Doba útulná

28. srpna 2018 v 8:22 | Atheira |  život ve 2018
Moc dobře si vzpomínám, jak jsme i tu na blogu v loňském roce s Luci přivolávaly podzim. Umořené z léta, počítaly jsme každý den a nakonec pak podzim začal prvního září. Nefalšovaně a nezaměnitelně, upršeně, ale byla jsem ráda.


Letos se přihlásil nečekaně. Ještě v srpnu a ze dne na den jako když udeří blesk a byl tady. Ne sice doopravdy ani oficiálně, jen pocitově... A to je pro mě podstatnější než kalendářní rozdělení.
Měla jsem radost, že můžu pustit troubu, aniž bych z ní měla pocit, že se taky peču uvnitř, a vytvořila sušenkový koláč s jablky. Bohužel proti mě zrovna byl jak obchod, tak domácí zásoby mé i sousedního příbuzenstva, a tak musely plány na klasický jablečný koláč vzít za své. A tak vlastně vznikl sušenkáč, takový kříženec mezi koláčem a sušenkou. Jsou to vlastně dva pláty sušenkového těsta spojené a naplněné mandlovým krémem a jablky se skořicí. Kus snědl i mafián, což je trochu osobní úspěch, jelikož "tyhle věci nežere". Tedy fakt, že reálně kus téhle věci sežral, to je na fanfáry...

Mám podzim ráda, tu jeho útulnost, trochu štiplavý vzduch ráno i večer. Slunečné dny, které nepálí a voní po listí. Všechno mě v téhle době baví nějak víc než v létě. Není to tak, že bych léto neměla ráda vůbec, jen se v mnohém změnilo a já si na něm postupně nacházím stále méně toho, co bych skutečně ocenila.
Opadla možnost večerních táboráků, protože je tak sucho, že by vzal za své i les. Přírodní vody buď vůbec nejsou, protože po nich během chvíle zbyde jen vyschlý kráter, nebo smrdí a jsou různě barevné a plave v nich kdovíco. Vedle hlav se nám řítí seschlé větve a stromy, všude se válí něco mrtvýho... Ráda vzpomínám na ta léta s ranní rosou a zelenými loukami, ale to už není naše léto, stejně jako tu k jaru už dávno nepatří stohlavá hejna chroustů.

Se změnou ve vzduchu jsem také dostala chuť víc se zapojit do svého blogu. Už mě nebaví klasicky deníčkovat, vždycky pak dojdu k závěru - co jim je, zatraceně, po tom? A myslím, že to tak je i správně. Ráda bych ale psala dál a možná už začínám získávat představu nějaké formy, kterou by mohlo moje článkování mít. Možná nesouvislou, střípkatou, ale třeba se do toho zase dostanu.
 


Komentáře

1 Denia | Web | 28. srpna 2018 v 10:35 | Reagovat

Taky mám ráda podzim, ale konec léta ve mně vždycky probudí takovou nostalgickou, až smutnou náladu :-D těším se na barevné listí,má to své kouzlo :-)

2 beallara | 28. srpna 2018 v 10:40 | Reagovat

Vše, co píše mám také ráda, má to nezaměnitelnou atmošku, ale naopak si začínám uvědomovat, že se krátí den a to já nemám ráda, bude mi chybět světlo a to je v mém případě oser, jdu dolů psychicky. 8-O

3 Atheira | Web | 28. srpna 2018 v 10:57 | Reagovat

[2]: Tohle trochu pociťuju spíš ke konci zimy, tak v únoru, že už je té tmy moc a potřebovala bych zase trochu světla. I když nevím, jestli je to jen tím nebo jsem měla prostě v posledních letech smůlu na horší období, že mi bylo hůř, tak uvidím.
Teď se ale na delší noci těším. Já ráda chodím po venku v té "zimní tmě", v létě je jiná. Ideál, když je sníh nebo dokonce chumelí, to je pro mě naprostý "počasový" top - být za tmy venku při padajícím sněhu.

[1]: Nostalgii touhle dobou taky cítím častěji, ale smutno mi není, spíš naopak, mám ze všeho větší radost.

4 klavesnicetuka | 28. srpna 2018 v 12:50 | Reagovat

taky si dlouho říkám že nechci na blogu deníčkovat a říkám si koho takové hovadiny zajímají? ale asi zajímají:)
no tak uvidím, na druhou stranu mi to pomáhá

už teď se těším na tvé články

5 Sova přepálená | Web | 28. srpna 2018 v 13:10 | Reagovat

Zrovna jsem nad tím tuhle přemýšlela, že podzim je prostě hrozně útulný období. Člověk má po létě radost z chladnějšího počasí i z těch kratších dnů a z takového klidnějšího, pomalejšího tempa běhu světa. Ale ještě není úplně kosa a šedivo jako později v zimě, kdy to už dokáže otrávit. Konec léta ve mně vyvolává takovou nostalgii až smutek, z toho konce, a zároveň těšení se na ten hezký podzim a takový ten útulný pocit, že je všechno, jak má. Jenom ty prudké změny, které se v posledních letech dějí, mi moc dobře nedělají, ale to se zase urovná.
Upřímně doufám, že ti to psaní vyjde, jak si představuješ. Hrozně ráda čtu blogy, ale trpím nedostatkem materiálu. :D

6 Atheira | Web | 28. srpna 2018 v 14:05 | Reagovat

[4]: Tak to já mám trochu jinak než ty. Mně je v podstatě jedno, jestli to někoho zajímá nebo ne. Jen si myslím, že od určitý hranice se to překlápí do lezení do soukromí... Já jsem teda vždycky, i deníčky, psala tak nějak "filtrovaně", prostě, co ještě mezi cizí lidi jo... Jen jsem nad tím teď nějak víc přemýšlela, dovedl mě k tomu jeden blog (už nevím adresu), kde slečna přímo psala "dozvíte se tu všechno z mého soukromého života, najdete tu mé soukromé fotky..." a ještě to pokračovalo v tomhle duchu a najednou mi nějak bliklo, co všechno na sebe jsou lidi schopní vykecat. A hodně jsem tohle téma v sobě rozebírala a i když jsem, jak říkám, vždycky automaticky brala určitý filtr na věci, co na internet jo a co ne, jen mi nějak přijde, že skutečně chci mít víc věcí svých, ne na síti, jenom pro sebe, ne pro cizí lidi, a tak jsem rozmýšlela, jak psát neosobně osobní články tak, aby byly ještě vlastně osobní-moje?! Složitě se mi to vysvětluje, vlastně jsem ti to teď vůbec nevysvětlila tak, jak jsem chtěla. Možná se k tomu někdy dostanu v rámci nějakého článku. Momentálně se mi líbí představa zveřejňování jednoduchých střípků, když se mi bude chtít, ale už nechci uveřejňovat konkrétní informace nebo prostě něco, co nechci, aby se mi do toho cizí lidi cpali, byť vás tu některé mám ráda. :-D

[5]: Já doufám,že jo, jen to zatím asi nemám úplně dotažený, uvidím, ale chci, tak to snad půjde. :D

7 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 28. srpna 2018 v 14:09 | Reagovat

Sušenka nebo koláč, vypadá to fakt dobře a jedla bych to tak jako tak! 8-)

Na podzim se letos těším snad víc než kdykoliv dřív, je fakt potřeba, aby si příroda po tom letním Mordoru trochu odpočinula, než zas přijde zimní Jotunheim.

Piš, holoubku, piš. Piš, co chceš (i když zrovna takové ty deníčkoidní zápisy čtu hrozně ráda), ale hlavně piš, stejně jako Gabča ztrácím dostatek kvalitního blogového čtiva.

8 Atheira | Web | 28. srpna 2018 v 14:20 | Reagovat

[7]: Na váš pobyt potřebuju vymyslet zase nějakou novinku, ať vás s ní můžu obsloužit ke kávě. Jen ještě vymyslet, co to bude a hlavně, aby se to dalo jíst, tak zas nebudu experimentovat radši nijak moc. :D
Před pár dny si Lucka vzpomněla na můj předloňský Halloweenský dezert. Byla tam kilometrová vrstva krému s ananasem a v tom nalitá snad půlka slivovice, ale bylo to žravý. :D

9 Jan Turon | E-mail | Web | 29. srpna 2018 v 5:56 | Reagovat

No barvitse listi zacalo už vcervenci, leč ne ppdzimem...

10 Marie Veronika | Web | 6. září 2018 v 8:44 | Reagovat

Jak já ti rozumím! Měla jsem letos toho léta už opravdu plné zuby. Vedro, vedro a zase vedro - velmi únavná rutina. Takže první pošmourný víkend jsem si vysloveně užila: déšť, mlha, první šálek masaly po létě a skutečnost, že člověk s nadšením zůstal doma a neměl pocit, že mu venku utíká celý svět. Zkrátka přesně tak: doba útulná :-)

11 Keiji | Web | 11. září 2018 v 7:06 | Reagovat

Tenhle suchý srpen byl vážně zvláštní.
A moc se mi líbí tenhle tvůj článek, škoda, že na nějakou dobu asi poslední "deníčkovitý". Ne, že by novější nebyly dobré. Jen mám asi prostě takovou náladu. Zápisníkovitou.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Doporučuji: