Vlčí doupě - Články

30 Day Book Challenge

Tue, 22 May 2012 22:25:24 +0200

Na toto meme jsem narazila na blogu Annieren ale pochází od Kacennky.

Vzniklo už sice v loňském roce, ale jak jsem si všimla, všichni, co se zapojili, si to stejně jedou po svém, rozhodla jsem se tedy, že se také zapojím i teď.

Jde o to, zveřejňovat po dobu 30 dnů články s knihami podle určitého zadání.

Napadlo mě ale, že si to maličko přizpůsobím a budu knihy přidávat každý druhý den, abych to tu zbytečně nezahltila jen tímhle... Snad se mi to podaří dodržet :D

Začínám od zítřka :)

Day 01: Oblíbená kniha
Day 02: Neoblíbená kniha
Day 03: Kniha, která tě rozesměje
Day 04: Kniha, která tě rozbrečí
Day 05: Kniha, ve které bys chtěl/a žít
Day 06: Oblíbená YA kniha
Day 07: Kniha, ze které umíš citovat
Day 08: Kniha, která tě děsí
Day 09: Kniha, ze které ti je špatně
Day 10: Kniha, která změnila tvůj život
Day 11: Kniha od tvého oblíbeného autora
Day 12: Kniha, která nejvíce připomíná tvůj život
Day 13: Kniha, jejíž hlavní postava je ti nejvíce podobná
Day 14: Kniha, jejíž hlavní postavu by sis chtěl/a vzít
Day 15: První kniha, kterou si přečetl/a jako dítě
Day 16: Nejdelší kniha, jakou jsi kdy četl/a
Day 17: Nejkratší kniha, kterou jsi kdy četl/a
Day 18: Kniha, kterou máš rád/a, ale jsi v rozpacích, když to musíš říct
Day 19: Kniha, která tě změnila
Day 20: Knihu, kterou jsi nejvíc krát četl/a
Day 21: Oblíbená obrázková kniha z dětství
Day 22: Kniha, kterou se chystáš číst
Day 23: Kniha, o které říkáš, že jsi ji četl/a, ale není to pravda
Day 24: Kniha, ve které je tvá oblíbená scéna
Day 25: Oblíbená kniha, kterou jsi četl/a ve škole
Day 26: Oblíbená non-fikce
Day 27: Oblíbená fikce
Day 28: Kniha, kterou jsi naposledy četl/a
Day 29: Kniha, kterou právě čteš
Day 30: Nejlepší kniha, kterou jsi letos přečetl/a

Májový déšť

Tue, 22 May 2012 16:12:40 +0200

Už když jsem byla malá, přišel mi ten květnový déšť něčím naprosto jiný, než je déšť v jakémkoli jiném měsíci v roce...

Nevím, čím to... Běžně před deštěm utíkám, schovávám se... Je totiž studený, občas ty kapky neskutečně "koušou" do holé kůže a vůbec je to nepříjemné.

Ale právě v květnu je to jinak, ty kapky jsou takové krásně měkké, studené, ale ne moc, spíš jen tak příjemně chladí. Před chviličkou se spustil jeden z těch obvyklých jarních deštíků, které zase rychle přejdou, musela jsem aspoň na malou chviličku vyběhnout na balkon :D

Jako dítě jsem z květnového deště byla vždycky hrozně na větvi, máma navíc říkala, že po něm rostou vlasy, takže jsem se náramně vyžívala v běhání mezi dešťovými kapkami.

Dokonce i teď to občas dělám, nikoli však proto, že bych si myslela, že když zmoknu jako šílenec, něco mi to přinese, spíš jen pro ten dobrý pocit, pro to uvolnění a pocit naprosté volnosti...

Právě začlo hřmít, doufám, že to nepřejde moc rychle a bude nějaká pořádná bouřka, miluju je.

A sakra, já vám tu povídám o počasí :D

Popravdě, ono v tuto chvíli vlastně ani není o čem jiném povídat. Jak jsem si slíbila, tak jsem taky udělala - dnes se tedy především válím s knihou a chystám se to tak dělat ještě pár dní... Prostě pohoda, leháro...

A abych dokončila tohle tlachání naprosto o ničem, abych nějak zakončila tenhle článek, který vám beztak neřekne vůbec nic inteligentního (ale to všechny mé zápisky do blogového deníčku), hodím vám sem jednu fotku, kterou jsem si včera jen tak z nudy dala na facebook...

Prostě miluju svoje knížky a toto jsou úlovky za rok a půl, které jsem dala dohromady... Chci jich aspoň dvakrát tolik :D:D

(Toho neskutečného bordelu v pokoji si nevšímejte, zrovna nikdo neměl náladu to uklízet :D:D:D)

Chcípni, sráči!

Mon, 21 May 2012 20:37:27 +0200

Jo! Tuhle větu miluju... Ne, že bych byla nějak sprostá, už ani nevím, kde jsem k ní přišla, jen vím, že jsem jí pronesla kdysi s někým, v nějaké naší kravině a od té doby v jednom kuse prohlašuji "Chcípni, sráči" pokaždé, když se mi něco nelíbí.

Eh...Jo, maturita... Nu... Vidíte ten obrázek?

Nemám ráda Fuko, zrovna si opravdu nevzpomínám, kdo tam leží

(Možná Sunohara, co vidím mezi těmi záblesky.. To není důležité ale :D)

a proč ten chudák musí prožívat to, co právě prožívá, ale jedno se té zaostalé, malé, mnou tak šíleně neoblíbené postavě musí nechat...

Tohle! Přesně tohle bych právě nejraději udělala oběma zkoušejícím z účetnictví...

Nebudeme si nic nalhávat, mohla jsem vědět víc :DDD Ale nikdy jsem nebyla v účetnictví dobrá, tak proč dělat vlny? :D

Věděla jsem to... Takže mě to nijak nepřekvapilo, vzala jsem to bez problémů, dokonce i s úsměvem...

Tak co se dá dělat, někdo září, někdo v září, že?

Zbytek byl ale fajn... Např. u takové angličtiny jsem se hrozně zasmála a nejen já...

Ono prostě nejde nehnout ani brvou, když před vámi leží papír s obrázky, textem... a na jednom z obrázku je velice známý obličej... Heh... Britská královna, bohužel není to zrovna nejlepší kombinace s jedním jediným dílem How I Met Your Mother, který jsem nedávno viděla... Nesleduju to, nepopírám, že to je dobré, ale prostě to nějak nestíhám... Nu, viděla jsem jeden díl právě před pár dny a Barney se vytasil s totožnou fotkou, kterou jsem dnes potkala na papíře... A tvrdil, že je to Elton John a já debil si na to zrovna musela vzpomenout...

Co se týče zkoušení angličtiny, vždycky u toho mívám blbé poznámky, směju se nevysvětlitelným věcem a občas tak rozesmívám i učitele, např. když na mě jednou vybafl s tématem "United Kingdom" a já se se smíchem přiznala, že jsem si vybavila to hrozné obočí (chápete? Dobře vy... Nechápete? Nechte být)... Nebo ohledně Trafalgar Square, kdy už jsem nevěděla s čím přijít, vytasila jsem se s větou, že tam jsou šíleně obézní holubi :D

Angličtina je sranda, ne, že bych v ní nějak vynikala, ale je to fajn...

Čeština taky šla, bylo to v pohodě, i když s mým výkřikem "Líza nemluvila" ve chvíli, kdy jsem chtěla říct, že nemluvila spisovně a prostě se nevyjadřovala jako ženská té doby...zkrátka buran :D byl taky dobře povedený :D:D

Ekonomika nebyla nejlepší, ale dala jsem ji...

Je to jedno, život jde dál, mám se fajn a prostě se jen naučím ten pekelný předmět na září :D

Začínám věřit v boha a jeho nekonečnou škodolibost vůči mé osobě, ale já mu to nandám, staroušovi :D:D ... A nebo jinak, osud je ten škodolibý týpek, co mi to dělá :D:D Věříte na osud, nebo si myslíte, že to jsou všechno jen pouhé náhody??

Já osobně zastávám názor, že všechno už je nějak dané a nelze to měnit. Záleží ale na postoji člověka a já byla vychovávána takhle a nějak mi to přijde normální :D Z mého pohledu nic není náhoda a všechno nás vede po určité cestě, i když se nám třeba nelíbí...

Ale teď trošku mého nevtipného vtipu... Když tedy škodolibý týpek...

Ještě nikdy mě opravdu nenapadlo říkat, že osud je nějaká osoba. A opravdu si to ani nemyslím. Ale jen tak, čistě ze zvědavosti a pro legraci...

Ve vaší situaci - jak si představujete, že by vypadal tenhle týpek jako člověk? Z mého pohledu je to teď nějaký vytlemený starouš, který se nudí a proto si ze mě dělá prdel. Takový Brumbál, ale s ohromnou kupou až nehezkého smyslu pro humor, který mi neustále hází klacky pod nohy, směje se tomu a zároveň je samozřejmě hrozně hrdý na to, jak se stále dokážu neskutečně smát a dělat si srandu z tak nemilých věcí. Zkouší co vydržím a já se krutě rvu za svou osobu, ač jsou ty situace, co mi pořád cpe hrozně hnusné :D

Teď trošku vážně. Upustíme tedy od představy člověka (ale vážně mě zajímá, jak byste si představovali právě vy toho svého, jen mi to napište, jen tak, pro legraci ;) ).

Řekněme tedy, že věřím v daný osud, nikoli v náhody, nebo jak to nazývat... On mi totiž opravdu stále hází klacky pod nohy a mám neskutečně krušný život, ale já už si to bez toho tak nějak nedokážu představit, protože každá rána, kterou mi zasadí mě donutí snížit laťku toho opravdového štěstí... Jak bych to řekla trošku jinak...

Víte, že se raduji z šílených maličkostí.... a to bych právě nezvládla bez té cesty životem, která je plná děr a výmolů... Jsem přece z Čech :D Klasická silnice :DDD

the Fool

Sat, 19 May 2012 21:13:05 +0200

"Ten, kdo chce mít něco, co ještě nikdy neměl, bude také muset udělat něco, co ještě nikdy neudělal"

Nossrat Peseschkian

--------

Pro dnešek začínáme jedním ohromným moudrem, které mi je cpáno už po několikáté z jedné velice chytré knihy :D

Ne, že bych nutně nějakou takovou potřebovala, ohledně tarotu mám jednu živoucí a tou jest má matka... Ale takovéhle knihy se vždycky hodí, takže jich máme doma docela dost :D

Tohle je opravdu poslední článek, kde mluvím o té přicházející hrůze, další ode mně očekávejte až v pondělí, tam budu plácat už o konečném výsledku a pak máte od tohohle tématu pokoj...

...

Nebyly bychom to my, kdybychom tu nedělaly všemožné naše okultní ptákoviny... Ony se tu takové věci praktikují denně, jen to netahám na blog, myslím, že některým z vás to občasné nakousnutí úplně stačí... a komu ne, máte smůlu, máte se se mnou více kamarádit :D:D:D

Kolik těch výkladů karet už tu bylo jen ohledně této záležitosti, to už opravdu nevím... tady už se zkoušely všechny možné způsoby výkladů...

Teď se ukáže, jestli si karty občas třeba neudělají prdel... Ne, ony nelžou, na to je máme vyzkoušené už dost, ale proč by si ze mě prostě jednou tu srandu neudělaly??

Každopádně, ony prostě jen nabízí možnost, jak by to mohlo být, nikoli jasnou skutečnost, jak to bude... Jen takový malý dodatek, který cpu každému nezasvěcenému, a který by bylo nejlepší více rozvést, ale nedávám vám tu přednášku o tarotu... Na tu, ostatně, nejsem ještě dost dobrá, mám vlastní karty, ale teprve se to spíš učím :)

Po kolikáté už vidím tuto kartu??

Blázen, ano to mě charakterizuje... A vůbec prostě to sedí, karta jako taková, na mě a mou situaci právě teď. Dokonce i citát, který kdosi dal do knihy k této kartě, aniž by s ní měla co dočinění, vlastně sedí dokonale.

Nechystám se tu dělat podrobný rozbor té karty, co znamená vám stejně nijak nepomůže a já to vím... Ne, že bych vám to nechtěla říct, spíš jsem líná to tu popisovat a chci se vrhnout na ty bláboly, o kterých chci psát...

Když jsem si tu kartu vytáhla - podotýkám, že ne poprvé. Pronesla jsem směrem k mámě něco v tom smyslu "podívej, ženu se do záhuby, vidíš tu sopku?? Nejen, že si ten týpek namele držku, neříkám, že by to přežil, vzhledem k tomu, kde to pobíhá, ale ještě ho čeká pohroma"

(Nutno podotknout, že obrázky hrají ve výkladu karet velkou roli, nelze si je však vykládat všechny takovým způsobem, jakým jsem to dnes provedla já, a to jsem samozřejmě udělala jen ze srandy... Jsem dement, u mě se s tím počítá :D)

V tu chvíli jsme se s mámou dostaly do zajímavé diskuze, jelikož jsem si tahala z tarotu svého, což je Tarot nové vize, který je prakticky to samé, co má máma i sestra, jen je to přecijen maličko jinak...vidím, co jim je skryto! *evil laugh*

Pro ukázku a porovnání ↓

Nakonec jsem se tedy nechala ukecat, že sopka se konat nebude, ale ten držkopád jsem si vymluvit nenechala...

Ne, ono to opravdu nejde brát takhle do podrobna podle těch obrázků, to by ty výklady vypadaly úplně jinak.. Neříkám, že není důležité, co na té kartě je, ale každá má vlastní význam, který se sice dá odhalit už z obrázku, ale není to význam katastrofický, který v tom laik prostě může vidět... Každý zasvěcený pak už bude vědět... ale to je na dlouho, dlouho, dlouho a jak jsem říkala, nejsem ta, co by vás tu o tom měla učit...

Stále ještě poslouchám svou paní Brumbálovou, která se mě tomu snaží ve svém ohromném zasvěcení tomuto směru, naučit :D

Nedozvěděla jsem se nic ohromného a nového, jen jsem si potvrdila, že to opravdu je tak, jak to pociťuji (ne, nemluvím o tom, že mám pocit, že nic neumím, a že by to tak opravdu bylo... to mi ta karta neřekla). Jen byl potvrzen ten ohromný chaos a čiré šílenství...

A víte co?? Ta karta je prostě moje... Mám ji ráda... Znáte to, taková ta nejoblíbenější karta z celého balíčku, a to prostě jen tak... že k ní máte zvláštní pouto, to je ona!

Ne, nestalo se tak dnes, to opravdu ne... Celkově mám ráda tuto kartu, vedle ní stojí karta Ďábel Měsíc a Smrt... Jen tak, na žebříčku karet, ke kterým mě to táhne. Nemluvím teď o žádném výkladu.

A k té maturitě?? Ať je to jak je to...

Budu užívat volnosti blázna a jednoduše to vyzkouším!

Blázinec

Fri, 18 May 2012 20:39:55 +0200

Tak nějak jednoslovně popsat to, co se tu děje.

Samozřejmě, že na tom mám já největší podíl, v jednom kuse po někom řvu, jsem hnusná a přepadají mě hrozné depresivní stavy... aneb blíží se maturita.

A zase a znovu to budu psát dokola a dokola, protože je to to nejhorší, co v tuto chvíli zažívám. Problém, hnus... Prostě chci, aby už bylo úterý, na jednu stranu je mi vlastně už úplně jedno, jak to nakonec dopadne, jestli si v to úterý budu říkat, tak v září, nebo budu juchat... Už prostě jen chci vědět, na čem jsem a chci mít pokoj. Je to zrůdnost, hnus, prostě vás všechny nesnáším, protože mám před maturitou :DDDD

Máma mě nutí číst... Víte, co to znamená? Že už ani ona není normální, protože ta mě nikdy číst nenutila, vždycky mi spíš říkala, ať už dám pokoj :D (Nechápu, když čtu, tak jsem přece v klidu a nikoho neotravuji :D).

Momentálně se ale do čtení vůbec nehrnu, jelikož jsem se hlavně chtěla učit... To také dělám, ležím zahalená v maturitních otázkách, jenže mi to prostě neleze do hlavy a opravdu už není čas na to, aby mi to tam vůbec vlezlo... Ta nemoc mi zkřížila mé, uznávám, ne nijak dokonalé, plány naučit se to všechno během 14 dnů... Ona se ta doba potom docela radikálně zkrátila a je to v prdeli! :D

Ale začetla jsem se... Včera mě ta osoba, co jí oslovuji mami, vyloženě dokopala ke knihovně a -vybírej Hano nějakou knihu, ale dělej! :D

Těším se na úterek... Proležím ho v knihách! *evil laugh*

A když se mi to pondělí povede, půjdu nakupovat do knihkupectví :DDD

A když ne, nikam nepůjdu :DDD

Věřte, či ne, moje psychické stavy jsou opravdu šťavnaté a můžete být rádi, že se mnou v tuto chvíli přicházíte do styku jen přes blog...

Snažím se tu maličko ventilovat všechny ty hrůzy, ale i tak, je to tu šílené :D

Dobrý kuchař...

Thu, 17 May 2012 19:51:24 +0200

Tak ten ze mě tedy nikdy nebude, ale proč o tom vůbec mluvím??

Pod tíhou té blížící se katastrofy už mluvím absolutně o všem a i tohle téma se u nás doma nakouslo...

Přijel bratranec a ptal se mě na maturitu, jestli už se učím a tak podobně... Samozřejmě, že jsme se spolu bavili spíš o všemožných kravinách, než o vážných věcech... a ono to vážné sakra ale je! :D

Do diskuze se samozřejmě zapojila moje máma... ta aby se do něčeho nevecpala, a vše otočila na rozhovor s velice tragickým nádechem.

Nebyla bych to já, prostě jsem si musela postěžovat, jak nesnáším účetnictví a stejně tak i ekonomiku. Opravdu totiž nechápu, a teď beze srandy, jak se ty otázky někdo může naučit... I kdybych na to měla rovnou celé století, ty otázky bych se prostě nenaučila, na tohle jsem hrozné vemeno a nikdy mi to nepůjde, proto ta matura vypadá tak tragicky a bojím se, že i tak dopadne.

K mému stěžování padla zajímavá otázka ze strany bratrance "tak proč jsi vlastně na tu školu lezla?" V tu ránu jsem hodila zlostný pohled po mé mámě... Ne, že bych na tu školu šla z donucení, jen jsem nevěděla kam a v té chvíli bych byla schopna jít klidně i na jakýkoli učňák... "To ona ji našla" rychle jsem se smíchem pronesla.

"Vždyť ta by byla schopná jít klidně i na kuchaře, kdybych ji tu školu nepředhodila" odvětila máma a můj bratranec na to "ale dobří kuchaři mají teď docela dobré peníze" ...

Jenže zde je to ale... Máma se rozesmála a řekla "jenže ona by nikdy nemohla být dobrý kuchař"... Takhle podceňovat mé umění... Nemůžu za to, že se mé výtvory nedají jíst, jsem holt talentovaná třeba nějak jinak :DDDD Bohužel jsem ještě nepřišla na to, jak... ale to už je jen maličký detail :D

Každopádně... vtipy stranou, jsem vážně bezradná, chci, aby už bylo úterý... nebo možná stačí pondělí později odpoledne, čerstvě vám tu podám, zda jsem to udělala či ne...

A ať to dopadne jakkoli, svět se z toho nezboří, i když bych byla mnohem radši, kdybych to dala, ale ty dva předměty prostě nejsou nic pro mě... Smůla, jsem vůl :D:D

Postavit se na nohy

Wed, 16 May 2012 11:43:10 +0200

Místní vlčice se vám vrací... Sice trošku pochroumaná, lehce zničená a stále ji ještě chybí energie.

Není však čas na umírání, toho jsem si užila už dost a to nejhorší je za mnou.

Tři dny, kdy jsem ležela v horečkách, které sahaly dost nad 39 stupňů a v žádném případě nešly ničím srazit, mi bohatě stačily... Jsem sice stále dost špatně použitelná ke všemu, ale ono to prostě jinak nepůjde.

Stojí toho přede mnou dost... Z vašeho pohledu to možná až tak horké není, plno z vás má maturitu už za sebou, jiní ji zase ještě nemusí řešit... Ale znám se, líp než mě může znát kdokoli z vás, překvapivě... A vím, že je to na mě prostě dost...

První týden jsem zabila tou nemocí, zbývá mi tedy už jen tento, z něhož jsem ještě v pondělí ležela jak mrtvola.

Počítala jsem s těmi 14ti dny a svým způsobem si to tak nějak rozplánovala a doufala, že to tak zvládnu, ale nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Nedávám tu ekonomiku, na účetnictví jsem se ještě stále ani nestihla podívat. O češtině a angličtině si tak nějak bláhově myslím, že to zvládnu.

Ono se to z toho mého vypisování takhle nezdá, ale jsem vážně v háji, dokonce ani nestíhám číst knížky, natož je pak kupovat... tento měsíc bude bídný, i přesto se mi ale hlavou honí, co si pořídím, až bude čas :D

V tuto chvíli mi ale nezbývá nic jiného, než se sebrat, kašlat na zbytky nemoci, které se stále projevují a dobu ještě projevovat budou, však to není nemoc na týden...

Prostě hrdě se k tomu postavit, ať to dopadne jak chce.

Ještě více okořenit...

Wed, 09 May 2012 15:27:16 +0200

Mám svaťák... jediné štěstí, že 14ti denní, jinak bych už teď asi propadala ohromné panice. Slyšela jsem ale takový vtípek o tom, že svaťák se tomu říká proto, že se studenti v tuto dobu stávají věřícími, jakože "pane bože, ať si jen nevytáhnu tuhle otázku" :DD

Ten nahoře si se mnou ale asi pěkně hraje, ale já ho chápu... Taky jsem hrála The sims :DDDD

Počítám s tím, že se prostě nestihnu naučit všechno, takže budu doufat, že si nevytáhnu zrovna to, co vědět nebudu... Ale mám opravdu pech, s takovou se nezvládnu naučit totiž vůbec nic!

Převážnou část včerejšího dne jsem totiž strávila takto ↑

Nikoli kvůli maturitě, tu z počítačů už mám za sebou a díky bohu velice úspěšně... Za to moje sestra je v tomto předmětu na propadnutí... A já co?? Já jí dělám projekt, jelikož ona sama si ví rady snad jen tak maximálně s úpravou tabulky tak, aby nějak vypadala... Co se týče vzorců, grafů a podobných věcí, které na ten projekt potřebuje, je absolutně mimo...

Mám za sebou tedy 5 listů v excellu s tabulkami a grafy.

Takže - další práce k tomu trapnému učení ještě navíc...

Ale neee, přece nevěříte, že to je to, na co si tu stěžuju? Mě to baví, jinak bych to nedělala a hlavně jsem za to od sestry ještě včera obdržela nový design, který mi i nastavila (jen vzhled komentářů si musím předělat, očividně na to zapomněla...

Jsem nemocná, už od včerejška mám příušnice! NO KURVA, PROČ JÁ?? ... Ale pravda je zase taková, že ne nijak moc, už fotky z cosplaye Misy jsou pořízené, kdy jsem je měla a moc vidět to není :D:D

Spíš mě štve horečka, která mi prostě nedovoluje se učit... Když se mi podaří ji srazit, prosím, ale to takhle prostě nemůžu za boha stihnout!

Mám to ale štěstí, prostě musím mít ten život vždycky ještě maličko okořeněný :D Hrůza, hrůza :DD

Amane Misa

Tue, 08 May 2012 16:37:26 +0200

Tak po Flareonových uších ještě Misa...

Konečně mám rozmyšlené nějaké cosplaye na všechny dny, jen je ještě úspěšně dokončit.

K Mise toho už moc nechybí, ale jsou to nutné maličkosti.

Je tedy pravda, že mám Lightův zápisník, ale to myslím zas až tak nevadí.

Místo podkolenek budu mít nadkolenky nebo punčochy, jen je zatím nemám doma a pak ještě další doplňky, co budu potřebovat.

Nejsou to šaty šité přesně na cosplay Misy, prostě se mi za to nechce vyhazovat peníze, protože mám naplánováno ještě plno jiných věcí. Zase jsem ale nechtěla cosplay z mangy, který se mi ani nijak zvlášt nelíbí (na AkiConu jsem ho měla proto, že jsem narychlo něco sháněla) a v létě by mi v tom stejně bylo teplo.

Tak tady dvě fotky z dnešní malé zkoušky :)

I choose you!

Tue, 08 May 2012 11:00:06 +0200

Doby pokemon mánie jsou dávno pryč... Kolik je to let? 13? Je to možné?? Nejspíš ano.

Když jsem koukala na toto anime, bylo mi tak 6, ne-li ještě o maličko míň. Byly to nádherné časy, strašně ráda na ně vzpomínám... Všechno bylo úplně jiné.

Pamatujete ještě na tu základní stopadesátku? Já tu totiž nemluvím o těch pokémonech, které mohou děcka sledovat v animáčku i teď, nemluvím o tom, co s tím provedli v nových sériích... Jde o ty nefalšované první díly pokémonů... O tu dobu, kdy to tu vysílali úplně poprvé...

Moje dětství... A jak ráda bych se do něj vrátila.

Nebudeme tu ale sentimentálně vzpomínat, nedělá mi to dobře... Je mi potom akorát smutno :D:D:D

Řeknu to jednoduše...právě díky pokémonům jsem se dostala na jedno fórum, kam už teď vlastně nechodím. Ale z toho fóra pochází vlastně taková naše "čtyřka", která se rozhodla, že půjde do lidských verzí pokémonů...

Vzniklo to tak, že jsem se s Lízou domlouvala, že spolu půjdeme i na AkiCon, navrhla jsem, že bychom mohly jít obě v nějakém společném cosplayi. Bohužel nás nenapadalo, co by to mohlo být... Líza nakonec ze srandy pronesla "jdeme do pokémonů, beru si Charmandera"...

Popravdě, nejsem si tak úplně jistá, jestli to vážně myslela jen jako vtip... Ona je schopná všeho, ale chytla jsem se toho...

Navrhla jsem lidské verze pokémonů... Nad tím už jsme začly přemýšlet.

Nakonec jsme vybraly evoluční řadu eevee ze základních 150 pokémonů, takže tedy Eevee (má sestra), Flareon (já), Jolteon (Líza) a Vaporeon (Kvilča)...

Vrhla jsem se do toho a už si spíchla uši... Jsou o dost větší, než byl původní plán, poměrně zprasené, ale v rámci možností, jelikož já opravdu neumím šít, nikdy jsem si nic nešila - ano, až taková lemra jsem - takže to nemohlo dopadnout nijak dokonale :D:D

Nějaké ty části oblečení už mám také zařízené, bohužel se tomu nemohu věnovat naplno...

Nevím, co by mi řekli u ústní, kdybych jim tam přišla s tím "neučila jsem se, měla jsem plné ruce práce s cosplayi" :D

Takže co dneska ještě zbývá? Kupa učení a pak v noci možná dodělávat uši na eevee pro mou sestru...

Nějak divně jsem se čímsi nakazila... Ne, to je špatně podané... buď nastydnutí nebo alergie, ale prý s tím nemůžu ven... aspoň tím nebudu moct zazdít to učení.

My jsme Black stones

Mon, 07 May 2012 14:02:02 +0200

Všemožně retardovaní, nenormální, náš Nobu vypadá jako dement, za to ale máme dokonalou Nanu...

Neumíme se chovat, tváříme se jako šílenci, ale ano... Jsme BLAST a i když náš kytarista vlastně ani neumí držet kytaru, chybí nám bubeník, basák se nám někam ztratil a nějak se k nám vetřel kytarista z Trapnestu, jsme úpně normální :D

(Toto je momentka, nebylo to schválně:D:D)

S přicházejícím létem se čím dál více všichni těšíme na Advík... Doděláváme cosplaye, vymýšlíme další a snažíme se tím tak všelijak zazdít školu, i když na tu já opravdu už kašlat nemohu, ačkoli tam nechodím... Učit se prostě musím, a taky se na to chystám, ale čas od času se od toho přece musím odtrhnout :D

Řekněme si to na rovinu, já se na žádný cosplay vlastně skoro vůbec nehodím... Mám hrozně divný obličej, který na nic nejde... Ale tak co nadělám, viděla jsem i horší cosplayery, takže se sebou sice spokojená nejsem, ale nezkazím si tak přece dobrou zábavu v cosplayi.

Nebyly jsme všechny, co se chystáme na Advík... ani nebylo plánované žádné focení (převážná většina fotek jsou vlastně momentky, ale ty jsou mnohem lepší než cokoli jiného :D:D).

Doufám, že se v tom červenci sejdeme alespoň v plánovaném seskupení - Nana, Hachi, Ren, Nobu, Shin ... Yasu se nedá sehnat, proboha :D nemůže mít aspoň vlasy?? I když uznávám, ta pleška je hrozně stylová :D:D Takže bubeník nebude... Vyrobíme si ho z kartonu :DDD

Nacpu vám sem naše fotky... Já vím, že vás to stejně nejspíš nezajímá, ale cosplaye jsou prostě úžasná zábava, není to dokonalé, ale já to miluju, člověk se u toho hrozně odreaguje a u blbnutí v kůži úplně jiné osoby se neskutečně nasměje a ten, kdo tohle nikdy nezažil nemůže chápat, co to je za úžasnou věc :D :D

Ren opustil naši kapelu... sviňák jeden... Nadělám mu z hlavy lečo! :D

Byl to rychlý výpad, nestihl ani zareagovat.... Nebo mě spíš ignoruje no :D

Teď pro změnu Ren ubližuje Nobíčkovi :D:D Aspoň, že se baví...

A Nanice si přišla kopnout...

... Nobu si samozřejmě všiml... Teď mu za to přiletí ta bota ještě do ksichtu :D

Mám fotku, kde jí tu nohu držím... vypadá to ale, jak kdybych spíš koukala pod sukni, než se snažila ubránit před kopancem, ač to tak nebylo :DDD

Momentka, kterou vyblejskla Nana...

Zrovna jsem si stěžovala, že mě štípe paruka :D

Taky jedna společná, i když se nám nijak zvlášť nevedly...

Něco, co pochopí spíš fanoušci toho anime, pro jiné to bude asi postrádat smysl... Krom toho, že si řeknou, jaký je Nobu ubožák :D:D:D

A na závěr ... Nobu s Renem :D:D

Fotografie - Děti (2)

Sun, 06 May 2012 10:09:05 +0200

Nechci tu tím spamovat, ale taky to sem chci dát a nechci články s fotkama roztahovat do nekonečných několika dní :D

Takže po tomhle článku ještě jeden během dneška a dávám pokoj :D

Nemohla jsem se pořádně rozhodnout, jestli tuhle fotku dát černobílou nebo nechat barevnou... Takže tu jsou obě... Líbí se vám některá? :D

A teď jedna fotka z momentu, kdy jsme potkali slepýše :D Byl roztomilý, akorát měl část ocasu už pryč...

Apokalypsa se blíží

Sun, 06 May 2012 08:00:00 +0200

Foceno při včerejší bouřce, respektive při jejím začátku. Když už byla pořádně v ráži, pršelo a lítaly blesky, to by nám nejspíš nevyšlo...

Beztak jsme ale musely vypadat jako podivná dvojka. Sestra stála s roztaženýma rukama na silnici, já seděla na zemi a stále opakovala, ať ještě chvíli vydrží stát...

Zrovna jsem kecala něco o Nanebevzetí, když se kolem hnal nějaký týpek na kole... Nejspíš teď budu za náboženského maniaka :D

Fotografie - Děti (1)

Sat, 05 May 2012 21:31:04 +0200

Fotila jsem dneska docela dost...

Jak jsem to odůvodňovala, stromy a kytky fotím pořád, ale když už tu ta děcka byla...

Jenže ono je těch fotek vážně dost, takže to rozdělím do dvou, třech článků...

Nejsou to strojené fotky (až na jednu, kde je i má sestra), zkuste donutit děti, aby vám pózovaly před foťákem :D Ale i tak se mi zdá, že mají něco do sebe.

Tak první várka fotek :)

Tak si to píšu

Sat, 05 May 2012 19:58:10 +0200

Píšu tu pořád nějaké ptákoviny, ale název článku spíše vyplývá z písničky, kterou tu posledních pár dní jede stále dokola moje sestra.

Vždy při ní popadne kočku a trsá s ní, Bella se chudák klepe, jak s ní poskakuje, ale ani se nesnaží utéct...

Ale psaní bylo v poslední době až dost, dva dny písemných maturit, které se mi zdály spíše jako blbý vtip, než maturita, ale i tak ten název článku tak nějak odpovídá :D

A nyní už mě čeká jen ústní, na kterou se musím pořádně učit.

Co vám tak dál říct? Aby to tu nebylo mrtvé a někdo z vás si třeba nezačal myslet, že jsem maturitu nepřežila a už se tu nikdy neozvu?

Ale když už jsem začla tou maturitou, tak k ní ještě něco málo řeknu...

Výsledky praktické dosud neznám a pořád mám strach z toho, jak to nakonec dopadlo. Ohledně téhle části si totiž vůbec nevěřím. Ne, že bych se nesnažila, strávila jsem nad tím pořádně dlouhou dobu a snažila se tam toho napsat co nejvíc. Ono ale účetnictví mi opravdu moc nejde, daňovka na tom nepřidá a ekonomika?? Co tedy na té škole dělám? Chtěla jsem z ní odejít... Ale to je na dlouho :)

Jediné, v čem si v té praktické věřím jsou počítače a obchodní korespondence, na kterých si snad nachytám nějaké body...

Ohledně písemné maturity bych to řekla asi takto - nebála jsem se toho, spíš jsem nemohla uvěřit, že opravdu maturuji a doteď stále nemůžu... Když jsem otevřela češtinu, myslela jsem si, že si ze mě někdo dělá srandu. Zdálo se mi to hrozně primitivní a svým způsobem mě potěšilo, že to bylo tak jednoduché (Snad to nebyl jen pocit :D). O to víc mě pak překvapilo, že když jsme vylezli ze třídy, všichni si stěžovali, jak to bylo těžké... To mě trošku rozhodilo.

Slohovku jsem snad také zvládla bez problémů, vybrala jsem si úvahu na téma "Jak děti poznají, že je mají rodiče rádi"

Angličtiny už jsem se maličko bála, spíš tedy toho slohu než didakťáku, ale nakonec to nebyla žádná katastrofa. Věřím, že se mi to podařilo napsat a zdálo se mi to opravdu jednoduché :)

Od včerejška už tedy školu do 21.5. nenavštívím, to je den, kdy mám ústní... Z té mám tedy opravdu neskutečný strach.

Ale nemám žádnou špatnou náladu, je plno věcí, které mi ji dokázaly zvednout...

Musím se vám pochlubit se dvěma předměty, ze kterých mám opravdu radost.

Tak tu jsou ty dva dokonalé poklady :D:D ...

Víte, jak dlouho už se snažím někde splašit obraz s vlky?? Už sama ani nevím a on se mi ve čtvrtek tak dokonale sám nabídl u vietnamců, kam jsem si původně šla pro bonbony, které jsem si nakonec neodnesla :D

A ten hrneček s Hetalií... Na hrnek poměrně drahé, ale já ráda kupuju takovéhle ptákoviny :D

Dnešek byl ale také fajn, poměrně dlouhou dobu jsem strávila venku.

Pobíhala jsem kdesi po lese s foťákem, sestrou a dalšími lidmi včetně dvou dětí... Původně měly být 4... Pán Bůh mě zachránil :D:D

Možná už víte, že děti nijak výrazně nemusím, ale fakt to nebylo dneska ani nijak strašné, děcka byla hodná, nevydávala žádný šílený řev ani nic podobného.

Mám je vyfocené a některé fotky se, myslím, docela dost povedly. Je jich ale trochu víc. První várku sem dám asi ještě dnes, druhou hodím zítra.

Jedna už je nahoře v článku, tu ale fotila sestra :) Samozřejmě, když na ní jsem já :D:D

Letní počasí se vším všudy

Tue, 01 May 2012 18:41:15 +0200

Zrovna včera jsme se sestrou vyháněly z domu vosu... Kočka ji totiž chtěla sežrat... myslím, že by se to ve výsledku nelíbilo ani vose, ani kočce...

Přišla jsem na to já, že tu ta vosa straší a Bella po ní krutě jde, ale s mým přístupem jsem se jen přiřítila do pokoje se slovy "Ta kočka ji sežere a ona jí něco udělá!"

Do akce se tedy potom vrhla sestra, která se na ní vrhla tedy opravdu vražedně...

Chvíli byla tam, chvíli zas tam... Ihned jsem přispěchala si to vyfotit... O to vtipnější to ale bylo.

Už totiž nešlo jen o to, že Luci pobíhala po domě, skákala po schodišti a snažila se vosu umlátit ručníkem, protože jinak na ni nedosáhla...

Jak si tak vosička poletovala sem a tam, občas mi proletěla nad hlavou nebo se řítila kolem mě, vždycky jsem vykřikla a s hrůzou utíkala pryč.

Ale povedlo se, nikdo naštěstí nepřišel k úhoně :D

Ale opět se vracím zpět ke stěžování si na počasí... To vedro mě zabije, bylo super, že jsem nemusela celé dny prakticky vycházet ven, i když párkrát denně jsem sama od sebe šla a vzala psa vykoupat k rybníku... Jinak jsem ale nemusela nikde běhat, pokud se mi nechtělo...

Zítra a pozítří bohužel dělám maturitu (jako naštěstí všichni maturanti, takže to mě tak nějak uklidňuje) takže už nebudu moc jen tak ležet doma a pít své zásoby čaje z lednice :D

V takovéhle dny zrovna nehýřím nápady, takže už nevím, co bych tu plácala, ale chtěla jsem ukázat obrázek, který jsem včera nakreslila pro mou Nanu a Hachi :D

S tabletem si moc nerozumíme a pořádný program na to taky nemám, ale s předlouhou si je to podobné, takže jsem docela ráda :D

A dneska odpoledne jsem si u oběda jen tak čmárala... Nevzniklo žádné umělecké dílo, o to jsem se ani nesnažila, kreslila jsem to jen tak pro svůj dobrý pocit...

Nazvala jsem to "Chcípni, Sealande, chcípni!"

Ani přátelství není věčné

Tue, 01 May 2012 13:46:44 +0200

Školní přátelství byla pro mě vždycky samostatnou kapitolou, s lidmi tam jsem si nikdy nebyla schopna utvořit takové vztahy, abych je mohla nazývat opravdovými přáteli...

Byli to kamarádi, se kterými trávím nudné chvíle ve škole, ale nic víc... Dalo by se to tak nejspíš říct.

Nakonec se tam ale přecijen našla osoba, se kterou bychom se nejspíš mohly nazývat přáteli... Takové ty třídní "nejlepší kamarádky"... možná.

Chm...na tom obrázku nečumím jen tak do blba, jde o plyšáka :D (Jen jako reakce na otázku mé sestry :D:D

S přestupem ze základní na střední školu jsem se hrnula do seznamování s novými lidmi. Bláhově jsem si myslela, že to bude velice podobné tomu, jak jsem poznala kamarády díky anime... Takové to seznámení se, které je naprosto nenucené, upřímné, prostě jiné, než jsem do té doby poznala...

Ještě v 9.třídě, kdy už jsem věděla, že jsem přijata, rozjeli jsme na spolužácích obrovskou seznamovací akci, nástěnka nikdy nezůstávala dlouho bez povšimnutí a každý na ni ve volných chvílích přispíval... Vyměnili jsme si telefony, icq, chodili spolu chatovat... Vlastně to vypadalo, že ve třídě budeme mít dokonalý kolektiv.

Mezi prvními jsem poznala Terku (budu ji tu zmiňovat jménem, kdyby tu na tento blog někdo náhodou narazil, stejně je má identita ihned profláknutá, tudíž už je jedno, jestli ji tu budu jmenovat jako tajemné T., zmiňovat ji jen jako ona, nebo rovnou říct její jméno)... Rozuměly jsme si asi nejvíce ze všech, proseděly jsme hodiny u chatu, kde jsme se bavily o všem možném. Prozatím jsme se ještě neznaly. Naše přátelství, které se budovalo, záviselo pouze na tom, jak často budeme online na počítači.

Osobně jsme se opravdu setkaly až 1.září, kdy jsme nastupovaly do prváku.

Bylo neskutečně podivné, že osoby tak odlišné, jako my dvě, se vůbec někdy mohly dát dohromady...

Ona takový černý přízrak, jak jsme jí s oblibou říkali, já zase naprostý opak.

Ona byla tichá, nekonfliktní... Vlastně si o ní hodně lidí šuškalo, řešilo ji za jejími zády, a i když se to náhodou doslechla, nechala to být...

Já také nebyla žádný přehnaný extrovert, nepotřebovala jsem, aby o mě každý věděl, ale byla jsem to já, kdo byl vždy připraven všechny seřvat a pustit se do nich.

Ať to bylo jak chtělo, každá jsme v té druhé mohla najít určitou oporu, ačkoli ona ji vyhledávala podstatně víc, než já... Nevzpomínám si vlastně, že bych někdy měla potřebu svěřovat ji své slabosti... Vlastně na to v záplavě těch jejích nebyl čas... Nevadilo mi to.

Bylo mi jedno, jaká je, i když byla tak zvláštní, nejen pro mě, i pro okolí, dováděla mě k šílenství... byla i přesto schopna mě ne jednou opravdu rozesmát.

To byl prvák, kdy se celé přátelství teprve rozvíjelo, já tomu nedávala velké naděje, vlastně mi nevadilo být v nějakém kolektivu občas sama, ale ona se postara o to, abych sama nikdy nezůstala.

V druháku se jí líbil spolužák... A to právě ten, kterého jsem nenáviděla. Přestávky tedy sestávaly z neustálého řvaní po tom nevycválaném hovadu a jejím praštěném opakování slov "ale vždyť je pěknej" pokaždé, když ta osoba někam zmizela a dala mi chvíli klidu.

I tak ale naše přátelství zůstávalo a nezdálo se, že by nějak opadalo... Vlastně bylo stále lepší a lepší... Ona básnila o tom, jak spolu budeme kamarádit po celou střední, dokonce i po ní... a já přikývla...

Jak čas letěl, nebyla jsem to já, kdo táhl ono přátelství ke dnu a jasnému konci...

Okolností bylo nejspíš hodně, avšak pravda jen jedna jediná... Já nikdy neprojevila nezájem, občas se to možná mohlo tak zdát, jelikož nejsem od přírody člověk, co by každému dával najevo, jak strašně ho má rád... ale ona se na mě krásně a beze všeho prostě vykašlala...

To už nezáleželo na tom, jak jsem jí mnohokrát pomohla ve škole... Nyní, když jsem potřebovala já, ona nepomohla mě...

a pak se to táhlo a skomíralo stále víc...

Nyní v tuto chvíli je vzácnost, pokud mě dokonale neignoruje... Nevtírám se jí, nemám to zapotřebí, pokud se stalo něco, kvůli čemu na mě začla kašlat, nevím o tom a troufám si říct, že na tom zas až tak ohromnou vinu nemám...

A pokud je to kvůli mé povaze....kvůli tomu, že nejsem z těch, co věčně dávají přátelství najevo kupou pusinkovacích smajlíků a podobných, v čemž se poslední dobou naprosto vyžívá, nemohu říct nic jiného než to, že věděla jaká jsem od samotného začátku... Pokud měří míru přátelství počtem srdíček a oslovení "zlatíčko", pak u mě opravdu napočítá maximálně na nulu, ale kdo mě opravdu zná, tak ví, že jako kamarádka jsem věrná těm, které mám ráda, i když mi často bývá prostě proti srsti, abych dávala emoce najevo tolik, jako ostatní...

Nepopírám, že jsem na tom nejspíš měla podíl taky, i když opravdu nevím, co jsem provedla... Pravdou je to, že jsem poprvé za celou tu dobu, kdy jsem jí byla nápomocna, potřebovala pomoc já, ale té jsem se opravdu nedočkala...

Má novou kamarádku a jasně mi to dává najevo... Já se nebudu doprošovat, mám kolem sebe mnohem víc zajímavějších lidí a věrnějších kamarádů...

Někdy mám opravdu chuť, dát najevo to přátelství nějak víc, ale povaha mi to prostě nedovolí, ať bych chtěla sebevíc... Ale jsem si téměř jistá, že to o mě prostě vědí, a pokud ne, jestli nepřišli na to, že bych je ráda utěšila, a že s nimi soucítím v těžkých chvílích, i když pořádně nevím, jak to dát najevo... Že jsem vždy připravena se jich zastat, i když často působím jako hrozný ignorant, pak se nikdy nemohli nazývat mými přáteli...

Jen málo přátelství vydrží navěky, zbydou po nich je vzpomínky, dárky od lidí, co bývali přáteli, fotky...

A i přesto, co jsme si s kým naslibovali, stane se, že se naše cesty rozejdou a nemá cenu udržovat to, co už je na spadnutí...

Brouci mě děsí

Mon, 30 Apr 2012 17:01:08 +0200

Obzvláště pak třeba berušky... Vlastně všechno, co má krovky je naprosto hororové... Všechno co lítá je mnohem děsivější než brouk, který lítat neumí... On totiž i motýl je hrozně hrůzu budící, pokud se rozletí přímo proti mě a rozhodne se, že si na mě třeba sedne...

Nebo třeba takové vosy, včely a podobný hmyz u mě vyvolávají smrtící jekot, pokud se jim ocitnu moc blízko...

Zvláštní, že pavouk mě fakt nerozječí :D

Teď je toho všude plno, nejen všemožných brouků, ale vůbec hmyzu... U branky se nám rojí nějaké vosy, ale vlastně to vosy nejsou, jelikož to vypadá ještě trochu jinak, ale není to ani včela... :D Beztak je to děsivé...

Při procházkách venku jsem pořídila fotky dvou brouků... Jeden horší než druhý, ale dokud se to nehýbalo, vrhla jsem se na focení, ale jakmile to jen pohlo nožičkou, vykřikla jsem a utekla :D

Tohle je naprosto vystihující! :D

A nyní ty fotky :D

Příšerná to stvoření....

Šetřím

Mon, 30 Apr 2012 13:15:04 +0200

Říká člověk, co v jednom kuse rozhazuje peníze za všemožné hovadiny i velice potřebné věci, jako třeba knihy... (Zrovna včera mi máma vyčetla, že objednávám kraviny, když jsem jí oznámila velice důležitý balíček, co má přijít z mangashopu :D).

Ale vážně... Rozhodla jsem se oprášit pokladničku, která počítá peníze... Něco málo už v ní bylo od loňska, kdy jsem tam házela drobné, od té doby byla nacpaná v rohu na okně, zaprášená, nedotčená... a veškeré úspory jsem směřovala jinam...

Byly v ní nějaké drobné, takže jsem to pěkně stornovala a přepočítala...

Ale víte na co šetřím? Na další lolita šaty... Objevila jsem jedny velice pěkné... Ty vám tu neukážu :P HAHAA... Takže do akiconu si je nechám ušít ... Času dost (Jo, vážně se chystám běhat v listopadu v šatech :D)...

Ty šaty se mi fakt strašně líbí, bohužel už je vidím na sobě, ztratí polovinu té dokonalosti, které v nich vidím takhle na obrázku :D

Ale stejně je chci :D

Dnes jsem se chystala jet do města... kašlu na to, nikdo mě nedonutí vylézt ven do té smrtící výhně.

Beztak bude tímto tempem brzo po mě, včera jsem pořád jen tak polehávala jako leklá ryba a pak dokonce i polovinu odpoledne prospala.

V tuto chvíli to vidím asi tak, že se budu co nejvíc zdržovat v pokoji, protože je tu relativně hezky... Od rána běží větrák a okno je pevně zavřené...

Je to potom docela šok, když vylezu z místnosti ven, kdekoli jinde v domě je totiž podstatně větší vedro než tady... Opravdu se mi to tu podařilo pěkně izolovat a ochladit :DD

Nejspíš uklidím ten svůj bordel v mých věcech, které úklid už nějakou dobu neviděly... a pak lehnu s knížkou a potom... kdo ví :D

Kam se chystáte na pálení čarodějnic? (Pálení čarodějnic... pfff :D tak brutální... :DDD)

Poslední zvonění, letní nálada a to ostatní

Sat, 28 Apr 2012 18:00:45 +0200

Včerejším dnem jsem úspěšně završila své středoškolské vzdělání... Teď ještě maturitu a budu šťastná :D ... Bohužel, nejsem si jistá tou praktickou :-/ ... Zrovna z těch nejbrutálnějších předmětů, co můžeme mít :D ... Ale kdo by se divil, podle toho, co studuju?! :D

Absolvovala jsem tedy i poslední zvonění, které jsem si i celkem užila...

Řekla bych, že jedna z těch lepších akcí s naší třídou, a že jich bylo málo... Ani ne tak málo akcí, jako akcí, co se poměrně vyvedly, ale to nebudu rozebírat :)

Nevěděla jsem, co si na sebe mám obléct. Až do poslední chvíle jsem si tím nebyla jistá, nakonec jsem na sebe navlékla své šaty... Sice jsem měla docela obavy, aby to přežily, ale prostě jsem si řekla, že si na ně budu muset dávat pozor.

Tady jedna fotka z dálky, kde jsem celá... Hmm, to oranžové, co držím v ruce, jsem si oblíbila... Byla jsem krutá :DDDD

A jeden snímek z blízka... bože to ucho :D neee :D:D

Popisovat celou akci podrobně se mi nijak zvlášť nechce... Pořádně totiž ani nevím, jak to popsat... Takže krátce, bylo to prostě fajn :)

Ale teď zase jinam... Je vedro, cítím se, jako by byl červenec, takže se mi ani nechce pomýšlet na to, že bych měla dělat maturitu... zatím to ještě jde, ale za pár dní už se budu muset opravdu donutit...

Prozatím běhám po venku, vracím se domu naprosto zničená se slovy, že už dnes nikam nejdu, ale do hodiny jsem zase pryč :D:D

Mám ale ještě jednu smutnou zprávu... lekla mi Annie :( ... Ale tak co, u ryb se s tím musí počítat (pokud tedy nejste nějaký šílený chovatel ryb) a ona navíc byla divná hned ten den, co jsem ji přivezla...

V pondělí jedu nejspíš do města, takže si koupím plánovaného malého sumečka a kdyžtak ještě jednu rybku k Finnickovi, ale to ještě nevím jistě.