LIFE STYLE ← → VEGAN FOOD ← → PETS ← → BOOKS

Nesojové mléko k našelhání do kávy : OATLY barista

Neslavnostní přivítání

7. ledna 2018 v 14:59 | Atheira |  život ve 2018
Když jsem 29.12.2017 měla odcházet z práce, bylo to asi deset minut před mým odchodem, zamotala se mi hlava. Nejdřív tak z lehka, když jsem si nazouvala botu. Nebylo to poprvé, co se mi něco takového stalo. Kupodivu byl den po pracovní stránce strašně klidný a prakticky nebylo co dělat, já ovšem už tak měla pravděpodobně většinu dne horečku a neudělala bych toho moc, ani kdyby bylo co.
Podstatné ovšem je, že, a už jsem to na sobě zaznamenala dříve, když konečně poleví, aspoň na chvíli, ty dny, kdy nevíte, co dřív, stranou poodejde i nesmírná buzerace, najednou má vaše tělo čas na to vypovídat službu, hroutit se a dávat najevo, že už dávno překročilo přes hranici vyčerpání. Dohromady s obyčejnou chřipkou vytvoří kombinaci, kterou už nemůžete dál přehlížet.


Nevím, co se dělo ten samý den k večeru. Končím u cesty domů, částečně s rozmotaným světem, jehož rotování trochu mírnil přísun čerstvého vzduchu. U cesty domů protkané zoufalstvím a pocitem, že musím brečet. Zdánlivě kvůli ničemu, skutečně kvůli všemu.
A tak se stalo, že nevím, co bylo poslední víkend loňského roku, z oslav příchodu toho nového jsem zaznamenala jen pár ran, které mě napůl vytrhly ze spánku, ne ale tolik, abych rázem znovu neusnula. Nemám ponětí, jak probíhaly první dny nového roku. Pro mě je to jako bych usnula a skutečně se probudila až tak 5.ledna. Do té doby byly všechno jen přízraky, divné sny a nesouvislé útržky, občasné procházení v polospánku a jen částečné uvědomování si toho, že je skutečně další den.
Všechny ty momenty, kdy jsem nevěděla, jestli jsou ještě z reálného světa nebo z jiné dimenze, ty chvíle, kdy jsem se ve tři ráno probrala jak po pořádné dávce fetu a musela na sebe pustit alespoň tu sprchu, abych pak zase v posteli upadla do mdlob, ty dny, kdy jsem s nikým prakticky nemluvila, nejedla a byla ráda za schopnost se aspoň napít, byly o to opravdovější a nezešílela jsem jen proto, že nade mnou bděl ten nejpovolanější tvor.
Pes. Můj pes.
Z prvního venčení mi ji sice vrátili, protože dělala scény. Pak už ale chodila, vždy ne úplně ochotně a domů se přihnala jak velká voda s vichřicí naráz. Jedno ráno se k nám ovšem máma na ranní venčení dobývala mimo jakoukoli běžnou dobu nejen pro venčení, ale i pro návštěvy. Byl to jeden z těch dnů, kdy už jsem aspoň byla schopná si rychleji věci spojit, a tak mě kolem čtvrté ráno zarachocení klíčů v zámku nijak neznepokojilo, protože jsem věděla, že máma jde před prací vyzvednout Laru na venčení. Znepokojilo mě ale to vrčící zvíře, které mě najednou přeletělo, div mi nešláplo na hlavu. Naštěstí se ale u dveří, kdy poznala, kdo přišel, její výhružky změnily ve vítání.

Někdy v těch dnech, kdy už jsem si aspoň zase připadala trochu jako živá bytost a ne ubožák na pomezí obou břehů, jsem objevila zajímavou věc. Čistila jsem si večer zuby a přišlo mi, že voda je čím dál studenější.
Ten den Lucka psala, že si ráno přišla jako v hororu v důsledku vypadlé elektřiny. Za celý den mi ale zatím nedošlo, že chyba nastala hlavně u mě. Teplá voda totiž ještě byla, do té chvíle toho večera, kdy se záhadně vytratily i poslední kapky. Koukla jsem na ohřívač a zjistila, že nefunguje. Došla jsem tedy ke skříňce s pojistkami a objevila, že jistič ohřívače je vypadlý.
Nahodila jsem ho zpět. Blik, ťuk a tma jak v prdíře. Nevím, jestli mě víc zakočilo to bliknutí v jističi nebo ta temnota kolem, která působila vážně hustě, až na krájení, ale jasné mi bylo, že ta věc zajišťující mi teplou vodu asi jako nehodlá fungovat.
A tak si teď pár dní ohřívám vodu na všechno v hromadě hrnců a varné konvici. Na sporácích i na kamnech. Už vím, jaký to je, mýt si hlavu ve dřezu a sprchovat se kýblem. A ohřívač mi přivezou až zítra. Dobrodrůžolabůžo levelX.
Ještě nás nepotkala ani pořádná zima, dává si stále dost na čas, přesto se už těším na jaro. Na všechny ty kytky, příjemný teplo, žádná parná horka, tu vůni ve vzduchu a delší dny. Zkouším pořádně využít plánovač, byť nikdy není všechno tak, jak si tam napíšu. Je to asi takový prokletí plánování. Ale já se nedám.
Mám pocit, že rok 2018 by mohl být přívětivý, milý a zkrátka dobrý. Nemohu se zbavit dojmu, že 2017 byl takovej podlej sráč, co se tvářil, že jako dobrý, ale jeho dobrotivost byla jen taková na oko.

Dost se teď ztrácím v hudebních vodách. Potřebovala bych objevit něco nového, co se dá poslouchat tak nějak běžně, přesto to není úplnej canc. V listopadu loňského roku jsem někde objevila cover na jednu novější skladbu Two Steps From Hell. Mám hudbu tohoto typu ráda, poslouchám ji velmi často, ale spíš doma. Do sluchátek to není. Většinou z toho důvodu, že si pak i při cestě na vlak přijdete jak když jedete zachraňovat svět. Na cestování potřebuju něco, co není až tak nadepický.
Tahle skladba mě ale zaujala strašně moc, jen se mi nedařilo ji nikde najít v originálním znění. A tak jsem hledala, hledala, až jsem si ji vypirátila a měla v počítači jako takový svůj nově objevený poklad. Je tak kulervoucky epická, že vám pak i mytí nádobí přijde jako úloha bohů. Dnes jsem navíc shledala, že už je nějakou dobu dostupná na youtube, kde předtím vůbec nebyla k sehnání.
Obecně se mi líbí věta music makes you braver, která se u videí z tohoto alba objevuje. Je to právě filmová hudba a skladby tohoto typu celkově, která vám z domácího prostředí během chvilky vytvoří jinou dimenzi, ve které je všechno snazší.

Takovouhle hudbu hledat umím a mám jí strašně moc. Docela bych ale ocenila mít schopnost najít i nějaký vcelku normální písničky, což se mi nedaří a mám dojem, že nějaký už fakt akutně potřebuju.

Co ale potřebuju ještě mnohem víc je čas na přemýšlení. Překopávání, urovnávání a srovnávání. Změnit řadu věcí a zbavit se nepotřebného. Celkově si dávám za úkol udělat rok 2018 šťastným. Ať už to znamená, co chce. Objevím to.
 


Komentáře

1 Sova přepálená | Web | 7. ledna 2018 v 17:26 | Reagovat

Označení roku 2017 podlým sráčem je úplně přesné, protože ten hajzl přesně takový byl. Ohledně roku nového mám podobné pocity, a co jsem tak postřehla ve svém blízkém i vzdálenějším okolí, většina lidí to cítí stejně, tak si myslím, že by se nám mohlo podařit tím Vesmírem hnout a fakt to tak bude.
Po Vánocích taky procházím trochu hudební krizí. Najednou nevím, co poslouchat místo vánočních písniček, a i když jsem objevila pár zajímavých věcí, není to úplně ono. Ale takové epické skladby mám zrovna na cesty vlakem ráda. Asi by to nebylo takové, kdybych tím vlakem jezdila každý den, ale když se vydávám na nějakou dalekou cestu, mám ráda, když mám díky tomu pocit, že jsem na nějakém epickém questu. :D

Myslím, že sis pro tu chorobu vybrala docela dobrou dobu, když už to muselo být. On ten předěl roků byl takový zvláštní, ale teď už je to pohodové. Snad to tak bude i dál, a bez nějakých ošklivých nemocí.

2 Verity | Web | 7. ledna 2018 v 18:16 | Reagovat

Bohové, to je tak hrozně super si zase od tebe něco číst! :-D

[1]: Já si v poslední době oblíbila Grace VanderWaal, nevím, jestli jste na ni třeba narazily, ale mně ta holka přijde naprosto fascinující a má parádní hlas. Tak ji omrkněte, třeba vám přibyde něco nového na poslouchání.

3 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 7. ledna 2018 v 19:37 | Reagovat

Já jsem tak ráda, žes neumřela!

A to já jsem si tyhle epický skladby pouštěla klidně i na cestě vlakem do školy, alespoň jsem z toho měla lepší pocit. :D

Na Silvestra mi taky nebylo nejlíp a na Nový rok mi bylo ještě hůř, ale roku 2018 věřím, prostě jo.

4 Atheira | Web | 8. ledna 2018 v 10:57 | Reagovat

[1]: Jenom aby ty hromadný pocity naděje nebylo jen takový zoufalství a doufání, že dva roky po sobě přece nemůžou být takhle podělaný. Ale zatím věřím tomu, že to tak není a to těšení a naděje je skutečná a něco přijde!
Cítit se epicky na nějaké jedinečné výpravě je určitě fajn, ale na každý den to fakt moc není. :D

Že se to stalo teď beru jako znamení. Tak snad si to vykládám správně. :D

[2]: Mám dojem, že jednu její písničku už jsem někde slyšela. Pořád moc nevím, co si o ní myslet. Asi to není úplně to, co přesně hledám. Mám náladu na něco energetičtějšího nebo jak to popsat. :-D

[3]: V plánu jsem to určitě neměla, i když pořád tu byla ta možnost, že tu budu strašit. Úplně zmizet ze světa ale nebylo na programu, to ne! :D

5 Lucille | Web | 9. ledna 2018 v 8:23 | Reagovat

Vítej mezi živými. Bylo to divný, nemít najednou sestru... :-D

6 Keiji | Web | 18. ledna 2018 v 22:50 | Reagovat

TSFH a celkově celý ten styl instrumentální epické hudby zbožňuju! A vůbec mi nepřijde špatné, cítit se jako že jdu zachraňovat svět, i když se čumím z okna tramvajky! :D Ne, fakt, je to jedna z věcí, která ve mně dokáže rozvířit krev i když si připadám... tak pasivní, a pak si to všechno užívám a svět hned vypadá jinak. Hudba jako stvořená pro létavce v oblacích, jako jsem já! :D
Je teď dost pozdě a tak musím být zticha, ale hned zítra ráno se sem pro svou dávku epiky k mytí nádobí vrátím!
Mrzí mě, jaký nevítaný bacil tě přepadl, či co to bylo. Říkala jsem si, že je to divné, jaké je tady "ticho" .. :D

7 Keiji | Web | 19. ledna 2018 v 8:23 | Reagovat

Ta skladba je samozřejmě božská! ♥ Znám jiné z tohoto alba, ale tuhle jsem dosudneslyšela.

8 Atheira | Web | 19. ledna 2018 v 19:57 | Reagovat

[6]: Já tenhle typ hudby taky miluju. Jen prostě při té cestě do práce fakt potřebuju stát nohama na zemi. Taky by se mohlo stát, že by mě přejelo auto. :D  :D  :D
Mým dlouhodobějším favoritem je i Colors of Love (Thomas Bergersen) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama