní a ochotní lidi. :-)

Instrumentální mixy taky pouštím často, ale už bych právě chtěla něco jiného, jsem tím dost přehlcená.

[1]: Proč si pouštíš sprostej rap? Taková ošklivá nehudba! :D
Díky, opravdu věřím tomu, že líp bude. :-D  :-D

4 Lenn | Web | 14. ledna 2018 v 22:29 | Reagovat

Automatické přehrávání si na YouTube raději ani nedávám, protože mi tam naskakují samé blbosti :D nejradši bych už měla léto, to lednové počasí nemám ráda, hrozně mě uspává :D

5 Lucille | Web | 15. ledna 2018 v 12:48 | Reagovat

Člověk ti doporučí k poslechu country a stejně ti to nevoní!

6 Atheira | 15. ledna 2018 v 13:38 | Reagovat

[5]: tak jako promin, ale kdyz je hned druha pisnicka umiracek a treti dokonce Mika, tak se neni cemu divit :D

7 Lucirä | 16. ledna 2018 v 13:32 | Reagovat

[6]: Si to máš přepínat sama, já ti doporučila Country ne automatický přehrávání. Mika není country, toho na mě neházej. :-D

8 Keiji | Web | Čtvrtek v 23:03 | Reagovat

Svým přirovnáním nepořádku ke hluku jsi mě zaujala a zároveň jsi mi, troufám si říct, dovolila trochu nahlédnout do hlavy mého přítele - věčně řeší každou maličkost, pořádek, které já snadno přehlédnu, protože na tom tak nelpím. Neruší mě... být ve svým chlívku, když to tak řeknu. Spíš bych to nazvala "svůj systém pořádku". :D Já většinou najdu, co potřebuju, ale Miňa je z toho značně nešťastný a nejspíš z toho cítí podobné pocity, jaké popisuješ ty, vždycky když říká "musíme uklidit" a "tady je zas bordel" i když mně to přijde nepřiměřeně často a vidím jen pár věcí položených jinde, než obvykle. Tak příště zkusím být hodnější a tolik ho nečastovat "nadávkami" jako puntičkář a perfekcionista... a úklidový nadšenec. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama