Týdenní foto-čtverce

25. března 2018 v 14:45 | Atheira |  život ve 2018
Něco na těch instagramových fotkách je... Asi to z největší části dělá ten poměr stran, uspořádání fotek, všech těch čtverečků, jednoho vedle druhého. Svou zásluhu mají i ty filtry, co vlastně nebývají zas až tak pěkné, jen některé z nich.
Prostě se mi na takových fotkách něco moc líbí, i když nejsou třeba zrovna prvotřídní.

Už delší dobu jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych nějaký časový úsek mohla převést do fotek tohoto formátu a vzezření. Na zkoušku jsem si určila tento týden.




Moje volno na poslední chvíli předcházející posledním čtyřem dnům stráveným ve stávajícím zaměstnání započalo šedivo a zima. Ta zima byla méně přijemná, než jsem se snažila si připustit, fučel vítr, bez kterého bych se klidně obešla, ale poručit mu bohužel úplně nešlo.
Den strávený ve městě neproběhl úplně tak, jak jsem si naplánovala. V bance mi bylo spíš trapně, měla jsem celkově takové prapodivné rozpoložení, v O2 jsem málem zakořenila a nákup byl nakonec menší a víc k ničemu, než jsem původně chtěla. Aneb nemám zas už co jíst, protože jsem vlastně nic nenakoupila.
Sbírka hrnků se ale rozrostla o další kousek. Tentokrát prasátkový, který má obrázek zepředu i zezadu - prasečí hlavu a prdýlku. Na další den jsem si připravila parádní snídani i s kávou v tomto hrnku a dala se do sledování Black Mirror. Nic netušíc jsem zrovna to ráno postovala na instagram příspěvek s tímto seriálem a hrnkem s prasečím zadkem, což ve mně zpětně vyvolalo trochu zděšení, když jsem ten první díl nakonec zapla. Ale... kdo to, do háje, měl čekat? :D

Fučelo a bylo nepříjemno i nadále, dokonce i v první jarní den, kdy jsem to jaro měla spíš jen na jídelním stole než kdekoli jinde. Venku určitě ne.
Od středy už bylo příjemnější chodit ven, zase se mi líbilo vyrážet na dlouhé procházky a courat se po lesích. Na návštěvu dorazila tlustá rozčepýřená bageta, která se k nám domů naknedlila, bez vyzvání se občerstvila, všechno prošmejdila, zkontrolovala i sprcháč, záchod a skříň, ještě jednou znova prošla všechny kouty a pak by zase šla.

Rozečetla jsem psí cestu, která mě baví i nebaví zároveň... Spíš hlavní lidská postava mě děsně rozčiluje.
Z Prahy jsem přijela zase o pár stovek lehčí, kontaktem s přáteli pozitivně naladěná, jinak ale totálně mrtvá, usnula jsem snad už chvíli po osmé, Lara byla tuhá ještě mnohem dřív. Praha byla ošklivá, zmoklá, smrděla a pokaždé, co jsme vkročily do poloprázdné kavárny, zaplnila se během deseti minut hlaholícími lidmi. Nějaký prokletí...
V Tigeru jsem si koupila dlouho chtěná sluchátka, která jsem ale neustále dokola odkládala, protože byla na seznamu položek, který vlastně nepotřebuju. Tahle meruňkově oranžová, která se chvílemi zdají možná až trochu do růžova, mě absolutně okouzlila. Byly časy, kdy jsem nesnášela žlutou a oranžovou barvu. Oranžová se mi ale postupem času, hlavně v posledních dobách, začala velmi líbit. Ne taková ta ošklivá, sytá, jak z Jednoty, ale tyhle jemné tóny se mi nesmírně zalíbily.

Uvědomila jsem si, jaký je rozdíl mezi mou dřívější smečkou bílých myší a těmi od chovatele... Není to asi úplně běžné, ale moje bezďácké přemnožené myši byly strašně fajn. Takový, že je nic extra nerozházelo. Jo, pár jich bylo děsně zlých, ale jinak se jednalo veskrze o fajn stvoření, co měla všechno docela na salámu. Jedna parta pravidelně při krmení a čištění lezla ven a procházela se po kleci a na jídlo zase všechny frčely dovnitř.
Tyhle tři blbky jsou ale hysterické a lekavé jako nic. Čištění bývá dost adrenalinový zážitek, protože neustále hledím, aby mi nějaká nezdrhla. Jak se lekají, skáčou a frčí si to rychlostí závoďáku od jedné strany ke druhé. Jedna plesnivka ale začíná být docela zvědavá a pravidelně se mi hrne ven.
Včera jsem měla pootevřené vchodové dveře, když jsem zrovna s touhle plesnivkou rozmlouvala. Byla to rozmluva vcelku krátká.
"Táhni od těch dveří, ty mrcho svinská!"
Kdo mohl vědět, že k mým dveřím zrovna došla i moje máma, že ano.

Na dnešek nám zase ukradli hodinu drahoceného času, šmejdi. Z okna to dokonce vypadá na jaro, ale nenechte se zmást. Je tam zima jak v sobím zadku.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 25. března 2018 v 15:37 | Reagovat

Není v sobím zadku spíš naopak teplo? Čistě hypoteticky? :D

2 Atheira | Web | 25. března 2018 v 15:46 | Reagovat

[1]:Je to zadek, takže jo... Ale je dobí, takže když potřebuju vytvořit přirovnání k tomu, že je zima... :D

3 klavesnicetuka | Web | 25. března 2018 v 19:48 | Reagovat

zajímavý nápad s fotkami..kdysi jsem měla taky myši:)

na některé barvy asi člověk musí dojít věkem, mně se nelíbila růžová ale přehoupla se třicítka a růžovou můžu a mám ji dokonce i v šatníku! :D

Black Mirror - na to se taky chystám...mám pocit že na tvém blogu vždycky narazím na seriál na který se dlouhodobě chystám koukat:)

4 Lucille Daryl | Web | 26. března 2018 v 12:53 | Reagovat

A mě vždycky u těhlech fotek štve, že si je nemůžu zvětšit! Zároveň mě ale fascinujou.

Ale u té, kde jsem zezadu v teplácích, mě to ani neštve - předpokládám, že mi je zadek zase pojídá! Ale tu se srnkama bych chtěla vidět. *_*

Historku s prasečím hrnkem bych ráda pochopila, nechceš mi to vysvětlit? Stejně nemám v plánu na to koukat. :(

A mně se to chladnější větrné počasí docela zamlouvalo, po tom, co mi pršelo celou dovolenou. :-D

A kdybys myším zapínala simíky, tak se drží v tom jednom rohu a čumí! :-P

5 Aires | Web | 26. března 2018 v 22:45 | Reagovat

Moc se mi líbí ten nápad s fotkami i fotky :) To se vážně povedlo :)A ta sluchátka jsou skvělá, mají pěknou netradiční barvu :)

6 stuprum | Web | 27. března 2018 v 15:31 | Reagovat

S pejsky trávíš víc času než s dvounohými miláčky. :)

7 Atheira | Web | 27. března 2018 v 15:46 | Reagovat

[6]: jen se neboj, lidí mám až až...

[3]: Růžovou jsem kdysi měla úplně na všem. Horor! :D Teď ji mám ráda, ale decentně. :D

8 signoraa | Web | 27. března 2018 v 16:10 | Reagovat

Bílé myši mi připomněly jednu kouzelnou příhodu. Moje kolegyně byla neteří jednoho významného herce. Ten se rád napil, byla-li příležitost. Jednou ho pozval nějaký pan profesor, který pořádal oslavu, do své vily. Doma měl samozřejmě myšky na výzkum. Co s nimi? Vyřešil to tím, že je odnesl na záchod, který vyhradil mužům. Nechtěl traumatizovat dámy. Pan herec v poněkud upraveném stavu zavítal na onu místnost. Vyběhl ven, oči na vrch hlavy a sháněl se po ženě, že už musí jít domů. A pak pronesl: "Přestávám chlastat, už jsem viděl bílý myši." Pan profesor bystřil a ptal se, co s nimi udělal. "Splách sem je do hajzlu."
Pít samozřejmě nepřestal, jen pan profesor musel znovu začít se svým pokusem na myškách. :-D

9 Atheira | Web | 27. března 2018 v 18:01 | Reagovat

[8]: No to mi ani neříkej, úplně to asi nedovedu brát jako vtipnou historku. :-|

10 Sova přepálená | Web | 28. března 2018 v 10:11 | Reagovat

Instagramové čtverečky se mi taky hrozně líbí. Bývám mrzutá, když něco vyfotím a do toho čtverečku se to nevejde. :D A tyhle tvoje fotky jsou boží. Třeba ta lesní cesta, tam bych se hned šla projít, nebo srnečky, a všechny ty pěkný hrnky a kafe. Což mi připomíná, že jsem si to svoje bídný chtěla teď dát a zasekla jsem se u komentování. :D
Barvu těch sluchátek jsem v pátek zahlédla jen tak letmo a teď jsem obdivovala, jak je hezká. :D

11 Keiji | Web | 5. dubna 2018 v 20:43 | Reagovat

Zima jak v sobím zadku. :D Můžeš mi říct, kde člověk přijde na takový humor? :D

Ale instagram mě učaroval. Právě kvůli těm rozměrům a čtverečkům poskládaným vedle sebe. I když nepatřím mezi ty, kdo by si s tím vyhrávali do té míry: "Ať mám stejný odstín barev na řádku!" Taky tím, že nemusíš sdílet slova, když nechceš, ale stačí obraz. A filtry... no jo. Taky používám tak dva tři pořád dokola. Ale většinou mě nezklamou a kolikrát se těším, až je na fotku použiju. :D

(Teď se dívám na ty prchající srnky, už podruhé vzhledem k předchozím článkům... tak odtud beztak pochází přenesená myšlenka sobího zadku! :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama