Papírová kouzla

21. března 2018 v 17:55 | Atheira |  Na nějaké určité téma
Kdysi pro mě dopisy bývaly záležitostí dob dávno minulých. Pohlednice z dovolených, táborů, škol v přírodě... Proč ne? Ale kdo vlastně ještě píše dopisy?

Vyrůstala jsem v době začátku snad největšího rozmachu technologií, kdy jsme jeden večer měli televizi s obřím zadkem a najednou se probudili s mobilem v ruce, abychom i ten rázem zahodili a vyměnili všechno toto za útlé destičky, které vám i poví, zda jste dost spali.
Chatovali jsme na Xchatu, který rázem převálcovali lide.cz a sociálním sítím vládlo líbko (libimseti.cz). Přišel facebook a pohřbil všechny dorozumívací internetové prostředky, které mu předcházely... Žila jsem v domnění, že klasická papírová pošta je mrtvá. Proč čekat tak dlouho na zprávu, když ji mohu mít teď hned?

V roce 2012 jsem v sobě najednou nečekaně objevila vášeň pro psané slovo, libovala jsem si v rukopisech ostatních a příchozí pošta mi dovedla rozradostanit den tak, jak to žádný email ještě nedovedl.


Touto jiskrou byl Postcrossing. Už ani nevím, jaký popud přesně mě k tomu dovedl. Jisté doporučení ze strany Verity, pak taky možná to, že jsem zrovna v té době studovala jazykovku a jakákoli možnost dorozumívat se anglicky se mi hodila? Možná řada drobností dohromady. Ale pustila jsem se do toho.
Je to v podstaně značně neosobní forma dopisování, kdy si dopisujete s celým světem a do poslední chvíle netušíte, na koho ten výběr padne. Nadšení mi nevydrželo příliš dlouho. Jednotlivé státy se opakovaly, pohledy jako takové mě postupně přestávaly bavit.
Ona jiskra ale byla zažehnuta a dopomohla jí i jistá dívká z Polska, Tamara, se kterou jsem se na dálku zkamarádila právě v rámci postcrossingu. Psaly jsme si dopisy, posílaly drobnosti, sdělovaly si novinky a různé zajímavosti. Před třemi lety na jaře mi v obálce poslala i balíček semínek. Byly to nějaké violky, ale hoodně vysoké a voněly jen v podvečer a přes noc, vůní omamnou a krásnou, linoucí se opravdu přes celou zahradu. Ujaly se vlastně nejspíš úpně všechny, jelikož jsem jich měla celkem lán.
Po nějaké době našeho dopisování Tamara odjela do Anglie. Poslala mi odtamtud obsáhlý dopis. Nadšená z nového prostředí i jedné z nových známostí. Bohužel, ačkoli vypsala snad všechno možné, adresu připsat zapomněla. Dlouho jsem čekala, že si to možná uvědomí a napíše znovu, ale nestalo se tak.
Možná si na to vůbec nevzpomněla a sama čekala na mou odpověď, která už nikdy nedorazila. Ani ten druh violek už jsem nikde u nás nesehnala.

Někdy v té době frčela do Anglie i Verity, byla to událost, která dopisování hrála do karet. Místo skypování a psaní emailů jsme si tedy pravidelně dopisovaly. Šperkovaly obálky, kreslily i přidávaly nějaká překvapení. Bavilo nás to natolik, že jsme se rozhodly u tohoto zvyku zůstat i po jejím návratu zpět do ČR.

Ani jsem se nenadála a klasickou poštu rozjela na více frontách. Kouzlo obálek a příběhů v nich obsažených mě doslova pohltilo. Objevila jsem něco, o čem jsem netušila, že existuje. Totiž, že když někdo na papír napíše to, co by vám klidně mohl sdělit i emailem nebo až se uvidíte u kafe, a dá to do obálky, pošle a vám se to na další den objeví v poštovní schránce, dá tomu papíru celý tento proces kouzlo.
Už to není papír, už to není obálka. Je to vzpomínka. Je to zabalená radost, nejistota, ale i smutek. Je to balíček pocitů druhého člověka. Ta slova doplněná o všechny ty třpytky, samolepky, roztomilá zvířátka i kvanta květin, vzkazy pošťačkám na zadní straně obálek, Dalekové nařizující doručení i všechny ty rozmanité vzory, předtištěné i doma malované, to všechno vám zůstane a to všechno jednou bude součástí definice toho daného dne, jistého období.

Vždycky mi tak rozradostní den, když jeden takový balíček kouzel dostanu a tak nesmírně ráda je také tvořím a posílám. Nedovedu si už představit, že by to mělo být jinak, stejně jako zcela úplně nechápu, jak jsem to všechno kdysi mohla nevidět a neznat.

(Pokud jste úplně nerozuměli tomu, co nebo kdo je to Dalek, odkážu vás na tetičku Wiki, případně seriál Doctor Who)
 


Komentáře

1 Jan Turon | E-mail | Web | 21. března 2018 v 18:34 | Reagovat

Občas posílám pohledy...ale ta cena...

2 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 21. března 2018 v 19:08 | Reagovat

Je to moc pěkné a ráda bych psala víc. Jen mě od toho skutečně odrazují ty neuvěřitelně předražené ceny za poštovní služby. Kdyby ty služby těm cenám alespoň odpovídaly ...

3 Niké | E-mail | Web | 21. března 2018 v 19:12 | Reagovat

To je úžasný! Nad touto formou dopisování jsem taktéž přemýšlela, ale s mojí (ne)znalostí angličtiny by to asi moc dobře nešlo. :D Obdivuju tě a přeju spoustu dalších krásných dopisů!

4 hedd | Web | 21. března 2018 v 19:24 | Reagovat

Pravidelně jsem si psávala dopisy se svými milými, dokud je má dopisovací mánie nepřestala bavit. :D Nyní snad "rozjedu" nové přátelství v dopisech, které nebude mít dobu omezenou trvanlivostí vztahu. :-) Ale psaní dopisů je prostě srdcová záležitost! Nejradši bych komunikovala jen jimi. :-D

5 klavesnicetuka | Web | 21. března 2018 v 19:27 | Reagovat

[1]: nedávno jsem kupovala pohledy a málem mi vypadly oči nad cenou známky!

jsi mi tím článek a šperkováním obálek úplně připomněla jak jsem si dopisovala s bratrancovou dívkou a ona studovala uměleckou školu a obálky sama tvořila a taky je vždycky vyšperkovala..no to bylo něco:)

6 Opti-Mystique | Web | 22. března 2018 v 10:12 | Reagovat

Dopisy jsem začala posílat z lázní, kde jsem byla na prvním stupni základky. A pak mě to nějak nepustilo - aktuálně mám čtyři poštovní holubi, které více či méně pravidelně posílám na cestu a dělá mi to ohromnou radost. Jen mě mrzí, že nám česká pošta háže klacky pod nohy, ty ceny známek jsou fakt něco neuvěřitelného, ach. A mamka je obrovskou fanynkou postcrossingu, říká, že je mnohem příjemnější najít ve schránce pohled než pořád jen letáky. :D Je to pravda, nejspíše i díky tomu se mě dopisování stále drží. ♥

7 Atheira | Web | 22. března 2018 v 10:28 | Reagovat

[6]:
[5]:  V rámci ČR to ještě není tak příšerný. 18Kč za dopis, když ho moc nenacpeš, to pak stojí víc, tě úplně nezruinuje. Ale je fakt, že pamatuju, kdy stály známky mnohem míň. V lednu jsem si nakoupila Ačkové ještě za 16Kč, tak snad mám zásobu do konce roku za starou cenu. Pak už se tomu nevyhnu. Udělala jsem to takhle i vloni, kdy se ze 14Kč zdražovaly na 16, takže jsem vlastně celý loňský rok taky posílala za starou cenu.
Horší už to je s poštou do zahraničí. To už začínají být fakt dost pálky.

[4]: Mně přijde, že ono to dopisování je spíš taková holčičí věc. Úplně si nedovedu představit chlapa, kterýmu vydrží (nebo u kterýho se snad dokonce objeví :D) radost z nacházení dopisů ve schránce a už úplně vidím, jak tam zaujatě něco lepí či kreslí. V pobláznění mysli možná, ale na dlouho to asi nebude. :D  :D  :D

[3]: Tak určitě je řada českých blogerek nebo takových těch internetových známých, se kterými by to šlo česky, ne? :-D

[2]: Mně to dělá radost. Ráda obětuju jednou za čas 18Kč za každou osobu, které můžu napsat. :-D

[1]: Jak už jsem psala. Není to denně, takže mi to ani tolik nepřijde a zatím mě to rozhodně neruinuje, proto v tom hodlám pokračovat. :-)

8 klavesnicetuka | Web | 22. března 2018 v 10:38 | Reagovat

[7]: za dopis na Slovensko - byla to vycpaná obálka protože jsem posílala i čokoládu jsem snad dala 200kč...nebo to byl možná dopis do Belgie teď nevím:)

no já si pamatuji známku za 5kč:-D

9 Atheira | Web | 22. března 2018 v 11:18 | Reagovat

[8]: Mám dojem, že na dopisech, co mi mamka posílala na školu v přírodě, když jsem byla ve třetí třídě, jsou známky 7kč.

No jo, jenže čokoláda už taky něco váží. Obyčejné psaní je do 50g, tam je ta základní cena. Jakmile to přesahuje dané parametry, už to není právě obyč psaní, ale už se to bere jako balíček, mám dojem. Jinak stojí obyč, jinak doporučeně. Do zahraničí se vůbec nevyplatí posílat nic, co není pohled nebo pár papírů v obálce. To je pak drahý dost, no.

10 stuprum | Web | 22. března 2018 v 13:26 | Reagovat

Na libimseti jsem organizoval srazy, abych mohl ty holky, co jsem balil virtuálně, balit taky naživo. :D

11 Katkacicma | Web | 22. března 2018 v 15:16 | Reagovat

Super blog

12 Sova přepálená | Web | 22. března 2018 v 16:28 | Reagovat

Postcrossing mě hrozně bavil, i když jsem ho dělala jenom chviličku. Klidně bych si poslala pár pohledů i za to drahé poštovné, ale rozčilovalo mě na tom to, že musíš poslat víc pohledů, abys jeden dostala, a pak už se to prodražilo. Nikdy jsem moc nepobrala, proč to musí být takhle a není to prostě tak, že jeden pohled pošleš a jeden dostaneš. Ale i za to krátké působení se mi povedlo nasbírat pár zajímavých kousků a občas se jimi ráda probírám.

A dopisy, ty jsou samozřejmě boží. Sice jsem nikdy moc nepraktikovala tu online komunikaci, ale pořád víc mě otravuje představa, že bych hlídala, kdy je kdo online, a pak třeba hodinu seděla u počítače a psala si s ním, když bych třeba raději dělala něco jiného. Na psaní dopisu si najdu nějakou pohodovou, klidnou chvíli, dám si k tomu kafe, proberu se k tomu krabičkou se samolepkami a je to prostě mnohem hezčí. :)

13 Atheira | Web | 22. března 2018 v 16:35 | Reagovat

[12]: Tak to já si naopak pamatuju, že ve výsledku jsem dostala mnohem víc pohledů, než jsem poslala. :D

14 Atheira | Web | 22. března 2018 v 16:36 | Reagovat

[10]: A podařilo se? :DDD

15 Silwiniel | Web | 22. března 2018 v 19:53 | Reagovat

Taky mám moc ráda dopisování, ale nějak teď nemám s kým si dopisovat...Psala jsem si dřív se svou nejlepší kamarádkou, ale bohužel jsme se před pár lety přestaly bavit. Její dopisy jsem ale stejně nevyhodila, bylo mi jich líto.

16 stuprum | Web | 23. března 2018 v 1:37 | Reagovat

[14]: Vím, že budu znít asi jako úplný hňup a hotentot, ale ty vztahy před osmnáctým rokem života, kdy těm holkám bylo 14, 15, považuju za nejlepší vůbec. :D
Takové to líbání na přivítanou, čajovna na tripech a s vodkou, čítání prokletých básníků. Neskutečně se mi vždycky točila hlava, a i když jsem tehdy pil jak duha, tak ta dizziness z těch mladých, probouzejících se pul holek, půl žen byla mnohem závratnější. :)

17 Milah | Web | 24. března 2018 v 9:44 | Reagovat

Papírové klasické dopisy jsou parádní. Já jsem si kdysi dopisovala s kamarádkou. Bylo nám asi deset a neustále jsem kontrolovala schránku. Asi jí znovu napíšu :) adresu minimálně k jejím rodičům najdu :) děkuju za připomenutí tohoto krásného zvyku :-)

18 J.R. | Web | 30. března 2018 v 19:41 | Reagovat

Dopisy mají pro mě pořád své kouzlo :-) kromě úředních dopisů :-? .

19 alpos | E-mail | Web | 31. března 2018 v 8:40 | Reagovat

Miluju dopisy ve schránce, osobní, dlouhé, schovávám si je, ale E-maily je opravdu pohřbily. Cena je ovšem úděsná a většinu lidí odradí. Už ani na vánoce mi skoro žádné nechodí, škoda. Hlavně , že pošta se zabývá vším možným jiným než poštovními službami a stále zdražuje, to aby manažeři pošty mohli mít milionové platy a vymýšleli další nesmysly, kterými obtěžují pošťačky.

20 Lucienne | Web | 31. března 2018 v 12:28 | Reagovat

Doctora znám, odkaz na Daleka mě pobavil. :DD
Krásný článek. Taky miluju dopisování, ale mám málo lidí a příležitostí, kdy si psát. Vlastně skoro žádné. Mrzí mě to, protože přesně tak, jak píšeš - rukopis a obálky mají obrovské kouzlo a je to nádherné. Když ti přijde krásně vyzdobená obálka a vidíš, jak si na ní ten člověk dal záležet, a pak uvnitř najdeš nějakou drobnost, která ti zkrátka jen vykouzlí úsměv na rtech... je to úžasné a vždycky to rozjasní den. Sama takové dopisy ráda tvořím. A milovala jsem psát si milostné dopisy se svým přítelem. :D Mrzí mě, že tak málo lidí se do toho dokáže ponořit... A proto se vždycky těším na prázdniny, protože to je vždycky skvělá příležitost, jak kamarády obšťastnit nějakou pestrobarevnou obálkou. :-D

Poslyš, moc se mi tvůj blog líbí, má takovou krásnou atmosféru a tvé články jsou pěkné a zajímavé. Nechtěla bys spřátelit? :) Já si tě na svůj seznam oblíbených blogů určitě přidám. :)

21 slunecnyden | Web | 31. března 2018 v 16:01 | Reagovat

Pro mě je to hezká vzpomínka. Jak bylo prima posílat si s kamarádkami o prázdninách pohledy a dopísky,které jsme oživovali malůvkami nebo i křížovkou.

22 pythonissa3 | E-mail | Web | 1. dubna 2018 v 9:22 | Reagovat

Ahoj, nadchnul me Tvuj clanek, protoze konecne nekdo ma take slabost pro dopisy a pohledy. Ziji v Anglii a zde nemame predrazene ceny za postovni sluzby, takze... co si takhle zacit dopisovat? :] Pokud Te to porad tak bere.
Vis ja si nemam psat s kym, protoze vsichni mi kamaradi me odkazuji na FB a kdyz jsem FB deaktivovala, vsichni na me akorat tak zanevreli. :D
Kazdopadne clanek je pekne napsanej, motivujici a  je skoda, ze Ti slecna z Polska zapomnela poslat adresu, ale bohuzel i to se stava. :]

23 Ginger White | Web | 3. dubna 2018 v 19:44 | Reagovat

To je krásně napsaný článek. Já jsem si začala psát dopisy asi před dvěma lety se svým kamarádem a má to své nepopsatelné kouzlo. :-)

24 Annie | E-mail | Web | 5. dubna 2018 v 19:17 | Reagovat

Také to miluji, pohledy, dopisy. V krabičce vzpomínek jsou dopisy od kamarádek, pohledy z táborů a dovolených a ručně psaná a kreslená přání moje největší poklady. Letos jsem si posílala gratulaci k velikonocům s mou dobrou přítelkyní, a to blaho, když přišel ručně nadepsaný dopis se nedá vyjádřit. Cena známek je tedy opravdu příšernost, ale jednou za čas to obětuji. Nekouřím, nepiju, tak píšu dopisy :)

25 Keiji | Web | 5. dubna 2018 v 20:37 | Reagovat

To je tak krásně napsáno. Nevím, co víc říct. Asi bych nemusela říkat nic a prostě už ten dopis poslat. Jo, to bych mohla..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Doporučuji: