Můj hobití diář a další maličkosti

21. ledna 2018 v 17:11 | Atheira |  život ve 2018
Na včerejší den jsem si do diáře za pomoci pastelek v doprovodu zvířecích a stromových samolepek vytvořila východ slunce. Moje plány na uběhlý týden vlastně úspěšně vycházely a i když se nejednalo vlastně o nic velkého a zdánlivě ani moc důležitého, pro mě to bylo důležité moc a udělalo mi radost, že mi všechno tak hezky vycházelo. I to včerejší ráno jsem proto byla připravená vyrazit časně ven a znovu mít radost z bytí ranním ptáčetem.
Jen mi pak nějak došlo, že ty zimní východy slunce barevně neodpovídají tomu, co jsem tam vytvořila. To samozřejmě vím, už jsem jich viděla mnoho. Netuším, co mě k tomu vedlo. Možná už to jaro očekávám víc, než bych předpokládala. I tak bych totiž ještě moc ráda zakusila sněhovou nadílku, která u nás není zrovna štědrá a většinou zmizí už během dopoledne.


Na příští týden mám zatím ještě mnoho volného místa. Plány především tři, časově neomezené, přesto si je zadávám spíš až ke konci týdne.
Zalíbila se mi také myšlenka nějakého textu pro každý týden. Něco, co by ho mělo charakterizovat nebo pomoci ho překonat, užít si, těšit se z něj. Obrázek jsem nekreslila, je vystřižený z loňského kalendáře, ale líbilo se mi strašně moc jeho zpracování. Na druhou stranu mi tam chyběly nějaké barvy.
Moc se mi to hodilo k aktuální situaci, hledání nepodmínečné radosti z maličkostí a spokojenosti. Dovybarvila jsem zajíci barevné obzory, protože i on, stejně jako řada z nás, se má líp. Vepsala jsem si tam kolem něj to, co mi zrovna po vybarvení vytanulo na mysli. Že 'i ve tmě jsou barvy. Někdy stačí rozsvítit, někdy je ale potřeba nejdříve vyměnit žárovku.'
Řada lidí to po stisknutí vypínače vzdá s tím, že to prostě nejde. Je ale potřeba to nevzdat a najít jiné řešení. Plno z nás to ví, dokonce si i myslí, že to tak dělají, jenže co když si pak uvědomíme, že to tak úplně není?
Tenhle zajíc už dlouho seděl v černobílém světě a konečně přestal věřit tomu, že to nejde. Žárovku vyměnil, rozsvítil a kolem něj se postupně začínají rozprostírat barvy.

Je pro mě zároveň takové symbolické, že jsem na rok 2018 dostala hobití diář. Ani jsem netušila, že nějaký dostanu, určitě bych si sháněla nějaký na poslední chvíli, pořídila nehezký ze zbytkové nabídky a k tomuto nadšenému diářování bych se třeba ani nedostala.
Symboliku vidím v tom, že když kouknu na ten motiv na deskách, vybaví se mi přelom let 2012/2013 (i když mám motiv až z posledního filmu). Tahle léta si vybavuju jako jedna z nejšťastnějších. Mám na ně tolik veselých vzpomínek . V podstatě to nemá s Hobitem společného nic, ale zároveň hodně. Tomu filmu a hudbě z něj se totiž povedlo do sebe vstřebat to období, jelikož tehdy šel do kin první díl a my se na to s kamarádkami tak moc těšily a byly z něj vyplesknuté ještě tak dlouho potom... Těžko se pak jedno od druhého odděluje.
Chtěla jsem ale říct, že když jsem dostala v roce 2018 diář s motivem připomínající mi takové veselé roky, musí už jen z toho principu být i tento stejně, ne-li víc veselý. Věřím tomu, bude to tak.
I nadále se mi daří nespadnout znovu do chaosu a nepořádku, udržet si útulnou atmosféru a stále jsem ještě neupustila od dělání potřebných věcí hned. Začínám už pociťovat i to, jak to vlastně moc dobře šetří čas a já si pak nepřijdu, že lítám od jednoho ke druhému a neustále se v něčem plácám. Jen už mi začíná chybět denní světlo brzy z rána. Rozednívání na osmou je zkrátka strašně pozdě. Dlouhé večery a nekonečnou ranní tmu mám strašně ráda před Vánoci a užívám si ji, jen teď už to trochu omezuje. Zatím mě to ale nijak zvlášť netrápí. Když je za okny tma, je zase nějak útulněji doma.

