Nesplněná zadání a další křivdy

9. listopadu 2018 v 12:29 | Atheira |  Na nějaké určité téma
Čirou náhodou jsem narazila na článek o tom, jak malé děvče dostalo čtyřku z výtvarky. Nedalo mi to. Nějak mě napadlo, jestli je to jen ubohý výkřik hysterického rodiče flákačského dítěte nebo jen někdo už nevydržel držet hubu.
Nakonec jsem zjistila, že je to spíš ta druhá možnost. Děti totiž na dané hodině měly namalovat hada. Výtvor zmíněného děvčete je sice dost abstraktní, nicméně je vidět, že to neodflákla. Už jen z toho důvodu, že se patlala s celobarevným obrázkem. Kdyby opravdu nechtěla, nakreslí doprostřed bílého papíru pár čar a polib si, účo... Přestože tedy obrázek dodělala, vytvořila ho podle své představivosti a svého umu, dostala čtyřku. A když to vezmem kolem a kolem, namalovala hada. Přesto nedodržela zadání, dostala za čtyři.
Nemám v plánu se rozvášňovat nad tím, co dává některým lidem právo posuzovat fantazii a její zpracování ostatních, kdo jim svolil odsuzovat cizí umělecké cítění, především, jedná-li se o děti, a vlastně, kdo vůbec vymyslel, že předměty s dovětkem "výchova", které potřebují dávku nadání v člověku samotném a jehož míra je v každém nejen v jiném množství, ale především v jiném provedení, které se nutně nemusí slučovat s tím pověstným zadáním, jak tedy mohl někdo vymyslet, že tyhle výchovy se budou známkovat... V článku jsem chtěla psát o tom, co se mi v závislosti na onom textu vybavilo, tedy o vlastních zkušenostech, zážitcích. O trápení mém i mých vrstevníků, zadupané radosti a schopnostech, o neplnění zadání a v neposlední řadě taky o zlu zvaném tělesná výchova, které na naší střední škole znepříjemňoval démon tělocvikář. Zkazky o něm jdou napříč dvěma celými generacemi, jak jsem se přesvědčila v bývalém zaměstnání, kde jsme s kolegyní o dvacet let starší přišly na to, že máme prazvláštně podobné zážitky s panem tělocvikářem...K našemu údivu totiž s jedním a tím samým.



Utrpení výtvarné aneb zabijme fantazii, buďme stejní!

Výtvarka patří u řady dětí k oblíbeným předmětům, je jich ale bezpočet i mezi těmi, které ji nemusí. Důvodů může být mnoho, tím hlavním ale pravděpodobně bude přesně to, že se jedná o předmět, pro který každý jednak nemá vlohy, a pak taky každý může mít ty vlohy zcela odlišné, když už je má...
Sama vzpomínám na tu nechuť, kterou ve mně stále častěji hodiny výtvarné východy vyvolávaly. Nejenže mnohokrát byly součástí odpoledního vyučování, šlo vždy o dvouhodinovku a výtvarničení zde prováděné byla spíš taková nekreativní vojna než-li skutečná výchova k uměleckému cítění a vyjádření se.
Neměla jsem ráda vyrábění, jediné, co se mi tehdy líbilo byla tvorba adventního věnce, jinak jsem vždy tvořila s nechutí. Šlo o různé květináče polepené vystřihovánkami z barevných papírů, nesmyslně upravené plechovky, sklenky, hrnečky nebo jenom shluk podzimního listí na velké čtvrtce smrdící po lepidlu. Měli jsme vždy přesně dané zadání a toho se bylo nutné držet.
Ráda bych kreslila, tomu bohužel nebyl dán prostor. Vyráběli jsme, malovali - temperami, vodovkami, když už došlo na techniku bez barev, všechno buď bylo zaflákané tuší nebo uhlem. Rozumím si s obyčejnou tužkou. Když chci kreslit, tak chci kreslit tužkou. Nebaví mě malovat, dokonce i pastelky používám minimálně a když, tak mě láká do tužky použít pouze jen jednu jedinou barvu. Nebylo mi přáno, a tak jsem dlouhé roky lepila divnosti smradlavým lepidlem, malovala vodovkami autoportrét nebo chtěla utéct, ale nikdy za celou dobu jsem si neřekla - ano, tyhle hodiny mě moc bavily...

Nikdy jsem sice nedostala špatnou známku, přesto znám případ, kdy se tak stalo s podobně hloupých důvodů jako tomu je u případu s hadem.
Můj bratranec, tehdy přibližně jedenáctiletý kluk miloval dinosaury, asi jako každé dítě v tomto věku. Na výtvarce dostali za úkol nakreslit přírodu. Nakreslil tedy kus přírody, nad kterým letí pterodaktyl. Na jeho věk to bylo dílo moc hezké, vlastně až precizní, bylo vidět, že se do toho zapálil a že dělal něco, co ho baví, co má rád. Dostal pětku.
Hromada dětí, co neuměla ani pořádně nakreslit kytku dostala jedničky, ale on měl bůro. Kvůli dinosaurovi a nesplněnému zadání. Že je dinosaurus taky příroda paní učitelka nechtěla slyšet. Vzpomínám si jako teď, jak teta seděla u nás v kuchyni, bratránek na židli vedle a ukazoval nám ten obrázek. Nezabralo nic, rodiče tehdy kvůli tomu byli ve škole. Pětka zůstala, žádné diskuze. A co vám povím, na jakékoli pořádné vyjádření a snahu se o výtvarné výchově chlapec nadobro vysral...

Ztrapněte je všechny. To je hudební výchova v praxi

A máme tu další předmět, ke kterému je třeba mít notnou dávku nadání. Ne každý má totiž hudební sluch a smysl pro rytmus a i když tohle má, neznamená to, že umí zpívat!
Nevím, jestli se to praktikuje ještě teď, ale za nás bylo běžné, že každé pololetí minimálně jednou probíhal zpěv na známky. Celá procedura spočívala v tom, že si před celou třídou stoupnete a pějete jako slavík... Nu, většinou skřehotáte jako tučňák. Byly to chvíle potupy, nikomu se do toho nechtělo, báli jsme se, styděli, byli nervní. Před celou třídou se prostě nechcete ztrapňovat, už tak se děje mnoho jiných věcí, za které se spolužáci druhým vysmívají. Proč k tomu přidávat ještě (ne)schopnost, kterou zvlášť nemůžeme ovlivnit. Buď ji umíme nebo ne?

Tělesná výchova, prostor pro šikanu a trápení

Vždy jsem měla jistou averzi vůči kolektivním míčovým hrám. Skákala bych přes kozu, metala výmyky, šplhala po tyči, běhala kolečka po tělocvičně, ale volejbal či vybiku a další jejich příbuzné jsem neměla ráda. Na vypěstování této nechuti se určitě podílelo i to, že jsme na základce byly ve třídě tři malé hubené holky, pak dlouho nic, potom menší kluci a ostatní holky a pak zbytek kluků normálních i pár třídních obrů... Když k tomu připočtete fakt, že tyto hry, především vybíjená, se vždy hrály kolektivně mezi všemi, měla jsem nadpoloviční šanci, že dostanu mrdu míčem od někoho dvakrát většího než jsem já, nejlíp do břicha nebo do hlavy. A to nechcete, nechcete to ani jako dospělí, natož když je vám devět. A tak jsem vždycky doufala, že mě sejme někdo, kdo není konstitučně zrovna golem a hru si zkrátka neužila.

Opravdové peklo ovšem přišlo až na střední škole. Holčičí skupinu sice měl na starost tělocvikář, se kterým byla docela sranda. Byl to milý učitel, chápavý, nedělal s ničím dlouhé opletačky, asi mu i bylo trochu nepříjemné, že dostal na starost holky se všema těma jejich menstruačníma potížema a divnýma řečma, a tak se moc na nic nevyptával, stačilo říct, že nemůžete cvičit a necvičili jste, pouze jste pak, když jste s tím přišli bez omluvenky, pomohli uklidit vytahané náčiní, žíněnky a podobně...
Jenže vyhráno nebylo. Tělocvičnu měla škola jen jednu, a tak jsme hodiny měli společně s kluky z naší třídy a společně s jejich tělocvikářem. A zde nastal ten problém. Oproti našemu učiteli byl ten od kluků dosti skrček. Asi i snaha o kompenzaci tohoto faktu přispěla k tomu, že byl zkrátka hovado, co si libuje v urážení ženských. Podle jeho filozofie by nejspíš nemělo něco jako holky ani být ve škole, natož si dovolit mít tělesnou výchovu. Jsou to totiž neschopná, ubohá a slabá stvoření, která nestojí za nic a nic také neumí. Naložil by nám v podstatě vojenský výcvik, dvouhodinovka je málo, fyzickou aktivitu, kterou nezvládali ani všichni kluci... Jenže kdyby tohle všechno nějaká holka zvládla, vlastně by ani tak nebyla dost dobrá, protože by byla divná. Která holka zvládne něco takového? Nějaká mužatka, no to je přece hnus. V podstatě všechno, samotná podstata, že jste ženská, bylo špatně. Správná možnost neexistovala, protože jste holka.
Tělocvik za jeho přítomnosti byl teror plný urážek a návrhů na propadnutí. "Pro ten míč se moc ploužíš, máš krámy nebo co? Seš líná lemra, máme tu být do zítřka?" se střídalo s prohlášeními: "Hraješ ten fotbal jako chlap, ty seš jako teplá nebo co?"
Ve třídě nás bylo 34, z toho jasná většina holek oproti sedmi klukům. V druhém ročníku neměla úplné uvolnění z tělocviku jen polovina holek, zbytek měl uvolnění až do maturity.

Něco je v těch našich školách zatraceně blbě, no co si budeme povídat, že ano?

 


Komentáře

1 Bobouš | E-mail | Web | 9. listopadu 2018 v 14:56 | Reagovat

To chce přímo rozeslat do všech škol a na ministerstvo!

2 spravedlivysoud | Web | 9. listopadu 2018 v 15:54 | Reagovat

Souhlasím. Naše školství není příliš praktické. Zejména jsou ve škole zanedbaná témata jako finance, právo a prevence drog, alkoholismu, kriminality.
Také by neuškodilo ve školách více propojovat jiné věkové ročníky. I mezi svými spolužáky vidím averzi vůči dětem tak pod 14 let.

3 Heaven | Web | 9. listopadu 2018 v 17:06 | Reagovat

Jednou jsem dostala 1- (muselo tam to mínus nutně být) za to, že moje postavičky neměly dobré proporce. Ve druháku na střední. Na gymplu, ne na umělecké škole.
Vzpomínám si, že naše úča na 1. stupni chtěla, abychom měli vybarvený úplně celý papír, bez jediného bílého místečka. Smysl to nemělo, ale omlouvá ji to, že byla úplně pitomá :-D Jinak jsem výtvarku měla vesměs ráda, z východ rozhodně nejraději
Ve 4. třídě jsme se spolužačkou zpívaly státní hymnu a známky, ani jedna z nás nebyla hudebně nadaná a dostaly jsme obě za 2. Normálně jsem na to i doma trénovala. Připadala jsem si jako debil ještě dlouho potom.
Tělocvikáře jsem měla, díkybohu, skvělé. Jinak by to pro mně jako nesportovce bylo peklo. Když jsem nevylezla na tyč, prostě jsem nevylezla. Zkusila jsem to, tak jsem měla splněno a pak už jsem to zkoušet nemusela (zase až za rok :D). Když bylo vidět, že se alespoň snažím (nevymlouvám se, že nemám úbor, nechodím za školu), mávli nad tím rukou a místo hvězdy jsem dělala jenom kotouly (ani ty mi moc nešly :D). Na vybíjenou si mně vybrali jako poslední, ale s tím jsem byla smířená :D
Občas mám pocit, že jsou obecně učitelé těchto výchov trochu... narušení, mírně řečeno. Ne všichni samozřejmě. Každopádně škola potřebuje reformu jako sůl, ale to není nic nového pod sluncem :-)

4 Marie Veronika | Web | 9. listopadu 2018 v 17:20 | Reagovat

Ou, teda ten tělocvik musel být hotové peklo! Hrůza...
A co se týče hudebky, předmětu, s nímž mám jako s jediným víc zkušeností, tak zpěv je něco, co hrozně chybí. Jenomže rozhodně ne na známky. Dobrý učitel zvládne rozezpívat skoro každého, není to něco, co mají lidi nějak dané, jde o technické základy. Ale jestli na to něco nefunguje, tak stres. Tělo se stáhne a je konec. A to je něco, co by měl každý obeznámený člověk moc dobře vědět.

5 yellow | 9. listopadu 2018 v 18:13 | Reagovat

V tom tučňákovi jsem se úplně viděla. No byla jsem jediná ze třídy, kdo měl dvojku z hudebky. Naštěstí učitelka nastupovala do důchodu, tak jenom jeden rok. I přesto mi nenávist vůči hudebce vydržela až k maturitě. A výtvarka byla podobná otrava. No naštěstí alespoň na tělocvik jsme měli učitele, co to příliš nehrotili, takže i když nejsem sportovec, tak jsem netrpěla odporem k celému předmětu.

6 Bobouš | E-mail | Web | 9. listopadu 2018 v 20:58 | Reagovat

Jsem si ještě vzpomněla, k tý hudebce... někdy asi v osmý třídě nastoupil novej učitel, mladej sportovec a vyfasoval navíc hudebku (předchůdce odešel do politiky), učil nás i teorii, historii a dal nám test, nic, co by se nedalo zvládnout. Každopádně na jednu otázku byla správná odpověď "Cyril a Metoděj", já tehdy napsala "Konstantin a Metoděj" a on mi tam napsal, že je to špatně! Ten učitel normálně nevěděl, že Cyril je i Konstantin. Nechtěl mi to věřit, ale nakonec mi to myslím uznal. :D
Tolik ke vzdělání učitelů. Já mám co říkat. :D

7 Ann Taylor | Web | 10. listopadu 2018 v 15:01 | Reagovat

U všech těhle tří předmětů je vždycky těžký najít způsob, jak to učit správně. A největší peklo právě je učit to jako ostatní předměty a prostě jednoho vytáhnout a předváděj se před tabulí/před nástupem. Hudebka mi nevadila, neměli jsme vyloženě špatné učitele, na známky se sice zpívalo taky, ale zpívali vždycky všichni a učitel si pak vyhmátnul ty, u kterých poznal, že se naučili text a neflinkaj to a dal jim známku. Přežila jsem i hudební historii a něco málo z teorie, to prostě bylo učení jako každý jiný, peklem pro mě byly noty a vytleskávání na známky. Noty jsem nikdy nepochopila. Výtvarka mi nevadila, ale nebavily mě mokré techniky. Bylo naprosto jasně poznat, pro co mám talent - kresby uhlem a pastelkama šly většinou na nástěnku, malby vodovkama byly jak ze školky. V devítce jsme ale potom dostali učitele, kterej měl zajímavej přístup a to mě začala výtvarka i bavit a vznikaly tam mý nejlepší obrázky. Tady máte minivýstřižek z časopisu a udělejte zvětšeninu. Nakreslete vaší magickou zahradu. Nakreslete propletenec větví a kořenů. Podle vás. Abstrakce a fantazie vítána. Zapojte techniku nebo vymyslete celou kompozici. Ne jako jiní: Tady máte kytku a kreslete kytku. Tenhle učitel dokonce svého času pro výtvarné umění nadchnul i mého lemplovského bratra a myslím, že žádného podobného na "výchovy" už jsem nezažila. Ale tělocvik? Fuf, ten byl peklo. Na středí jsme naštěstí měli trenéry, protože tam byl i sportovní gympl, a ti o pohybu a limitech fakt něco věděli, ale na základce... jen jsem to měla naopak: Míčové hry beru všema deseti, s gymnastikou na mě nechoďte! Tělocvik byl předmět, který mě naučil falšovat podpisy a omluvenky.

8 Keiji | Web | 10. listopadu 2018 v 21:20 | Reagovat

Nějak nepobírám, jak někdo mohl dostat takové známky, jako popisuješ, za své dílo. Ono celkově známkovat ta díla dětí je docela nefér, co si tak pamatuju, tak známky ve výtvarce byly spíš z toho, kdo se snažil a špatnou dostal ten, kdo po sobě místo malování házel vršky od barev. Známkovat jednotlivá díla podle toho, jak se dětem povedla a nedejbože ještě trojkama a výš, mi přijde docela kruté. Nesetkala jsem se s tím, tak asi proto... já, pravda, chodila na základku která byla obecně výtvarně zaměřená, s nakreslenou paletou na fasádě. A dvouhodinovky výtvarky jsem zbožňovala - pokud teda nebyly nastaveny na nultou hodinu. :D Ale ne každý se mnou sdílel to nadšení. Jiní po sobě radši házeli ty vršky... :D
Zpívání na známky před tabulí je další kruťárna. Propadám se studem jen při té představě! To přece nemohli někde praktikovat!
A pak ten tělocvik! Ten jsem teda nesnášela sám o sobě, ale nikdy jsem nezažila takový přístup, o jakém píšeš. Co to bylo proboha za školy? :O :D
Teda já to chápu, že těch škol je neuvěřitelně moc a tolik různých lidí v nich bude taky všelijakých. Asi jsem prostě měla štěstí. Na vedení a učitele. Spolužáci, to je zas úplně jiná kapitola... :)

9 Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 12. listopadu 2018 v 9:04 | Reagovat

Není nic lepšího, než kretén za katedrou, co si své komplexy vybíjí na těch, co učí. Jednoho takového jsem vyfasovala nejen na matiku a fyziku, ale ještě jako třídního, takže ty čtyři roky na střední pro mě pořád jsou něco, z čeho mi instantně naskakují žaludeční vředy.

Btw, podle mě je to, aby výchovy, tedy hudebka, výtvarka, tělák, občanka a podobně, byly známkované, jedna velká kokotina. Když už ne u všech předmětů, tak minimálně tady je slovní hodnocení potřeba jako sůl. Pak se všichni hrozně diví, že polovina dětí si radši bude falšovat omluvenky, než aby se nechala veřejně ztrapňovat třeba právě na tom tělocviku.

10 damn-girl | Web | 14. listopadu 2018 v 19:20 | Reagovat

Tj, naprosto s tebou souhlasím! K vátvarným činnostem jsem se dostala teprve asi 8 let po opuštění základní školy. ke sportu jsem si hledala cestu ještě dýl, ale našla. Nakonec ho mám i ráda, ale na hodinu tělocviku by mě už nikdy nikdo nedostal, ač vím, že spoustu těch věcí bych teď zvládla :-D. Líbí se mi americký styl tělocviku - najdeš si sport, který tě baví a děláš ten :-)

11 Luz | 16. listopadu 2018 v 22:32 | Reagovat

Ja jsem nesnasela telocvik hlavne kvuli micovym hram, to bylo vzdycky utrpeni. Atletika mi taky moc nesla, hlavne hazeni. A ucitelka na gymplu znamkovala podle tabulkovych vykonu a vyslo z toho, ze jsem parkrat mela 2 na vysvedceni.  Vytvarka me moc nebavila, take se mi to zdalo docela dost prisne zamereno na kvalitu vytvoru, ale mela jsem 1. Hudebku jsem mela rada, ucitel byl hodny, chodila jsem krome toho do ZUS na klarinet, takze teorie, co se ucila ve skole, byla pro me hracka, zpivat neumim, ale to jsme solove nemuseli. Nejak moc nevidim smysl v tom tyhle predmety znamkovat. Kdyz to nekomu nejde, tak mi prijde, ze moznosti se zlepsit jsou vice omezene nez u jinych predmetu, a navic pro dalsi studium a praci to je dulezite jen pro hodne malou cast studentu (a takovi se tomu venuji i v kurzech mimo skolu).

12 Victoria | Web | 2. prosince 2018 v 18:24 | Reagovat

Tak pod tohle se musím podepsat! Taky jsem měla na výtvarku s prominutím jednoho debila. Živě si pamatuju dva super zážitky. Jednou, když jsme měli kreslit vlak, se mě zeptal, jestli jsem ho někdy viděla. Tenkrát jsem drze odpověděla, že ne, tak dal pokoj :-D. Pak mě vytočil, když jsem si obkreslovala svou ruku a on řekl, že to jsou tlusťoučké prstíky (jen upozorňuju, že jsem byla štíhlá). Myslím, že mě to tenkrát mrzelo a říkala jsem si, že jsem teda asi tlustá. Teď bych ho poslala do háje :-D.

Pak tu byl ještě pan tělocvikář v posledním ročníku na gymplu. Nikdy mi nešly míčové hry. A celkově kolektivní sporty jsem taky nemusela. No a tenhle učitel mě celkem pravidelně shazoval, když jsem měla třeba podání -všechny upozorňoval, aby si dávali pozor, protože mám přece míč :-D. Ale takových učitelů se najde. Ten váš na střední musel být nějaký psychouš. Hádám ho opustila žena nebo měl s nimi nějakou jinou negativní zkušenost. Za takové chování bych ho normálně nahlásila a stěžovala si.

13 Starling | Web | Pátek v 9:25 | Reagovat

My meli totalniho tydyta na SS na telocvik. Vzdy mi telocvik sel na ZS, zavodne jsem plavala a i jsem vyhrala okresni kola v plavani pro nasi skolu. Lidi okolo me se bali pri basketballlu nebo volleybalu, protoze jsem byla hodne drava. Potom jsem prestala plavat a samozrejme kondicka sla dolu. Mela jsem hodne velke problemy s ledvinami mezi 17-20 rokem, hodne jsem byvala doma a lezela na posteli. Ten debil mi dal N na telocvik, dal mi 4 z telaku protoze jsem se nevesla do tabulek a musela jsem jit kvuli nemu i na opravky. :/ Beh mi nesel, ale plavani jsem rozsekala, i kdyz jsem mela nevhodne plavky a ani bryle. Fakt takovy ucitele jsou na tecku a nemaji co delat ve skolstvi...

Momentalne jezdim na kole a sem tam cvicim, stale jsem nejak aktivni a na zadku nesedim.

14 svet-helgy | Pátek v 14:04 | Reagovat

tak zase výhoda při té vybijce byla, že se do tebe špatně trefovalo, když jsi byla malá a určitě i hbitá :-D

15 Klewik | Web | Pátek v 15:32 | Reagovat

Učitel, který má zastaralé názory na ženy by ani neměl být učitelem... Vlastně by se pro něj nehodilo skoro žádné povolání, a zvlášť ta, ve kterých jste v kontaktu s lidmi tudíž i se ženami... Je dost možné že má jistou psychickou poruchu (teď si nevybavím jméno) něco jako můj strýc... Měl manželku a dítě (můj milovaný bratranec) a psa, fenu. Fenku mlátil, týral a já nevím co ještě, byla psychicky úplně na dně. Manželka se po nějaké době rozhodla, že zkusí zachránit jejich manželství, strýc odmítl jít do manželské poradny a tak se tam teta rozhodla jít sama... I když to poradkyně říkat nemají, i tak jí řekla ať se rozejde, protože měl tu poruchu, a nesnášel ženy... I tak má teď manželku a ta s ním zatím drží což mě udivuje (i když ta je taky dost "příjemný a milý" člověk)... Strejda se ani se svojí sestrou-mojí mamkou- vůbec nebaví... Zkrátka asi to měl i ten váš učitel..
Každopádně na výtvarce kreslíme tužkou, ale mě nejde vůbec nic takže ani tohle... A ta učitelka je schopná ke mně každých 10 minut 4x přijít, aby mi oznámila, že jsem úplně blbá a neumím malovat a nebo mi znovu zopakuje, co mám  malovat (já bych radši věděla jak to mám namalovat...). Hudebku docela zvládám, naštěstí zpíváme po skupinkách a učitel nás jednotlivě poslouchá, takže to není tak zlé. Každopádně tělocvik, je pro mě nejhorší hodina týdne... V pondělí jsme ve velké tělocvičně tzn. míčové hry, což mi nevadí s míčem si rozumím... Ale ve čtvrtek v malé tělocvičně.. To se rovná gymnastika. Slovo, z kterého mi je do breku, nepříjemně po těle a reálně špatně od žaludku jen to slyším. Na 1.stupni jsme nikdy nic takového nedělali max. kotrmelce a relativně umím i hvězdu... ovšem mi musíme ještě stojky apod... V životě jsem stojku neudělala a vlastně se o to mimo hodiny nijak nesnažila... A ta učitelka mi ani neřekne jak se to dělá... Tudíž mě každý čtvrtek čeká prohlášení, že ze mě Gymnastka nebude :-D
Posledně jsem se už naštvala tak jsem ji řekla, že je mi to jedno, že hraju basketball, tak by mě zajímalo jestli přijde s něčím novým a nebo mi to znovu oznámí :-D  
Zkrátka na výchovy je většina učitelů špatných a gratuluji těm, co mají dobré učitele! :-D
A děkuji tobě za tento článek, moc se ti povedl a jsem ráda, že se to nestává jen mě :-)

16 Black Jane | Web | Pátek v 17:34 | Reagovat

Dnešní učitelé jsou fakt vadní :-x moji synovci a neteře by mohly vykládat :-? máš moc hezký a originální design O_O ten sis dělala sama?

17 slunecnyden | Web | Pátek v 18:40 | Reagovat

Také bych byla pro to, aby se výchovy neznámkovali. Aby byly jen pro radost dětí. Vždyť když se těmto předmětům člověk chce věnovat dále, může chodit na Zušku nebo do sportovek. Dcera chodí do Zušky na výtvarku a někdy přijde otrávená, že jí pan učitel vytýkal tohle a tamto. Ale tam si myslím, že je to správné, učí se různé techniky, a je potřeba to provést správně. Později nebo doma si může malovat podle sebe :-)

18 Pražský poděs | E-mail | Web | Sobota v 12:48 | Reagovat

Ano. Žádná "výchova" (tělesná, výtvarná nebo hudební) by neměla být známkována. Nikdo není univerzální talent na všechno a tenhle hodnotící přístup jen selektuje děcka a podkopává jejich sebevědomí a tvořivost, kterou můžou využít jinde. Jenže to se dělá těžce, když děcka učí soudruhové a soudružky, kteří si na nich často vybíjejí vlastní mindráčky, obzvlášť tělocvikáři/tělocvikářky jsou na tohle často mistři. Učitelé, kteří nejsou dobře ohodnoceni a dostávají mizernej plat nikdy nebudou učit dobře. Učitelé/učitelky výtvarky bejvaj taky strašný jelita, sami naprosto bez uměleckýho oka, čest výjimkám.

19 jajafilm | Web | Sobota v 15:39 | Reagovat

No, souhlasím z tebou. Kantor z daného předmětu může udělat nejlepší část výuky, nadchnout člověka pro danou věc, nebo naopak z toho vytvořit mučení... Kdyby alespoň některé jejich požadavky dávaly smysl, ale ono to je většinou jak s tím pterodaktylem. Až příliš často se stává, že když člověk projeví snahu, iniciativu a kreativitu, je pak za vola.

20 Čerf | E-mail | Web | Neděle v 8:54 | Reagovat

Známkování tělesné, hudební a výtvarné výchovy považuji za hloupé a jako bývalý kantor jsem měl nejlepší zkušenost s tím, když se tradičně neznámkovaly ani jiné předměty. Ale možná byste neřekli, jak velký umí být tlak nejen ze strany úředních institucí ale i ze strany rodičů, aby se naopak na známky převádělo pokud možno všechno. Ono je to totiž zdánlivě jednodušší na pochopení, dokonce i když to vůbec nedává smysl.

21 Weiler | Web | Neděle v 11:44 | Reagovat

Umí Meda hada? No, to byla samozřejmě nespravedlivá situace, v závislosti na tom, do jaké míry a pokud byla vůbec autentická – nicméně si myslím, že výkřik hysterického rodiče byl v článku zastoupen také velmi výrazně. Nedávno jsem se na vlastním blogu dotkl toho samého, možná trochu z druhé strany. A nepíšu to, protože bych chtěl nějak tento článek nebo jeho úmysly podkopávat – poukazují na velmi reálný a velmi bolestivý problém. Ale názor Bobouše, že článek by se měl „rozeslat do všech škol a na ministerstvo“ je přesně ten druh impulzivního nesmyslu, který mi začíná lézt tak trochu na nervy.
Ono se to zvenčí kibicuje, že ano? Oni totiž školství nezaštiťují odborníci, dobří učitelé jsou jen vzácné výjimky, kriteriální hodnocení je vlastně zvůle pedagogů, co nechtěj dávat nic jiného než pětky, a nikoliv snaha o větší praktičnost, po které volají zase jiní (hned druhý komentář). Školství je podle všeho v rukou naprosto nekompetentních lidí, a ty takzvané důkazy anekdotou jsou klíčem k nápravě.
Kdepak. Neprofesionální misogyn v roli tělocvikáře přece není důsledek špatného školství. Známkování zpěvu už do jisté míry je, nicméně v tomto případě především špatně nastaveného kurikula konkrétní školy. A co se týče té výtvarky – souhlasím, že do výchov obecně by známky patřit neměly. Bohužel jsou součástí systému a musí se udělovat ve všech hodinách. Nicméně nemusí se to hemžit pětkami ani při nesplnění zadání, pokud jedním z hodnocených kritérií bude individuální přístup a kreativita. Dobří učitelé to chápou. Špatní učitelé se objevují stejně často, jako špatní prodejci, špatní zedníci či špatní herci. Jedinej rozdíl je ten, že ti ostatní se z očividných důvodů se svou neschopností neudrží dlouho…

22 Nika | Web | Neděle v 22:01 | Reagovat

Páni! Skvěle jsem si početla, skvělý článek a naprosto souhlasím. Hudební výchova byla potupa s pětkami za to, že jsem absolutně neměla šajna, co po mně učitelka chtěla, když na mě křičela za neustálého tlučení do klávesy na klavíru "Máš vyzpívat ef, zní takhle!". Z tělocviku jsem chodila skoro pořád s nějakým úrazem už od třetí třídy. To je krvácení z nosu sem, naražená ruka tam. Nemluvě o pětkách za to, že od osmé třídy jsem stále měla pouze 151 cm, ale příčka hrazdy se zvyšovala, lajna doskoku do písku se prodlužovala, veškeré míry se zvětšovaly. Jak jsem měla zvládnout vyhoupnout se na hrazdu, která byla v takové výšce, že jsem se tyče dotkla až s nohama na špičkách...
Když jsem začínala svou pracovní kariéru, byla jsem učitelkou a díky mému vzdělání učila také výtvarnou výchovu. Byl to jeden z okamžiků, kdy jsme si s dětmi nejvíce užili, protože jsem se snažila vymýšlet témata tak, aby pro ně byla atraktivní (například zahrajte si na pouličního umělce svému jménu dejte podobu graffiti a poté na tabuli předkreslovala jednoduché návrhy a návody). Samozřejmě díky těm nesmyslným osnovám pro takový předmět jsem se musela držet zadaných témat a díky tomu jsme přesně museli kravit se sušeným listím, vytvářet vánoční vzory na tisíc způsobů a vystřihovat ozdoby do třídy podle ročního období jako o život :-?

23 M. | Web | Neděle v 22:43 | Reagovat

Ano, moje učitelka výtvarky také nesnášela jakékoliv projevy kreativity, a tak jsem se časem naučila kreslit, to, co chce a ne to, co se mi líbí. Bohužel tak to mělo i spoustu jiných dětí. A někdy si říkám, jak je to absurdní, známkovat výtvarné dílo, vždyť to nedělají ani kritici. Jistě, je důležité říct, co je dobře a co zas ne, ale dávat tomu nějaké číšlo? Za boha nepochopím, co by odlišovalo obrázek za 2 a obrázek za 3. Nic vám to neřekne, rozhodně ne nic o tom díle. Ale zas na druhou stranu je pravda, že pokud by se výtvarka/hudebka/tělocvik neměly známkovat, nebylo by to tak úplně fér, protože si myslím, že pokud není někdo nadaný na tělocvik, tak se z toho až tolik nestřílí, ale pokud někomu nedejbože nejde matika, učitelé se můžou zbláznit. A kdyby třeba nějaký nadaný sportovec, kterému nejde matika, ale v tělocviku vyniká, měl dostávat známky pouze z matematiky a z tělocviku ne.....no, řekněme že by se asi necítil nejlépe. :/ Takže těžko říct, odpoveď na otázku školství, jsem dosud nenalezla.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Doporučuji: