Srnčí pošta

18. února 2018 v 6:50 | Atheira |  život ve 2018
Včera byla kávová sobota. Pozvánku na snídani do kočičího rajónu jsme s Larou dostaly ve stylovém hrnečku s podobiznou mojí ušatice, podával se krtkův dort, který Lucirä překřtila raději předem na prasečí rytinu, jelikož netušila, jak se jí vyvede a jak dopadne výsledný tvar.
Byla to snídaně velmi dobrá, i když kafe k ní jsem si musela přinést své, v baráku se totiž kávuje jen přes sítko, a to já nerada.


Byl to ale taky den zvláštně unavený. Odpoledne jsem měla pocit, že bych usnula, kdybych si jen dovolila nedělat vůbec nic, proto jsem se vrhla do pečení arašídových sušenek, které jsem měla na tento víkend v plánu.
Dobře, v mé hlavě nejdřív byly už párkrát pečené ovesné polomáčené, jenže když vám sourozenec přihraje arašídové máslo, nevyužijte ho, že?
A tak jsem si doupě rázem intenzivně provoněla arašídy a stvořila mňamózní sušenky, které máčené v čokoládě voní jako Tatranky.

Před nedávnem jsem navíc neodolala sérii roztomilých obálek s jelínky. Možná to jsou taky srnečky. Nebo bych spíš vsázela na lesní zvěř neurčitého původu... První našla útočiště v kočičákově, další dvě bylo v plánu využít na doručení sušenek. Na tajňačku, mamce s mafiánem.
Spoléhala jsem se na to, že při ranních toulkách po vsi s Larou většinou nerozštěkáme jediného psa. Když jde i Drago, je to jiná, nicméně Lara mi přišla jako skvělý parťák na vloupačku... Ovšem mafián nemá poštovní schránku a mafiánův pes je sice starej, ale v neděli ráno prostě asi nespí nebo co.
Pod rouškou tmy jsme se vydaly ven a v tichosti se mi povedlo jak odemknout branku, tak zanechat obálky na okně. Jenže ve chvíli, kdy jsem za sebou zamykala a ocházela, probral se ze sna berňák přes silnici a začal vyštěkávat, což probralo drátěnku uvnitř v domě.
Všude to najednou bylo daleko (a samozřejmě, zrovna v těchto místech jsou ve vsi všude lampy!!), jen co jsem došla za roh, zaslechla jsem drátěnku štěkat venku. Jelikož mi ale nikdo nepsal ani nevolal, mám naději, že mě neviděli.

Takže jsem si na neděli naplánovala takovou drobnou dobrodružnou výpravu. Málem jsem tam sice místo jelenů nechala dopis pro Keiji, který jsem rovnou vzala s sebou, že ho zajdu hodit do poštovní schránky, tentokrát už ne soukromé... Ale vlastně, moji internetoví dopisní přátelé i všichni známí, buďte rádi, že nebydlíte v dosahu nebo dojezdu koloběžky, jinak bych vám takhle uprostřed noci nebo brzy z rána určitě taky narušovala klid a nosila nevyžádanou poštu!
 


Komentáře

1 padesatka | E-mail | Web | 18. února 2018 v 12:35 | Reagovat

Já myslím, že by všichni měli radost... ;-)

2 Keiji | Web | 22. února 2018 v 8:12 | Reagovat

Jsem moc ráda, že můj dopis skončil kde měl! :D Ještě nemohu ale pořád říct víc, než že se na něj těším... :D Takové dobrodružství hned po ránu... :D Ale ten jelen je opravdu nádherný!

3 Keiji | Web | 22. února 2018 v 8:13 | Reagovat

Teda srnec. Nebo spíš kolouch, když vidím ty bílé tečky na zadku...? :D

4 Atheira | 22. února 2018 v 9:42 | Reagovat

[3]: on to dakt bude spíš neidentifikovatelný hybrid. Třeba daňci mají totiž taky tečky. :D

5 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 24. února 2018 v 16:40 | Reagovat

Hlavní je, že jsou ti tvorečkové fakt krásní. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama