Hraju The Sims

A máme tady batolata!

12. února 2017 v 14:34 | Hanyuu-hime
Nemám nejmenší tušení, jak stará záležitost to vlastně je. The Sims 4 jsem pěkně dlouhou dobu pořádně nehrála. Když si k tomu připočtu, jak se vždycky chtěl aktualizovat origin nebo sama hra zrovna v tu dobu, kdy jsem na hraní měla chuť, neměla jsem už pěkně dlouho možnost se k tomu dostat. Než totiž doběhla aktualizace, vždycky jsem radši šla dělat něco jiného a na hraní už náladu neměla.

A najednou se do hry přidala batolata!

Newcrest - První dva domky

9. října 2016 v 19:34 | Hanyuu-hime
Když jsem včera psala o tom, že bych někdy ráda přidala i nějaký další sims článek, netušila jsem, že se ještě ten den s radostí pustím do výstavby prázdného města Newcrest v The Sims 4.
Zároveň se mi u hry nechtělo prosedět dlouhé hodiny, proto jsem si řekla, že nyní to nebudou žádné obří vily pro simíky, kteří neví, co s penězi, ale malé domečky pro ty úplně obyčejné obyvatele.

Že ale nebudou až tak obyčejní mi bylo jasné hned.

Nechci sice hrát. Tedy zatím na to nemám nijak chuť, ale stavět a dát už tak městu aspoň trochu nějakého toho ducha ve formě obyvatel, se mi i tak zachtělo.
Ke každému domu proto vytvořím rovnou i obyvatele. Kdo ví, jestli vůbec budou mít někdy možnost "žít", ať už pod mým dohledem nebo na pozadí mojí hry, jak se jim zachce.

Na okraji Newcrestu tedy vyrostly dva domečky, teré k sobě vzezřením ladí, přesto jsou každý vlastně docela jiný.

Nejprve jsem postavila jeden.

Stavění po simsovsku

17. července 2016 v 18:54 | Hanyuu-hime
Asi bych měla vypsat všechny ty důvody, proč nepíšu, neozvu se, prostě tu na to kašlu, ale pravda je, že kdybych se teď chtěla pustit do nějakého deníčkového článku, asi bych nevěděla, kde začít a jak to udělat, aby z toho byl nějaký smysluplný článek. (Ne, že bych takové běžně psala, žejo. :D)
Ale měla jsem poslední dobou jaksi chuť zase na chviličku zapnout simíky, které jsem strašně, ale skutečně strašně dlouho nehrála. Chvilku svého času jsem tedy obětovala tvorbě nové rodinky a stavění domu.
A protože v sims si můžete dovolit téměř všechno, nebude to žádná špeluňka, ale pořádný dům, jak se patří.

Pokud se tedy na moje nové dílko chcete mrknout, určitě budu jedině ráda.

Jak přemnožit simíky

11. července 2015 v 21:34 | Hanyuu-hime
Od minulého článku, který se zabýval především Aaronovým milostným životem a pokroucenými rodinnými vztahy, se toho v Lázeňské oáze a Vrbové zátoce moc nezměnilo. Vlastně ano, do světa se přidal Newcrest, avšak na životy simíků to valný vliv nemělo. Jednak to bylo město zcela prázdné, ale především jsem téměř nehrála, tudíž rozehrané osudy a plány na ničení životů na chvíli ustrnuly.
Jenže žádný simík tu není navěky a žádný člen ze všech mých 15 aktivních domácností si nemůže být jist, jestli ta míchaná vejce, co si dnes ráno dal, nebyla jeho poslední, a proto je čas dát o nich zase vědět.

Tak trochu VéKáVéčka

18. května 2015 v 8:55 | Hanyuu-hime
Všechny zvraty v seriálech, které publikum po většinou vyloženě hltá, ale které by nikdo, kdo má jen trochu soudnost, nepustil za hranice, jelikož tam by se tomu vysmáli (a hlavně tam mají vlastní seriálovou žumpu), - i když pravda, ne všichni tuto soudnost mají, a právě díky tomu měla ne jedna osoba mého věku možnost trávit svá léta prvního stupně základní školy za zvuku telenovel - mají jedno společné. Samy o sobě jsou vlastně obyčejné a reálné. Občas se prostě nějaká šestnáctka nechá obtáhnout od někoho prakticky cizího, někdy prostě někdo někoho zabije, jindy se zase manželství rozpadá, protože chlap je děvkař, jindy ženská kurva... Jenže jenom v seriálech může být kurva, co otěhotněla v patnácti, manželka děvkaře, který ji nakonec ubodá nožem na chleba a schová si její krásné oči.
To ale není tak úplně pravda. Ještě existuje jedna možnost, kde se toto může stát. Má sice trochu omezené možnosti, tudíž neumožňuje žádné mladistvé matky a chladnokrevného vraždění se asi taky nikdy nedočkáme, i tak ale pořád lze tvořit šílené nesmysly, které na prokázání, že to hráč nemá v hlavě zcela v pořádku, bohatě stačí.

Cílem jednoho psychicky labilního jedince, zjednodušeně řečeno tedy - naprosto průměrného hráče The Sims - se stala poměrně šťastná tříčlenná rodinka. Nazývat ji poměrně šťastnou je samo o sobě dost nesmysl... Když se dva navzájem považují za osudovou lásku, slůvko poměrně vlastně používám naprosto zbytečně. Oni byli spolu šťastní.

Znovu simíci

5. října 2014 v 16:58 | Hanyuu-hime
Název je snad výstižný dostatečně. Opět něco ze hry, co jsem plánovala napsat už u posledního simího článku. Sesumíruju hlavně to, co se děje mimo mou nejaktivnější z aktivních domácností a pak přihodím i ten svůj rodokmen, který se z "stačí tam po hraní hodit fotky a nezabere to ani minutu" v cosi, kde musím plánovat každý ždibeček místa, aby se mi tam ty potvory vešly a stejně tam nakonec musím všechno neustále divně přehazovat. Ale když už jsem s tím začala, přece toho jen tak nenechám, když už se to začíná takhle zajímavě rozrůstat.

Během chvilky se mi původní stav aktivních domácností změnil v to, co vidíte na obrázku. O jeden obydlený dům víc, nějaké další děti a abych pravdu řekla, v tuto chvíli je to zase už úplně jinak, protože, jak jsem psala, včera večer jsem si šla zase zahrát.

Trochu Weasley

29. září 2014 v 17:22 | Hanyuu-hime
Ze dvojky si nejspíš všichni pamatujeme na rodinku žijící v Krasohlídkově, Švorcovi. Jejich hraní se rozhodně lišilo od většiny ostatních rodin, protože svobodná matka, která navíc hned, jak jste ji zapli, ukázala se být znova těhotnou, neměla zrovna peníze na rozdávání. To je ovšem zřejmé už z příjmení. Hrát za tuto rodinku bylo zajímavější v tom, že ty peníze prostě nebyly a najednou se objevovalo tolik možností, které hra se zazobanci tak uboze postrádá, že u mě chudí simíci vždycky nakonec zvítězí, i když z počátku mám tendence doplňovat peníze a stavět vily... nejspíš, abych prošla, co všechno nového se dá koupit a stavět.

Když jsem si tak tedy hrála a prokousávala se jednotlivými větvemi svojí už značně rozrostlé rodinky a rozlezlé po sousedství, uvědomila jsem si, že mě někteří prostě nebaví. Napadlo mě to ve chvíli, kdy jsem přepla na hraní jednoho z Debořiných dvojčat, které vlastně s mou rodinou nemá ani moc co dělat, jelikož není přímo příbuzný ani jednomu z mých simíků. Ale i když jsem tomu nevěřila, tenhle simík si mě prostě nějak získal.
Nechtěla jsem ho hrát a přesto jsem ho najednou hrála. Bydlel v Lázeňské oáze v malém domku, byl bez peněz a neustále něco kutil na raketě a následně pak létal do vesmíru. Příbuzenské vztahy jsem nakonec vyřešila tím, že jsem ho dala dohromady s Hazel, která už je přímým potomkem jednoho z mých začátečních simíků a po chvíli hraní jsem mu jeho starší dceru Carrie nastěhovala k němu. Později měl ještě jednu dceru, opět s Hazel, ačkoli spolu nikdy žádný pořádný vztah neměli. To už jsem ale byla do hry s naprosto chudými zrzečky tak pohlcená, že jsem se nestihla k matce domů vrátit než porodila, abych dítě pojmenovala a to tedy schytalo automaticky generované jméno, Hana.

A tímto způsobem nakonec vznikla rodina Evansových, kterou teď momentálně hraju úplně nejradši a ostatní jen udržuju v chodu, aby mi ten rod nevymřel.

Do vesmíru pro oliheň + rodokmen

23. září 2014 v 11:35 | Hanyuu-hime
Konečně jsem dokopala jednoho simíka k první výpravě do vesmíru a poradila si s absencí rodokmenu, která stejně ve hře měla plno děr. Tím myslím to neustálé proklikávání, až se v tom člověk dočista ztratil. Vlastně mi přímo ve hře ani nechybí.
Zároveň už mám, co se The sims 4 týče, toho neustálého řešení všech nedostatků... Nekonečné mletí o tom, jak grafika tohle a tamto a když se do toho vložím s tím, že mi to nevadí a dokážu si hru užít i tak - a to, aniž bych se vyjadřovala nějak agresivně - dostanu prakticky vynadáno, že to hraju na notebooku. Hráči simíků jsou očividně nějací podráždění a fakt nechápu, proč po mě zbytečně vyjíždět kvůli takové prkotině, když to můj noťas v některých případech zvládá líp, než jejich stolní počítač. -.-

Simí chaos

21. září 2014 v 13:39 | Hanyuu-hime
Všichni ti, kdo se v tom nadále vyznají, asi budou muset dostat nějaké ocenění, protože nyní hraji v pěti domech, neustále přebíhám od jednoho ke druhému a ani tak nejde zaručit, že si někteří simíci nebudou dělat, co se jim zlíbí, pokud zrovna hraju v domě vedle.
Navíc jsem hodně postoupila, ty jejich dny hrozně letí a vezmeme-li vpotaz, že některé ještě vraždím předčasně, pořizuju jim děti co nejdřív, aby mi náhodou nevymřeli (protože nikdy nevím, kdy by mohli umřít) a hlavně to neustále nechávám běžet zrychleně, je pak ten simí život jen takové ahoj a zase nazdar, jelikož mi před očima zestárnou během chvíle a následně je po nich.

Útočiště u oblázku

18. září 2014 v 13:21 | Hanyuu-hime
Za celou dobu od prvního spuštění jsem se vůbec ještě nedala do prozkoumání Lázeňské oázy, druhého sousedství, které nám základní hra kromě Vrbové zátoky nabízí. Zatímco Vrbová zátoka ale připomíná téměř všechno to nejběžnější, co nám The Sims běžně nabízela, ať už jde o sousedství v prvním dílu, Krasohlídkov v druhém nebo Sunset Valley ve třetím, Lázeňská oáza připomíná spíš Podivín ze druhého dílu - i když v mnohem lepší verzi, podle mého mínění.

Protože jsem si jistá, že toto sousedství není jiné jen vzhledem, ale je rozdílné i v jiných ohledech, chtěla bych některou ze svých rodin brzy přesunout tam. Dohromady s chutí stavět se mi tedy naskytla možnost rozkliknout prázdnou parcelu, kterých v The Sims 4 popravdě není mnoho, a dala jsem se do stavění.
 
 

Reklama




Wolf silhouette: cDesigned%20by%20Freepik">redit