Myšina mini

Myš bojovnice

12. prosince 2016 v 19:00 | Hanyuu-hime
Za pouhých jedenáct dní to budou přesně dva roky, kdy jsem dostala tři bílé myši. Všechny tři bábrle se stále těší pevnému zdraví a hromadě energie. Tento článek ale bude věnován především jedné, která mi naprosto vytřela zrak a zvládla přežít i takovou situaci, při které by potřebovalo i mnohem větší zvíře při nejmenším kopu štěstí.

Arya je z celé původní trojice mou nejméně oblíbenou. Zatímco Astrid je milá a přátelská, Attia spíše ňouma, Arya byla odjakživa odtažitá a pěkný parchant v myším těle. Ale mít dvanáct dětí, asi bych taky byla dost kousavá. Vlastně jí to nelze mít za zlé.
Ale ať už má povahu jakoukoli, zaslouží si můj obrovský obdiv, protože rozchodila nerozchoditelné.

Jak bydlíme? - Myšky

16. prosince 2015 v 19:14 | Hanyuu-hime
Život se zvířaty není jen o věčném focení roztomilých fotek a mazlení. O tom to je vlastně jen z té menší části. Většinu času života bláznivého zvířatomila totiž trávíte čištěním, krmením, zkrátka staráním. A ačkoli chovance berete ven, je-li to tedy slučitelné s jejich povahou, musí někde bydlet. Rozhodla jsem se proto sepsat články o tom, jak moje potvůrky bydlí. Nejrpve začnu myškami.

Pravidelná dávka adrenalinu

28. listopadu 2015 v 18:24 | Hanyuu-hime
Mám své myši ráda. Všechny do jedné. Každou jinak, přesto všechny tak nějak stejně. Kdybych se v tom začala hrabat, vyšlo by najevo, že možná mám nějaké dva tři své oblíbence. To ale vyplývá z něčeho poněkud jiného - a to toho, že ačkoli já se starám o každou jednu myš stejně, jako o ty další, ne každá ta myš má ráda mě stejným způsobem, jako ta, která by se některým mohla jevit jako moje oblíbenější.
Stručně a jasně - Astrid a její parta jsou takové kámošky, se mnou i mezi sebou. Skutečně kontaktní je sice pouze Astrid, ostatní chování nerady, ale všechny za mnou přijdou a jsou takové skutečně přívětivé a milé. Noah je natvrdlý buřtíček, Ori ještě takové hloupoučké telátko... ale co předvádí ta poslední holčičí parta, to v mém zvěřinci obdoby nemá.

Tiše jako myška

11. září 2015 v 20:05 | Hanyuu-hime
Už jako dítěti mi bylo jasné, že na tomto rčení někdo pořádně ujel. Tiše jako mrtvá myška... jooo, to pak věřím, že by asi sedělo. Jenže to by se potom klidně mohlo říkat i tiše jako mrtvý jelen nebo cokoli dalšího. A přesto tichost přisuzujeme právě myším. Proč? Protože jsou malé?
Já vám o té drobotině tedy něco povím. Malé sice myšičky jsou, ale vychcané svině taky. Skutečně. Někdy mám pocit, že celé jejich bytí stojí na tom, nasrat nebo vypéct co nejvíc živočichů, obzvlášť lidí.

Sněhové vločky

22. srpna 2015 v 14:22 | Hanyuu-hime
Malé, bílé, křehoučké, přesně to by se dalo říct o sněhových vločkách. Jsou tu ale i jiní, na které tento popis sedí víc než dobře. Moje myšky. Všechny bílé, některé od sebe velice těžko rozeznatelné a všechny do jedné roztomilé. (U dvou by se možná dalo pochybovat, ale o tom až později).

Protože to jsou malé tryskáče, ani jsem se nepokoušela zachytit je všechny. Na fotografiích jsou tedy jen některé z nich, i tak si ale myslím, že to je jen vedlejší, protože si jsou všechny (především holky) tak podobné, že v nich moc rozdílu stejně nepoznáte.

Dvanáct jmen

16. února 2015 v 9:45 | Hanyuu-hime
Vymyslet tak na honem sedm holčičích a pět klučičích jmen, to je trochu složité. Hlavně, když nechcete žádné Fifinky, Bertíky nebo Bobiny. Další věcí je pak to, že byste jim všem mohli říkat stejně, protože jsou v zásadě k nerozeznání - vzhledem. Povahově se jedná o dvanáct rozdílných bytostí, jedenáct naprosto totožných myší a jedné, která se jako jediná liší.

Už ale nastal čas pojmenovat ty malé sviňáky. Nemohla jsem jim do nekonečně říkat jen myši, tak tady je máme. Pěkně vám představím, kdo všechno se přidal k mojí původní trojici. A začneme slečnami. Nejprve tedy dvě holky, které bydlí s mámou a tetami.

Odstavuji myšata

7. února 2015 v 16:27 | Hanyuu-hime
Aneb "Schovej koule, je tu člověk!"

Hano! Hano! Utekla ti myš!

31. ledna 2015 v 17:08 | Hanyuu-hime
Stejně jako Sam před tím, než mu Frodo málem zničil život, nevylezl pomalu ani za hranice vlastního pozemku, tak ani myšata prostě nechodí ven. Jednak jsou to skákavky, což znamená ten nejkrásnější myší věk, kdy vás neustále vysírají tím, že jakmile otevřete a hnete se tak, že je to vyleká, skáčou jako skokani, až byste z toho uvěřili, že je to albínská, zmutovanná žába, nikoli myš. Druhak jsou to parchanti, co využívají své bezbřehé roztomilosti a jakmile se jim zahledíte do očí, snaží se vás pravděpodobně zhypnotizovat, protože jen sedí, čumí, čumí a čumí, dokud nedojdou přesvědčení, že jste zhypnotizovaní, pak začnou strašně skákat a běhat dokolečka. Kdo ví, co tím sledují.

Nelze se ale vymlouvat na to, že se jejich potřeštěné chování nedá očekávat. To uličnictví jim totiž kouká z očí. Všem do jednoho!

Stav bílých myší?

26. ledna 2015 v 15:56 | Hanyuu-hime
Patnáct.
A co s nimi?
MOJE!

Myší patálie

12. ledna 2015 v 11:44 | Hanyuu-hime
Nebylo mým záměrem to tu takhle přemyšovat... Okolnosti tomu ale chtěly jinak. Stala se neočekávaná, nikoli však neočekávatelná věc. Výhodné balení je holt specialitou zverimexů a když se pořizuje zvíře odtamtud, musí se počítat se vším.
 
 

Reklama