Nové dny

9. května 2018 v 13:23 | Atheira |  život ve 2018
Chuť do blogování občas přijde a v době, kdy je jí tak zatraceně málo, je potřeba se jí chopit, dokud ještě úplně neutekla.


Nové dny přišly náhle. Sice jsem věděla, že přijdou, ale ono se tomu jen těžko věří. Nejdřív znějí jako divná pohádka, ke které není radno se moc upínat. O to nereálněji působí, když jste po všech stránkách totálně semletí a zdá se, že vás všechno pomalu a nenápadně zabíjí.

Jak neuvěřitelné se to zdálo, blížilo se to a najednou jsem už jedno ráno chaoticky nehledala alespoň dvě stejné ponožky, nechvátala na vlak a celá ta etapa chvátám, chvátám, nemám chvíli klid odešla. Vlastně odejití není správný výraz, poněvadž když někdo odchází, vidíte ho. Vypařit se, to je ten správný termín. Prostě to bylo a najednou...už ne.
A takhle jsem to měla já. Jednoho dne jsem se probudila a vstávala s naprostým klidem. To ráno jsem pak nespěchala na vlakovou zastávku ani nehonila emhádéčko. Vyrážela jsem klidem lesa za novou pracovní příležitostí. Potkala jsem hezká místa, hromadu trní i mrtvé káně, chvíli si dokonce myslela, že jsem někde musela odbočit špatně, ale nakonec se mi podařilo najít správný směr a dorazit tak akorát.

Všechno bylo jinak, a přesto mi přišlo, že je to tak, jak má být. V největším pořádku. Že všechno to předtím byl jen error, který bylo těžké opravit. Byla potřeba zcela nová aktualizace, rozsáhlá. Až ta to mohla celé napravit a poskládat, jak mělo být.
Jaro jen nakouklo, zmizelo docela a přišlo jakési pseudoléto. V jeho poryvech větru a slunečních paprscích se nějak více těším na to, co opravdu přijde. Na skutečné léto s brzkými východy slunce, vůní letních prázdnin ze vzpomínek i na ta přízračně tichá odpoledne horkých dnů.
Přišla první bouřka a za ní další. A další. První teplá rána znovu vystřídaná chladnými, která se v horký den změnila tak rychle, že jste v minutě zapomněli, jak se vám ráno špatně vylézalo z vyhřátého pelíšku.

Mnoho takových maličkostí mi dlouho unikalo. Ne snad proto, že bych chtěla. Ale nebyla možnost je pořádně vnímat a prožít.
Vykvetly tulipány. Ty, co jsem se na ně od podzimu tolik těšila a byla zvědavá na jejich barvy. Většina už je teď fuč, nahradila je záplava měsíčnic, rozrůstající se kustovnice a smršť květů mnoha barev ze všech koutů.
Jen ty macešky se mi záhadně stále nějak drží a žijou, přestože na mnoha místech zmizely stejně rychle jako se objevily.
A tak se stalo, že je tolik věcí pořád stejných... Jako že po zimě vykvetou kytky a že se svět točí pořád stejně. A tolik věcí nových, jedinečných a neopakovatelných. Těším se na každou z nich, tu obyčejnou i tu jedinečnou a těším se z každé z nich.
 


Komentáře

1 klavesnicetuka | E-mail | Web | 9. května 2018 v 22:29 | Reagovat

to já bych potřebovala, jednou vstát s takovým klidem..ale u mě to z ničeho nic asi nepřijde

není ten layout tady zase jiný? nebo už fakt blbnu

ta fotka u vody se skákající Larou (píšu to vůbec dobře?) a ta nad ní jsou nepřekonatelné

ale ze všech fotek dýchá pohoda

2 Marie Veronika | Web | 10. května 2018 v 10:52 | Reagovat

Je krásné, že se člověku takhle otevřou oči a on najednou vidí to všechno kolem, co dřív zameškal... ať ti to dlouho vydrží :-)

3 Atheira | Web | 10. května 2018 v 21:02 | Reagovat

[1]: Ono se nic neděje jen tak z ničeho nic. :-D
Jiný není, takový už byl při předchozím článku.
Jasně, s Larou, píšeš to dobře. To jde psát nedobře? :-D
Taky na tebe dýchne pohoda, uvidíš. Jen se vyser na všechny ty rádobychytrýanejlepší matky, co mají pocit, že ti mohou radit a bude líp, uvidíš.

[2]: Já jsem to dřív viděla, nebo spíš jsem věděla, co kde je a co je na tom hezké. Ale neměla jsem možnost si to užít. Protékalo mi to mezi prsty a hrozně mě to štvalo.

4 Sova přepálená | Web | 11. května 2018 v 22:16 | Reagovat

Z tohohle článku ten klid a pohoda úplně září, až mi to vyloudilo úsměv na tváři. :) A ty fotky ten dojem ještě umocňují. Jsem moc ráda, že už ten článek může být takhle pohodový, a až budeš mít zase chuť do blogování, těším se na další takový. :)

5 Keiji | Web | 12. května 2018 v 16:23 | Reagovat

Jeee, můj dopis zde má taky místo! :'))
Ty fotky jsou boží a článek taky, tolik letní, jako je teď ten pocit i z venku (zrovna jsem se několik hodin pekla na závodech a sotva jsem dojela domů, rozpoutalo se bouřkové peklo z dosud jasného nebe a ty rány jsou tak hlasité, že to i tu ničehonebojácnou černošku rozhazuje :D a jen to umocňuje ten letní pocit, který je tu prostě nezvykle brzo a přesto jsem za něj po té dlouhé zimě tak ráda :) )
Strašně mě zajímá tvá lesní práce, doufám, že už se brzo dovím víc. :)

6 Keiji | Web | 12. května 2018 v 16:26 | Reagovat

A až teď (na PC) jsem zjistila, že na tom layoutu je Ušatka. :D Většinou se teď dívám přes netbook a tam se mi to ořeže jen na tu levou půlku (i můj blog tam mám kompletně bez menu), která vypadala jen postapokalypticky. :D

7 stuprum | Web | 13. května 2018 v 15:16 | Reagovat

Myslel jsem, že budujeme přátelství, Atheirko! Jelikož jsem velkorysý (:D), pořád můžeš vycouvat z otevřené války tím, že mi přiznáš šotkovská práva. :)

8 Atheira | Web | 13. května 2018 v 16:11 | Reagovat

[7]: Víš, co znamená myslet? Hovno vědět.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama