Zprovoznění nových spotřebičů

11. června 2018 v 16:00 | Atheira |  život ve 2018
Při zprovozňování nějakého nového domácího spotřebiče či elektroniky obecně mám vždycky kopu strachu. Jedna část je o tom, že: co když to nebude fungovat?
Druhá je o tom, že: zapnu to a uteču, co kdyby to vybouchlo!


Především z důvodu místa a z podstatné části i prostě proto, že na ni stačí obyčejná zásuvka a není třeba nic extra, mám takovou tu kompaktní mini troubu.
Do minulého týdne mou pomocnicí byla i v kombinaci s dvěma vařiči už několikátým rokem. Ne však ale tak dlouho, abych očekávala, že z čista jasna opustí svět živých spotřebičů. Čekala bych to u rychlovarky, která má u všech kolem mě životnost dva roky, a to přeháním. Ta moje se drží. Je to stále pořád moje první vlastní rychlovarná konvice a pořád vaří jako o závod. Tehdy jsem si ji kupovala s ohromným nadšením, porcelánovou, s modře vyvedeným stromem. Byla jsem z ní totálně na větvi.
Nutno podotknout, že tehdy jsem byla na větvi i z pořízení odpaďáku, protože jsem si ho prostě pořizovala do svého, chápeme se, ne?
A přestože i ta konvice, které jsem nedávala více než dva roky, stále žije, trouba klekla zrovna při pečení batátů. Resuscitace nebyla úspěšná, zombie se z ní taky nestala. Prostě odešla.

Jenže to byl čtvrtek. Ta věc byla nejen troubou, ale i vařičem. A co já si bez nich přes víkend jako počnu? Tak jsem na honem naháněla nějaký e-shop, který mi to laskavě pošle ještě ve čtvrtek večer, abych to v pátek měla doma. A našla jsem. Vařiče i troubu jsem si tentokrát pořídila odděleně, poněvadž jsem na tu hajtru stejně neustále nadávala, že by mi mnohem víc vyhovovalo mít to obojí někde jinde.

Pak ale přišla ta část s mačkáním čudlíků a utíkáním, strachu, že to bouchne nebo že to rozbiju.

Nebouchlo, nerozbila jsem a ani to už rozbité nepřišlo. Přesto mám vždycky z prvního zapnutí úplně nových spotřebičů takovou zvláštní hrůzu. Mít život proložený animovanými scénkami jak ze seriálu, prťavý panáček by po otočení čudlíkem na té troubě skutečně s křikem utíkal a špízoval zpoza rohu, jestli se neděje nic hrozného.

Pamatuju si, když jsem si poprvé sedla k šicímu stroji.
"A to mám jako sešlápnout ten pedál?"
"jo"
Animovaný panáček sešlapává, rozhazuje rukama a křičí na všechny strany, moje živé já se snaží nedat najevo, jaký hysterický výjev má zrovna v hlavě...

Prosím, nechytejte mě za slovo. Doopravdy se před pečící troubou neschovávám do skříně ani hystericky nekřičím po zapnutí pračky. To jen, kdyby se tu stále nacházel někdo, kdo by mě chtěl brát doslova a úplně vážně.

 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 11. června 2018 v 20:41 | Reagovat

Musí na tebe být dost vtipnej pohled. :D

2 Lucille | Web | 11. června 2018 v 20:46 | Reagovat

Právě jsi mi asi zničila život. Mě tohle totiž NIKDY předtím ani nenapadlo! O_O

3 Atheira | Web | 11. června 2018 v 21:42 | Reagovat

[1]: Vtipnej pohled by jistě byl na to mé groteskové já. Jinak by asi vůbec nebylo znát, že se mi něco takovýho děje v hlavě. Prostě zapnu, čekám, jde to, dobrý... Utíkat budu, až když to fakt začne hořet  :D  :D

[2]: Tak teď už jo. :D

4 Marie Veronika | Web | 12. června 2018 v 8:28 | Reagovat

Musím se přiznat, že mám ze všech nových technických zařízení podobné pocity. Vždycky mě děsí představa, že to hned nové rozbiju nebo už to prostě rozbité bude a co pak s tím - a vlastně to ani nemusí být spotřebič. Postel jsem například taky pořizovala s bázní a chvěním - co když bude i jako nová děsně vrzat nebo jánevímco?

5 Lucka | E-mail | Web | 12. června 2018 v 16:41 | Reagovat

Docela ti rozumím, z techniky mám podobné pocity a sama se do zapojování radši ani moc nepouštím, mám takový dojem, že už jen svou přítomností to mohu nějak narušit. :-D

6 klavesnicetuka | E-mail | Web | 12. června 2018 v 22:09 | Reagovat

hajtra to už jsem dlouho neslyšela:-D

ale s tím odpadkovým košem si mě rozesmála...protože to přesně znám, když půl roku myješ nádobí ve vaně a pak se nainstaluje dřez a pak teče z kohoutku voda do dřezu tak stojí a usmíváš se jako blbeček:) takové to pořizování do svého jo to má člověk radost z každé drobnosti:)

7 Atheira | Web | 13. června 2018 v 8:35 | Reagovat

[4]: Z nábytkových "polotovarů" naopak nemám vítr vůbec. Možná je to i tím, že vím jistě, že ať už to složím jakkoli, nemůže být hůř než už bylo. Když jsem byla malá, bydlel s námi mamky přítel, co byl dost koko...dák :-D a doteď si pamatuju, jak skládal jednoduché skříňky, kde byl návod jak pro debila a totálně je zmrvil. Takže na nábytek v krabici se vždycky vrhnu bez obav a za chvíli je hotov. :D

[5]: Spíš mi jde o to první použití. Do toho se stejně jednou budeš muset pustit. A ty obavy se jen tak nevypaří, musí se to nechat běžet a až když vidím, že to fakt jde bez problémů, už jsem v klidu. :D

[6]: Já to používám docela často. Myslím, že i tu na blogu. :-D
Hele, ale já si fakt vybavuju tu scénu, kdy jsem s tím odpaďákem šla z obchodu do auta a mířila do toho elektra pro konvici. Bylo to hrozně spontánní, leden, takže brzo tma a už byl večer a já lítala po obchodech a nakupovala jak ďas. :D

8 Keiji | Web | Úterý v 7:51 | Reagovat

Ta fotka je boží! :D :D :D Ta mě pobavila asi nejvíc. :D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Doporučuji: