Filmové recenze

Grave Encounters 2

3. července 2014 v 16:19 | Hanyuu-hime
Obrovské šlápnutí vedle, snažící se vypadat jako dobrý film...

Nevím, jak vůbec začít. Tento horor mi tu leží už nějakou dobu hned s několika dalšími. Asi není dobrá doba na psaní podobných článků, jenže když to neudělám teď, nedokopu se k tomu nikdy, protože zapomenu, o čem ta věc vůbec byla. U tohohle kousku především...

Druhý díl známého found footage totiž začíná jako rozklepaný záběr nějakých pařících teenagerů, kteří se chovají jako ukázkoví blbci. Nápad i určité kvality jedničky nechává neskutečně daleko za sebou a plácá se jen v opakování toho, co možná v prvním díle bylo dobré, ve stupidním zpracování postav, jejichž chování se každou chvíli obrací o 180 stupňů a hlavně sází na to, že se divák bude bát nějakého čehosi s roztáhlou držkou.
Ale vraťme se k tomu, o čem tedy film je...

Skinwalker Ranch

26. června 2014 v 20:23 | Hanyuu-hime
Trocha mimozemšťanů a ruční kamery. Ale dá se na to koukat?

Stejnou rychlostí, jakou se objevují found footage horory, objevují se také jejich odpůrci, proto by film tohoto typu nebyl nikdy všem dost dobrý, i kdyby byl hotovým skvostem. Tuhle nenávist vůči ruční kameře úplně nechápu, protože ne vždycky je ze záběru rozmazaný flek a z lidí v něm řvoucí šmouhy. V tomto případě navíc styl natáčení ani nijak neruší. Ano, občas se to zaklepe, ale není to tragédie, na kterou by se nedalo dívat.
Problém je úplně někde jinde, ale bohužel je docela zásadní.

Hrůza v Connecticutu 2: Duch Georgie

23. června 2014 v 22:43 | Hanyuu-hime
Co má společného Connecticut a Georgia? Nic. Jsou od sebe nějakých 1500km daleko... Dobře, teď pravděpodobně kecám, nevím přesnou vzdálenost, ale chtěla jsem tím prostě jen říct, že název filmu dává smysl asi stejným způsobem, jako byste někam psali článek: "Dovolená v Chorvatsku: Jak bylo v Egyptě"
Přesně takhle stupidní je celá záležitost s Hrůzou v Connecticutu 2, která v žádném případě není pokračováním Hrůzy v Connecticutu, která se tam aspoň odehrávala. Tohle se totiž od začátku až do konce odehrává v Georgii a je to úplně jiný film! Proč se to tedy nejmenuje jen Duch Georgie? Kdo ví. On totiž ani ten první film nebyl divácky zrovna obzvlášť oblíben a nezpůsobil až takové haló, aby se tvůrci museli odvolávat na něj. Dle mého názoru to dvojce akorát ublížilo, než aby pomohlo.
Další wtf na sebe nenechá dlouho čekat, objevuje se totiž v podobě těch maličkých dotěrných písmenek, vyvedených červenou barvou na obálce. Nechápu smysl všech těch příběhů založených na skutečných událostech, protože je toho už tolik, že to přestává být nejen originální, ale vůbec nějak zajímavé. Film to sráží dolů. Nepatrně, ale přesto to tak je... To se prostě filmaři nemohou přestat ohánět blbostma a natočit duchařinu, která bude dobrá, bude sakra děsivá - a to s tím, že nemusí být nutně založená na pravdě? Vždyť ty filmy na ní založené stejně nejsou, tak o co jde? Takový tahoun, jako kdysi, tato větička už zdaleka není. A jak jsem psala, spíš filmu začíná škodit.

In Fear

22. června 2014 v 22:13 | Hanyuu-hime
Budeme se bát v autě... Alespoň bychom tedy měli.

Wolf Creek 2

20. června 2014 v 12:33 | Hanyuu-hime
"Nejrychlejší cesta k srdci chlapa vede přes hrudník." aneb exploitation v celé své... kráse?

Oculus

15. června 2014 v 21:31 | Hanyuu-hime
Hororový skvost nebo další propadák?

Insidious 2

13. ledna 2014 v 9:30 | Hanyuu-hime
Tak se nám v první epizodě povedlo dostat malého chlapce ze spárů démonů, kteří se rozhodli, že se zabydlí v jeho těle, když si kluk v noci vyrazí na špacír a astrálně tak opustí své tělo.
Všichni se kvůli tomu nadřeli jak šílení, taťka se v astrálu také činil jako blázen, jelikož se snažil najít svého synka... a umřela nám ženská, která o tom jako jedna z mála věděla asi nejvíc. To všechno nám poskytlo prostor pro vytvoření pokračování a toho jsme se v prosinci také dočkali (ne ale v našich kinech, protože nějaký mamrd rozhodl, že u nás Insidious dvojku prostě neuvidíme), a to v ne menší kvalitě, než u dílu prvního - tedy alespoň po způsobu zpracování, které se atmosfericky hodně přibližuje předchozí části.
Rozdíly mezi astrálním a naším světem jsou na první pohled viditelné a onen svět, ve kterém se potulují zemřelé duše a zákeřní démoni, je správně temný a tajuplný. Stejně jako jsme to mohli vidět už předtím, prostupuje ho temnota, kde vlastně nevidíme z jednoho rohu do druhého. Odtamtud pak na nás může bafat jedna věc za druhou, aniž by nutně vypadala nějak děsivě. Působí zde moment překvapení, který Insidious vychytává celkem povedeně. V lekačkách potom nejde o to, že by se na vás najednou z obrazovky zubila počítačem upravená zrůda, ale můžete se leknout vlastně i normálně vyhlížející lidské bytosti.

Nothing Left to Fear

14. prosince 2013 v 23:43 | Hanyuu-hime
Město Stull v Kansasu má údajně jakousi legendu. Těžko říct, jestli je to vážně pravda nebo se nás jen filmaři snaží navnadit na tento počin, tak do hloubky jsem to nezkoumala a je mi to vlastně celkem jedno. Obyvatelé zde však údajně věří, že jejich městečko je jednou ze sedmi pekelných bran.
Je vskutku zajímavé, pokusit se na něčem takovém postavit horor a i když se pravděpodobně nebude jednat o něco, co by v tomto žánru nebylo propíráno na každém rohu, i tak by mohla vzniknout celkem fajn podívaná.

Na začátku se nám ukáže jedna velice šťastná rodinka. Klasický začátek obrovského procenta hororové produkce. I tak bych ale tyto nové obyvatele domu v městečku Stull předčasně nezavrhovala. Šťastná rodinka se dá celkem dobře zničit a čím víc má členů, tím více jich můžeme pozabíjet nebo nechat posednout či pronásledovat něčím tajemným... Sice by nebylo od věci, kdyby někdo konečně přišel s něčím novým, ale stále je to základ, na kterém se dá postavit dobrý horor.

Vražedná hra

30. listopadu 2013 v 18:16 | Hanyuu-hime
Když se vám na narozeninové oslavě vaší ratolesti sejde skupinka dětí, která ale neví, co by roupama dělala, je nutné se do toho nějak zapojit a zabavit všechnu tu zvěř. Přineste jim dort, nacpěte je k prasknutí a možná od nich budete mít na chvíli pokoj... To ale jen do té doby, než se po jídle jen zapráší a najednou máte na krku ještě divočejší hejno kobylek.
Pokud zrovna nemáte finance na obrovský skákací hrad, možná si zábavy chtivé dušičky vystačí i s pár židlemi, stačí, když jim budete pouštět a zastavovat hudbu.
Ano, mluvím o židličkované, kterou známe snad všichni - a přiznávám se, že na AGoA srazech, které jsme ještě před dvěma lety pořádali, jsme si s radostí kolem těch židlí zaběhali taky.

Na tuto nevinnou dětskou hru (která se ale může změnit v boj na život a na smrt, pokud ji hraje skupina ujetých šílenců ve věku od 16 do 24 let, která je schopna se pro vítězství těmi židlemi klidně umlátit) je zaměřen i horor Vražedná hra, na který se vás tvůrci snaží navnadit slovy o překvapivém a šokujícím rozuzlení a přitažlivé studii psychologického teroru. Milovníky krváků jistě zaujme nálepka 'brutální horor', která se skví na obálce.
Jenže nic není tak, jak se zdá a i když by některého z hororových fanoušků mohla slova o psychologickém teroru lákat, je nutno pomyslet na to, že každému je vlastně jedno, co kam napíše... Hlavně, aby se to prodalo.

Carrie

21. října 2013 v 11:06 | Hanyuu-hime
Drama/Horor
2013
USA
100 min.

O filmu:
Remake slavné Kingovy Carrie je konečně tady. Na filmových plátnech se již potřetí setkáme s plachou středoškolačkou, která žije se svou fanatickou matkou. Ve škole je v jednom kuse šikanována a doma to taky není žádný ráj - jakmile totiž provede něco, co se příčí zbožnosti její matky, je zavírána do komory, aby se tam následně mohla modlit.
Jak už ale jistě všichni víme (a kdo neví, nechť se stydí a jde si povinně tu knížku sakra přečíst :D), Carrie má telekinetické schopnosti, o nichž lidé, kteří jí tak ubližují, nemají ani tušení.

(Zdroj obrázku: csfd.cz)

 
 

Reklama