Křečkův koutek

Pokusy o sebevraždu a další adrenalinové zážitky

20. prosince 2014 v 16:58 | Hanyuu-hime
Aneb Pythagorův deník dvojka, první měsíc chundelatého chuchlína doma.

Pythagorův zápisník (1)

29. listopadu 2014 v 15:44 | Hanyuu-hime
Dalo by se říct, že už od samého začátku kolem něj lidé jen nevěřícně vykřikovali a něčemu se divili. Stačilo jen položit ve zverimexu průhlednou přenosku k pokladně a slečna na druhé straně reagovala slovy: "Ježíši, to je ale koule!"
Ještě více zděšenou reakci však předvedla sestra, která vůbec netušila, že se k nám Pythagoras hodlá nastěhovat a objevila ho až ve chvíli, kdy už bydlel. Nevím, zda si to uvědomila, ale její řvaní "Hano, co tam je? Ty vole, co tam je?" na intenzitě snad ještě přidalo, když zahlédla, co obývá to místo plné hoblin. Nešlo však o naštvané řvaní, nýbrž o nepříčetné: "Ty vole, ten je krásnej, bože, ten je nádhernej" následované snad nekonečným a neustále se opakujícím "jééé" a žádostí o povolení pohlazení a pochování.
Už můžete vědět z minula, že poslední, co jsem si chtěla přinést domů, byla chemlonová koule, ale vesmír tomu asi chtěl jinak a nedovolil mi právě bez takové kuličky odejít. Už to prostě nešlo.

Pythagoras dostal na cestu do nového domova leták o křečku zlatém, vyrobený značkou Beaphar, pod kterou se vyrábí prémiové krmení XtraVital. Co se týče prémiových krmiv, stojím si za tím, že jednička je zkrátka Versele-laga, avšak nezpochybňuju tím kvalitu jiných značek. Zarazila mě ale jedna věc. Ten chytrý letáček, jenž by měl pomoci začínajícímu chovateli (a samozřejmě udělat reklamu a následně prodat již zmiňované krmivo) tvrdí, že doporučované rozměry klece nebo akvária jsou 30x40x25, přitom o pár řádků výš zmiňuje velikost křečka, která bývá až 18cm. To pak jednoho napadne otázka... Otočil by se v něčem takovým vůbec ten chudák za předpokladu, že tam má misku, domek, kolečko, napaječku? Asi těžko, že? Já sice zvolila akvárko namísto klece, ale chomáč vypadá spokojeně a řekla bych, že oproti životu se svými pěti bratry v o něco menším prostoru, tuto změnu určitě uvítal.

Malé krémové medvídě

25. listopadu 2014 v 12:40 | Hanyuu-hime
Rozhodnutá jsem byla už asi tak den, dva před tím, než za Saku a Kelly přiběhla ta anonymní čůza a snažila se dokázat, že jsem zavrženíhodná bytost, protože svá zvířata prý nemám šanci stíhat, nemohou se tedy mít dobře a rovnou bych je asi měla pustit ven, aby se měla líp. Klidně hned měsíc před Vánoci a nebo klidně dýl, ale hlavně, že je tam ta smečka koček, přes kterou by se nikam nedostali a kdyby jo, zabil by je někdo jiný. Ten člověk asi nepřemýšlí.
Jenže tenhle její menší výstup tomu dodal šťávu, protože když už ji štve tohle, až uvidí toho křečka, nejspíš rovnou skočí ze srázu.

Ale nechme být tu nezajímavou osobu, která musí řešit cizí lidi. Mám tu jedno velice zajímavé zvířátko, dlouhosrstou varietu křečka syrského, krémové barvy s černýma ušima a očima. Jméno Pythagoras si nakonec vysloužil hned při našem prvním setkání, a to podle postavy ze seriálu Atlantis.

Zápisník malého trhače - kapitola pátá

18. listopadu 2014 v 22:51 | Hanyuu-hime
Je to necelý měsíc a já už píšu páté hlášení z křečkova života. Stal se z něj velice aktivní trhač, šplhoun a taky skokan. K mé radosti se dokonce začal koupat v písku pro činčily, zahodil styl na Aragorna a je zase krásně načechraný... Vypadá o trochu větší a sametovější.

Něco mu kup a on to zničí

11. listopadu 2014 v 14:49 | Hanyuu-hime
Neměla jsem v plánu to tady takhle zazvířatit a nepřidat článek na jiné téma v celé té řadě článků a fotek s chlupáči a oslizlým Ronaldem... Jenže nějak není chuť rozepisovat se o něčem dalším. Možná asi ani spíš nevím, za který konec to vzít, kde začít a co tam všechno plácat, takže až si to nějak poskládám dohromady jistě vyjde plno článků zaměřených jiným směrem.
Teď ale další příspěvek ze série ochočování adoptovaného ušáka, který se ukázal být strašně nevděčným. Neváží si věcí, které mu věnuju, a je jak mašina na rozkousávání. Po čtrnácti dnech užívání hamaku z něj udělal pomalu cedník a vyrval z něj pohodlného, hřejivého beránka, jehož části zmizely kdo ví kam, protože v pelechu je natrhané neměl a v hamaku prostě chyběly. Jestli je sežral, tak je to vážně vůl.

Jak to jde s Fantomem

5. listopadu 2014 v 17:04 | Hanyuu-hime
Uběhlo 14 dní, co Fantom prošel adopcí a péči o něj jsem převzala já. Dva týdny se ho snažím zbavit toho jančení, které předváděl pokaždé, když se kolem někdo jenom hnul... Netvrdím, že se mi to stoprocentně daří, ale lepší to aspoň trochu je.

Napáječka

25. října 2014 v 12:41 | Hanyuu-hime
Aneb cesta tam a bez ní zpátky

Tak by se asi stručně dal nazvat začátek žití s křečounem, který se ukázal být ještě hloupější, než jsem si myslela. Nakonec ale, ta jeho hloupost z něj dělá poměrně roztomilé stvoření, nad kterým se dá skvěle nasmát, pokud jste dostatečně škodolibí na to, abyste se posmívali hebké, pískově zbarvené kuličce s korálkovýma očima.

Jak jsem ke křečkovi přišla

22. října 2014 v 15:20 | Hanyuu-hime
Jestli jste se mnou někdy na téma těchto malých hlodavců už mluvili, tak jistě víte, že zrovna dvakrát nemiluju křečky. Jako malé jsme jich se sestrou chovaly mnoho, jak těch zakrslých, tedy křečíků, tak i normálních křečků. Postupem času jsem ale zjišťovala, že nejsem schopná si k nim vytvořit takovou vazbu, jako třeba k morčeti. Ne proto, že bych je brala nějak jinak, než to morče nebo třeba kočku, psa... Bylo to tím, že on ten křeček sám vnímal mě jinak, než mě brala ostatní zmíněná zvířata.
Dostávám se tedy k důvodu, proč křečky moc nemusím. Ten ale někteří už také znají, protože se jím netajím. Zkrátka mám pocit, že většina křečků a křečíků (říkám většina, takže stále věřím, že někteří z vás nejspíš doma mohou mít mazlíky i já takového zažila), nejsou k chovu na mazlíčky zrovna nejvhodnější. Nemají z toho lidského zacházení rozum, bojí se, utíkají a nejspíš málokdy pochopí, že u svých lidí jsou doma a že jim nikdo nechce ubližovat. Křeček je stále víc divoké zvíře, než jiní hlodavci a získat si ho stojí často obrovské usilí a někdy se to prostě nepovede.
(Říká ta, co má doma hmyz a šneky, ale to je, alespoň myslím, zase dočista jiná kapitola)


Foto bylo odcizeno z počítače Luci Lestrange
 
 

Reklama