A teď malá vložka z psího života...






Na dalších blozích v posledních dnech vyšly dva nové články. Jeden psí, a to konkrétně - proč si myslím, že je dobré, aby měli přístup domů.
Dále přibyl jeden pečící, konkrétně na kakaové řezy s borůvkovým krémem.
Proklik přes obrázky:

 


Komentáře

1 VeJa | Web | 21. ledna 2018 v 18:04 | Reagovat

Milujem diári do ktorých môžeš malovať! Mala som taký ale pred rokmi, teraz by som do neho nestíhala kresliť :D a ten koláč vyzerá dobre.

2 Atheira | Web | 21. ledna 2018 v 18:11 | Reagovat

[1]: Já si taky myslela, že nestíhám nic takového. Nestíhala. Neměla jsem čas na mnohem víc věcí. A taky náladu.
Jenže pak mi došlo, že takhle se existovat prostě nedá. :-)

3 padesatka | E-mail | Web | 21. ledna 2018 v 19:46 | Reagovat

Lara prostě není žádná troškařka...
Když větev, tak pořádnou. :-)

4 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 16:00 | Reagovat

To je fakt úhoř. :D Měla bys jí zasadit sekvoj, to by byl teprve klacek!

Už jsem si říkala, jak je sakra možný, že všichni zvládáte kreslit tyhle složitý mandaly ... Vesmír je pořád alespoň trochu v pořádku.

5 Silwiniel | Web | 25. ledna 2018 v 16:15 | Reagovat

Diáře jsou fajn věc, tenhle rok jsem si poprvé koupila prázdná blok s tím, že si budu diář tvořit sama. Zatím mě to docela baví, i když nejsem příliš zručná a tak není tak pěkný, jak bych si ho představovala. Ale to se snad časem vylepší.
Tvůj pes je super! :-D

6 Karol Dee | Web | 26. ledna 2018 v 16:48 | Reagovat

Koukám, že je Lara taky křížená s antilopou. :)

7 Atheira | Web | 26. ledna 2018 v 18:11 | Reagovat

[6]: Dědeček tý antilopy prý ale byl úhoř a jeho sestřenice had. Každopádně to nakonec vypadá, že pes se tam přimísil absolutně omylem a je tam určitě jenom jeden za posledních pět generací. :-D

[5]: Do prázdných sešitů mi to zatím moc nejde. Nevydržím u toho. Tenhle diář ale vypadá, že má aspoň nějakou budoucnost a neskončí v šupleti. :D

[4]: Úhoř, který lítá vzduchem a omylem drtí sovy. :D

[3]: Lara je hlavně hajzlík, co se nesmí začít nudit, jinak rozebere celou zahradu na atomy. :D

8 Keiji | Web | 28. ledna 2018 v 14:01 | Reagovat

Ty zimní východy slunce! Jsou opravdu jedinečné. A díky tomu, že teď je to světlo tak pozdě, je většinou stíhám i já, které se moc nedaří vstávat brzy v poslední době. :) (Asi potřebuju to světlo... nebo se naučit přenastavit, nějak. Dříve mi to nedělala problém, vstávat o dvě hodiny dříve, těšila jsem se na ten svůj ranní čas, ale někde se to ztratilo v procesu posledních pár měsíců...)
Diářování taky zbožňuju, ale mám ten problém, že až příliš nadšeně a příliš nepředvídatelně. Tedy když nadšeně, tak chci vyzdobit a pokreslit a popsat více, než jen jednu stránku, přidělenou jednomu dni! A nepředvídatelně, že tak rychle jako touha vzplane, i uhasne, aby zase o pár týdnů později zažehla... ale mezitím se v diáři kupí desítky prázdných, nevyužitých stránek. A tak jsem tento rok dostala vymoženost perfektní přesně pro mě - nedatovaný diář! Ten, věřím, mi vydrží věčně :'D A bez výčitek!
A to přirovnání tmy s barvami a výměnou žárovky se mi moc líbilo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Doporučuji: