Bariéry mezi lidmi a psy

5. října 2018 v 12:35 | Atheira |  Rady a tipy
Ze všech zvířat jsou nám asi nejblíž, přesto nám s nimi jednání a komunikace v mnoha směrech ohromně vázne. Neumíme ji, nechceme ji porozumět?
Přístup ke psům se velmi často vyznačuje hned dvěma extrémy. V jednom z nich se nachází hned několik druhů lidí mající společnou jednu velmi zásadní věc. Je jedno, jestli je jejich pes miminko, co s nimi jí u stolu nebo běžný smeták, co něco smí, něco zase ne a ani nemusí být nijak zvlášť rozmazlován... Tato skupina lidí totiž v jednání se psy nebere zřetel na to, že má ve svém životě společnost jiného živočišného druhu, který některé věci chápe zcela rozdílně, vnímá jinak. Slovy - on ví, že něco udělal nebo oblíbenou větou - on mi to dělá naschvál - toto jen začíná. Velké nepochopení a často pak z toho pramenící zbytečné problémy.

Druhý tábor naopak čítá velké množství králů světa s přesvědčením, že pes, coby prostě pes, pociťuje sotva zlomek základních potřeb a vlastně když má co jíst, je to ok. A nemá právo vlastně na nic jiného než čumět na zahradě nebo čouhat z boudy.

Ať už patříte kamkoli, váš názor vám asi nikdo jen tak nevyvrátí, přesto si přiznejme pár důležitých věcí.
Pes je živý tvor, tudíž pociťuje nejen hlad, únavu a potřebu se vyprazdňovat, dovede totiž jako každé jiné zvíře, včetně člověka, pociťovat strach, radost, umí mít rád, cítí nepohodlí a také není všem plemenům dáno, že z jejich psí podstaty jim v mrazech prostě není venku zima...

Mnoho a mnoho dalšího se váže k samotnému základu, že pes je živá bytost, zároveň je však třeba mít na paměti, že ať je nám společníkem jakkoli blízkým, neuvažuje a ani neumí uvažovat, jako dospělý člověk.



Velmi důležitá, avšak často opomíjená věc je to, že psy bychom si měli pořizovat prostě proto, že máme rádi psy, zajímají nás, baví, je to součást našeho života. Koníček, zájem, něco, co nám nebude později na obtíž, protože to není součást našeho světa...
Ne proto, že nám chybí společnost, ne proto, že si jím nahradíme miminko nebo si na něm to miminkování vyzkoušíme, ne proto, že potřebujeme alarm (pořiďte si alarm, ten aspoň nikoho nepokouše a nebudete s tím mít pak problém), že prostě proto...

Komunikace se psy neprobíhá a nikdy probíhat nebude na stejném způsobu jako probíhá komunikace s druhem nám vlastním - s lidmi. Zároveň ale není možné psa degradovat na jednoduché, v podstatě nemyslící stvoření, co občas štěká nebo vrčí... Smiřte se s tím nebo si nepořizujte psa.

Ufounů už bylo dost, pojďme si velmi rozšířenou komunikaci se psem aplikovat na Čecha nemluvícího anglicky a na Francouze nemluvícího česky ani anglicky setkávající se na jednom místě.

On ví, co provedl.

Francouz se k vám na čas přistěhoval, nachází se na území, které znáte vy, ale on je v něm značně zmaten a nezná vaše pravidla, nikdo mu ani nikdy neřekl a nepoučil ho o tom, co se u vás smí a nesmí.
Dejme tomu, že Francouz má rád jablka a na vašem pozemku máte vysloveně uvedený zákaz trhání vašich jablek. Máte to i psané na ceduli. Česky. Francouz vám tak chodí po zahradě a zalíbí se mu jablíčko, sní jedno, dvě. Natrhá si jich víc, protože je máte strašně dobrá a on tam teď na čas bydlí, tak proč by si nemohl vzít jablko?
Uběhne nějaká doba, vy jste kolem jabloně ještě nešli, a tak si návštěvník prochází vaši zahradu dál. Den utíká a vy najednou přijdete na to, že vám Francouz jedl jablka. Vždyť tam máte ceduli, jak si to mohl dovolit? Najdete Franouze na zahradě, už dávno se věnuje něčemu jinému a nemá tucha, proč vy se za ním najednou řítíte jak ďas, rudí a rozhněvaní.
Co udělá? Lekne se, bude se snažit vás uklidnit způsoby, které jsou mu vlastní - vy jim pravděpodobně nebudete rozumět a vyložíte si to tak, že ten holomek moc dobře ví, že jste přišli na to, že vám ojedl vaše výtečná jablka. On netuší, že jste naštvaní kvůli jablkům, už dávno zapomněl na to, že si je dal a hlavně nikdy ani nevěděl, že si je dávat nesmí.
Chytnete ho za flígr, řvete, rudnete. "Ten debil snad neumí česky, jak je tohle jenom možné?!" Čeho dosáhnete tímhle přístupem? Chudák Francouz se vás buď začne bát, může to mít více průběhů - bojící se vás se bude schovávat a držet se od vás dál a dál bude provádět věci, které nechcete aby dělal, ale nikdy jste mu je nevysvětlili, nebo rezignuje. Rezignovaný chuděra si pak raději nedovolí vůbec nic a bude čekat na každý váš náznak toho, co by vlastně provést mohl.
V dalším případě vás začne nesnášet, coby šíleného agresora, po každém vašem výstupu bude naštvaný víc a víc a budete mu nahánět stále větší a větší strach, až vás jednou přetáhne tyčí, abyste ho už neohrožovali.

Je to jen drobný příklad často užívané nekomunikace (jehož obsazení berte lehce s nadsázkou) a přesvědčení, že vám pes nejen rozumí, ale že vás chápe. Vězte, česky nerozumí a ani vaše pravidla nechápe. Jeho máma - shodou okolností nikoli člověk, kdo by to byl čekal, ale pes - ho učila zcela jiná pravidla. Ta psí. Chovatel, naproti tomu, ho sice už odmala vedl správnému fungování v lidském světě, jenže v každé domácnosti neplatí to samé, a tak toho řadu osvojený pes vlastně vůbec neumí a co je nejdůležitější, ničemu z toho nerozumí.


Je nakonec vlastně jedno, jestli máte psa rozmazleného, jestli spí v posteli nebo do ní nesmí, jestli, pokud je na to stavěný (takže čivava rozhodně ne), má boudu venku, jestli má striktně daná pravidla nebo jestli jste v mnoha ohledech víc benevolentní. Důležité je ta pravidla vnést do vašich životů tak, abyste jim rozuměli nejen vy, ale aby je vzal za své i psí společník.

Důležité je to, že pes je pes a podle toho jedná, uvažuje a chová se. Vy jste tu od toho, abyste ho vedli v soužití s lidmi. Ne očekávali, že bude člověk. Psi jsou skvělá zvířata. Pořizujme si je proto, že jsou to psi. Pokud vás k tomu vede jiný důvod, zařiďte se adekvátně tomu. Budete šťastnější vy i ten pes, který se pak dostane tam, kde od něj nebudou chtít víc než bytí psem. Neexistuje žádné pravdidlo, které by lidem nařizovalo, že každý má mít psa.


A na závěr všem, ať už dlouholetým pejskařům, začátečníkům - schopným i méně schopným, zkrátka všem, co mají klidně i jen malý zájem o psy, vřele doporučuju skvělou a naprosto výborně napsanou knihu od pana Šusty.
 


Komentáře

1 Kate | 5. října 2018 v 15:31 | Reagovat

Skvělý příklad! Občas je to vtipné jak někteří lidé ke psům či kočkám přistupují, jakoby čekali, že jim zvíře zodpoví na jejich otázky. Naše kočky jsou venkovní, ale každý den je pouštíme na chvíli dovnitř. Kočky nemají dovoleno chodit do patra. Nedávno jsem viděla, jak kočka vyběhla po schodech do ložnice mých rodičů... Táta na ni z přízemí volal: "No to snad nemyslíš vážně! Okamžitě pojd sem! Okamžitě! Jinak Slyšíš mě?" zvyšoval hlas a čekal, že kočka přijde... Nepřišla no :D U nás je to navíc tak, že já kočku nechám, aby ležela se mnou na pohovce, zatímco naši na ni za to zlobí... Jak tomu pak má kočka rozumět? :D

2 Atheira | Web | 5. října 2018 v 17:55 | Reagovat

[1]: To je přesný... "Koukej se vrátit nebo uvidíš!" No a proč by se vracela, když ten člověk vypadá tak nebezpečně a určitě jí něco udělá. :D
To samé je se psy, když zdrhnou. Nemají přivolání a pláchnou za zvěří třeba. Lidi, co na ně počkají načuření a nejlíp s prutem v ruce, aby jim jich pár vpálili, si zadělávají na tom, že ten pes se jich postupně může začít bát a hlavně, co je důležité, protože pes si spojí to, co aktuálně dělá s následky z toho vyplívající teď a tady, zafixuje si - přijdu za ním, dostanu prutem = už nepřijdu. Nikdy, ať si člověk přeje sebevíc, si nedá dohromady - utekl jsem, teď za to bude doma tóčo. On už v hlavě dávno nemá, že utekl. To samé platí, když člověk řpijde domů z práce a tam je načuráno a tisíc dalších věcí, který lidi řeší řevem a mlácením. Zbytečně z hlediska výcviku, protože tím naučí leda strachu (a z toho může vzejít buď schovávání se, rezignace nebo taková ta klasická situace - on na mě vrčí/kouše/vyjíždí) a zcela nelogicky, vzhledem k tomu, jak si lidi o sobě obecně myslí, jaká jsou inteligentní stvoření, si tím podkopávají vztah s tím psem, protože si hrajou na nějakou alfu nebo na co. :D

3 Ronie Hearth | Web | 5. října 2018 v 20:13 | Reagovat

Doprčic! Včera jsem si na tuto knihu vzpomněla po jednom incidnetu a našla si ji v intenetovém knihkupectví. Zrovna dneska jsem si ji prohlížela v knihkupectví ve městě a právě uvažuji o jejím pořízení. A teď narazím na Tvůj článek?! No to je tedy něco! Asi bych už neměla váhat... Ta kniha mě snad volá O_O :D

4 Atheira | 5. října 2018 v 21:46 | Reagovat

[3]: Kup si ji, určitě to nejsou vyhozené peníze, zvlášť, když tě to zajímá.
Akorát teda rovnou říkám, že ten článek není psaný nějak na popud té knížky nebo tak, prostě jsem to měla rozepsané a hodilo se mi to sem k tomu, protože to k tématu jde a je fakt hodně nápomocná co se problematiky komunikace týká.
Jinak Šusta hodně popisuje práci s klikrem, to já nevedu a nemám v plánu zavádět. Mimo to je tam ale hodně informací, které i člověku, co takhle cvičit nechce, hodně dají. I kdyby jen to, že si srovnáš myšlenky... Mně třeba dala takový dobrý pocit, že to, co dělám, nedělám úplně blbě a že nejsem prostě totálně mimo. A i tohle zjištění dost pomůže. :-)

5 padesatka | E-mail | Web | 5. října 2018 v 23:05 | Reagovat

To jsem teda celá ráda, že Druhorozeného pes je celkem vychovaný, rozumný a já nic nemusím řešit...teda kromě štěkání. Klikr jsem musela gůglit. Já nehlídám vnoučata, já hlídám psa... :-D

6 Atheira | Web | 6. října 2018 v 9:55 | Reagovat

[5]: To máš stejný jak naše máma. :-D  Není pes náhodou toho staršího? :D
Tak většina lidí jenom vychovává, necvičí. Ale vychovává právě tímhle způsobem. Výhodu maj psi salámisti nebo takoví, kteří intuitivně dělají všechno dobře. :D

7 padesatka | E-mail | Web | 6. října 2018 v 10:00 | Reagovat

Máš pravdu, je Prvorozeného...mám jenom dvě děti a furt si je pletu... 8-O

8 K. | E-mail | Web | 6. října 2018 v 10:27 | Reagovat

S tím, že psi naší řeči nerozumí, mi připomnělo úsměvný zážitek, kdy náš francouzský buldoček žral u misky v předsíni, kolem šel táta a naprosto vážným hlasem se táže: "Bibinko, proč si proboha nerozsvítíš?" :-D

9 Atheira | Web | 6. října 2018 v 12:06 | Reagovat

[8]: Upřímně, já psům taky občas pokládám otázky, na který mi nejen neodpoví, ale ani je nepoberou...
Nebo používám sarkasmus, i když nepochopí ani to, co jim skutečně říkám, natož to, že to má úplně jiný význam. Moje oblíbená je "Chessinko, ty jsi tak hezká!" :D
Ale to je normální, kdo tohle nedělá?

Jen mi rve srdce vidět nebo číst o všech těch Amálkách a Bobících, co ničí byty jenom proto, že vědí, že to lidem vadí nebo co kradou cukroví ze stolu, protože je majitelčino oblíbené a oni to přece vědí.

Jinak si myslím, že jednostranná "intelektuální" konverzace člověk x pes prostě musí být. Bez toho by to nešlo. :D  :D

10 Atheira | Web | 6. října 2018 v 12:07 | Reagovat

[7]: Už jsem se lekla, že jen co se odstěhovalo jedno duo syn+pes, tak se objevilo na scéně ještě další. :D  :D  :D

11 K. | E-mail | Web | 6. října 2018 v 12:13 | Reagovat

[9]: Souhlasím. Taky mi stávají chlupy hrůzou, když slyším: "Jsem přišla domů a ona už moc dobře věděla, že něco provedla, určitě mi to udělala naschvál, že jsem šla pryč."

Najednu stranu, kolikrát si člověk se psem pokecá líp jak s člověkem, že? :D

12 Atheira | Web | 6. října 2018 v 15:57 | Reagovat

[11]: Pokec se psem je třeba výjimečnej a nenahraditelnej v tom, že jen psa můžeš urážet a když to děláš správným tónem, má z toho ještě dokonce radost. :D

13 K. | E-mail | Web | 7. října 2018 v 16:53 | Reagovat

[12]: To je fakt. Na štěně flaťáka jsme vždycky s kolegou nadšeně: "Ty špíno jedna!" :-D Našemu buldočkovi "nadávám" do mistra Yody. (Když si lehne na záda, tak vypadá úplně stejně. :-D )

14 stuprum | Web | 7. října 2018 v 20:03 | Reagovat

Psi mají jediné štěstí, že jsou považováni za nesvéprávné, jinak by se řešilo tolik žalob ohledně pokousaní, že by to přesáhlo únosnou mez...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Doporučuji: