LIFE STYLE ← → VEGAN FOOD ← → PETS ← → BOOKS

Nesojové mléko k našelhání do kávy : OATLY barista

Na nějaké určité téma

Je všechno, co si o sobě myslíme, pravda?

7. října 2013 v 13:32 | Hanyuu-hime
Každý o sobě máme utvořenou nějakou představu. Je to normální. Kdybychom si o sobě nemysleli vůbec nic a nechali se jen vést tím, co nám o nás napovídají druzí, mohli bychom taky skončit jako hromádka neštěstí, protože ne všichni nám vždy všechno říkají upřímně. Ti, co nás nemají rádi, vždycky vyzdvihnou to špatné, co na nás je a všechny dobré věci úplně zazdí. Pak je tu ale ještě druhá strana... a to, kdybychom se zase nechávali utvrzovat v tom jací jsme jen lidmi, kteří nás mají rádi. Ti nás nebudou každou chvíli upozorňovat na naše chyby, které jistojistě každý má... Je to přirozené, nikdo není dokonalý a nikdo nikdy ani nebude.
Ale někdy bychom na ty názory druhých - ať už jsou z jakékoli skupiny zmíněných lidí - měli dát. Když se budeme totiž řídit jen tou představou, kterou si o sobě vytvoříme sami a nebudeme vnímat to, co nám tvrdí ostatní, budeme žít v tom největším omylu.

Tenhle článek jsem napsala už včera a byla to jakási spontání reakce na dění kolem mě. Více jsem si začala uvědomovat, že se lidi často vidí úplně jinak, než jací ve skutečnosti jsou... Nebo spíš sami sobě často nalhávají, že jsou takoví, jací by chtěli být, ale nejsou.

Vzhledově je to všechno o dost jednodušší. Podíváme se do zrcadla a vidíme, jak na tom jsme. Stejně tak nás vidí i ostatní. Jestliže si stoupnu k zrcadlu a vidím se jako blondýna s dlouhými vlasy, pravděpodobně to tak i bude, pokud nejsem hráblá a nemám halucinace. Nikomu tedy nemusím dokazovat, že je to tak, jak to prostě je.
Jenže do duše žádné zrcadlo neexistuje. Tak, jak si můžeme prohlédnout náš zevnějšek, není možné nahlédnout do toho, kým opravdu jsme.

Já a anime - Co jsem viděla a co na to říkám (3.část - Ze života)

5. října 2013 v 9:54 | Hanyuu-hime
Máme za sebou romantiku, školní anime a nyní zase trochu navážeme. Nepůjdeme tedy s žánrem moc daleko ode dvou předchozích.
Prvky ze dvou předešlých témat se mohou objevit i v anime, které budu zmiňovat dnes a stejně tak naopak. Ve skutečnosti se to má tak, že štítek 'Slice of life' má skoro každé druhé, na které jsem kdy narazila. Pár takových už tu zmíněných bylo a některé ještě určitě budou, protože mi přišlo lepší, zařadit je jinam než sem...

Je jednodušší si to přiznat - se zařazováním do žánru mám občas dost problémy. Celá tahle 'dělicí šaškárna' se tu odehrává jen proto, aby to mělo nějaký řád a já to nemusela plácat všechno do jednoho článku, který by byl šíleně dlouhý, nebo dělat z toho mišmaš, ve kterém by se nikdo nevyznal.

Dnes se podíváme tedy na něco málo z toho, co nese označení

ze života

Napříč školními léty

4. října 2013 v 17:58 | Hanyuu-hime
Základní škola, střední škola, jazyková škola, vysoká škola... co bude dál?
V tuto chvíli stojím na prahu vysoké, co všechno mě v životě ještě čeká? Netuším. Co přijde, to přijde a nikdo to neovlivní, ačkoli bude hodně záležet na mých budoucích rozhodnutích. Ale není už to i tak předem rozhodnuto? Kdo ví, jak to vlastně ve skutečnosti je.

Ale to, co bylo, všechna ta léta, která jsem už prožila, to nikdo nezmění. Jsou to dlouhé roky, během nichž jsem prošla mnohým. Proč si je tedy nepřipomenout?

Já a anime - Co jsem viděla a co na to říkám (2.část - Školní)

30. září 2013 v 12:00 | Hanyuu-hime
Jsem tu s pokračováním na téma 'Já a anime', kde jsem se rozhodla vypsat, co jsem viděla a k tomu přihodit nějaké menší info a můj stručný názor.
Minule jsme se podívali na nějaké ty romance a abychom neskákali od jednoho ke druhému, nepůjdeme od předchozího žánru moc daleko. I v dnešním výčtu je totiž dost možné, že se objeví něco, co by se teoreticky mohlo objevit i v článku předchozím. Možností, proč tomu tak nakonec nebylo, je víc... Ale nejpravděpodobnější je prostě to, že jsem na to zapomněla :D

Dnešním tématem jsou tedy

školní anime

pořád je tu ale možnost, že zase na něco zapomenu. Od toho tu bude někdy v budoucnu část úplně poslední (té jich bude ještě pár předcházet), kde bude od každého něco :D

Já a anime - Co jsem viděla a co na to říkám (1.část - Romantické série)

28. září 2013 v 15:35 | Hanyuu-hime
Otaku komunita je příšerný výraz. Nemám ráda označení otaku, říkají si tak převážně jen ti puberťáci a jim podobní. Já raději říkám, že prostě sleduju anime a jezdím na cony, občas udělám nějaký ten cosplay. Sice je z toho všeho největší pravda, že jezdím na cony, protože na anime se nyní podívám už jen minimálně, ale stále se považuji za fanouška, protože i to 'minimálně' je pořád něco.
Kdysi jsem na něj byla ale hodně ujetá, vydržela jsem sledovat i hodiny denně a i když můj seznam zhlédnutých nečítá zrovna mnoho sérií, něco málo se tu najde. Tak proč to nesepsat do několika článků i s mým stručným shrnutím a názorem?

Hned ze začátku tu ale mám menší problém. Anime, co jsem viděla, si nikam nezaznamenávám (házím to na facebook do viděných pořadů, ale to až teď, pořád to tedy není komplet), psaní tohoto bude tedy jedno velké hledání a vzpomínání. Zároveň nečekejte, že budu seriály řadit podle oblíbenosti nebo snad podle toho, jak jsem je viděla za sebou, to možná někdy jindy. Žebříček těch nejoblíbenějších je totiž určitě dobrý nápad, nejdřív ale musím sepsat všechno, co jsem viděla.

Pro dnešek tedy prolétneme veškeré

romantické anime série

nemyslím teď harémovky a ecchi, pro to si raději vyhradím další samostatný článek :D

Seriály mého dětství

24. září 2013 v 9:01 | Hanyuu-hime
Ve snaze najít všechny ztracené rozcestníky, které se mi někam zatoulaly při změně designu, jsem našla článek s názvem Filmy mého dětství.
Článek je to už dva roky starý a potřeboval by možná trošku doplnit. Nejspíš sepíšu Filmy mého dětství s pořadovým číslem 2. Za tu dobu jsem ale nebyla schopna sepsat i další článek, ke kterému jsem se chystala. Na mysli mám přesně ten, který píšu nyní.

Vybírat filmy, které jsem jako dítě měla nejvíce ráda a nezapomenout na žádný, který jsem tehdy milovala, avšak za tu dobu se mu povedlo vypařit z mé hlavy, bylo neskutečně těžké. Se seriály to bohužel bude ještě těžší a nejspíš se stane, že na nějakou tu srdcovku zapomenu a až se mi vybaví, bude mě mrzet, že jsem ji takhle opomenula.

I tak se dám do toho. Snad budu schopna vyjmenovat většinu.

Když si kamarád myslí,

12. září 2013 v 13:33 | Hanyuu-hime
že ho máte radši, než ho doopravdy máte.

A teď nemluvím o komplikovaných vztazích, kdy se do vás nějaký váš kamarád třeba zamiluje... O tomhle to vůbec není. Spíš o tom, že někteří to kamarádství berou tak nějak jinak než ho zrovna berete vy :D
(Veškeré obrázkové doplňky, ať hýbající se či nikoli, pocházejí z tumblru)

Komedie, parodie

4. září 2013 v 11:49 | Hanyuu-hime
Před nedávnem jsme toto téma řešily s Luci. Řeč přišla na všechny ty komediální a parodické filmy, které mají publikum pobavit, avšak část je po zhlédnutí spíše znechucena, pobouřena a vykřikuje do světa, jak promarnila svůj drahocenný čas. Cosi mě už v tu chvíli nahlodávalo k tomu, abych napsala nějaký článek obsahující můj názor na toto filmové odvětví a nyní jsem se k tomu opravdu dostala.
Co si tedy o tom všem myslím já?

Moje zkušenosti s nakupováním knih

20. srpna 2013 v 17:22 | Hanyuu-hime

Mezi lidmi, kteří rádi čtou, se najdou osoby různé... Někdo si vystačí s knihovnou, jiný musí mít knížky nutně své vlastní. Jsou tací, co všechny knihy kupují jen úplně nové, další nemají problém s knihami z druhé ruky. Někdo si zakládá na knihách dobře vypadajících, jinému postačí, když budou mít všechny stránky a budou čitelné.
Ať už patříte do jakékoli skupiny čtenářů, jedno je jasné - V knihovně či knihkupectví se buď projdete a knihu sami najdete či o ni požádáte. Pokud je knihovnice nebo prodavačka protivná slepice, to už je sice menší zádrhel, ale vždy platí, že vezmete, zaplatíte, odejdete a více se s ní nemusíte zabývat, v případě knihovny se buď obrníte a naučíte se tu kozu víceméně ignorovat nebo změníte knihovnu.
Největší úsilí a vůbec nervy ale vyžaduje nakupování knih na internetu přes různé bazary. Komunikace s lidmi totiž někdy zvládne být více než vyčerpávající, o to víc, že nikdy nevíte, komu se na ten inzerát ozýváte. Vezměte si onen příklad s knihovnou. Pokud je vaše knihovnice osoba s neustále špatnou a kousavou náladou, víte při každé návštěvě knihovny, co vás čeká. Když se ozýváte člověku, který něco prodává, nemáte o ničem takovém ani tušení.

Když máte doma kočku

21. května 2013 v 16:27 | Hanyuu-hime

Už nikdy se v klidu nepodíváte na televizi, neposedíte u počítače ani nepřečtete knihu.
Už si ani nebudete pamatovat jaké to je, když po vás někdo nešlape.
Jen se něco mihne, budete připraveni se bránit, protože si budete myslet, že na vás něco zase bezdůvodně útočí.
Nikdy se vám nepodaří najít gumičku do vlasů, kterou jste právě před pár minutami odložili.
Všude jsou chlupy, dokonce jich máte plný obličej... Moment! To si vám jen kočka ustalala přímo na obličeji!
...
Najednou už to nebude váš dům, ve kterém bydlí kočka, ale dům patřící kočce, ve kterém vám jen ze své dobroty dovolila bydlet.
 
 

Reklama