Na nějaké určité téma

Když máte doma kočku

21. května 2013 v 16:27 | Hanyuu-hime

Už nikdy se v klidu nepodíváte na televizi, neposedíte u počítače ani nepřečtete knihu.
Už si ani nebudete pamatovat jaké to je, když po vás někdo nešlape.
Jen se něco mihne, budete připraveni se bránit, protože si budete myslet, že na vás něco zase bezdůvodně útočí.
Nikdy se vám nepodaří najít gumičku do vlasů, kterou jste právě před pár minutami odložili.
Všude jsou chlupy, dokonce jich máte plný obličej... Moment! To si vám jen kočka ustalala přímo na obličeji!
...
Najednou už to nebude váš dům, ve kterém bydlí kočka, ale dům patřící kočce, ve kterém vám jen ze své dobroty dovolila bydlet.

Každý by měl doma mít ...

23. června 2012 v 19:59 | Hanyuu-hime
... psa, aby mu dokázal, že je pro někoho opravdu důležitý,
ale také kočku, aby mu dala najevo, že není žádným středobodem vesmíru.

Ani přátelství není věčné

1. května 2012 v 13:46 | Hanyuu-hime
Školní přátelství byla pro mě vždycky samostatnou kapitolou, s lidmi tam jsem si nikdy nebyla schopna utvořit takové vztahy, abych je mohla nazývat opravdovými přáteli...
Byli to kamarádi, se kterými trávím nudné chvíle ve škole, ale nic víc... Dalo by se to tak nejspíš říct.

Nakonec se tam ale přecijen našla osoba, se kterou bychom se nejspíš mohly nazývat přáteli... Takové ty třídní "nejlepší kamarádky"... možná.


S přestupem ze základní na střední školu jsem se hrnula do seznamování s novými lidmi. Bláhově jsem si myslela, že to bude velice podobné tomu, jak jsem poznala kamarády díky anime... Takové to seznámení se, které je naprosto nenucené, upřímné, prostě jiné, než jsem do té doby poznala...
Ještě v 9.třídě, kdy už jsem věděla, že jsem přijata, rozjeli jsme na spolužácích obrovskou seznamovací akci, nástěnka nikdy nezůstávala dlouho bez povšimnutí a každý na ni ve volných chvílích přispíval... Vyměnili jsme si telefony, icq, chodili spolu chatovat... Vlastně to vypadalo, že ve třídě budeme mít dokonalý kolektiv.

Chci být tím, kým jsem

1. dubna 2012 v 15:55 | Hanyuu-hime

Já jsem

... zde především blogerka, kterou blog chytil a už po dobu několika let nepustil - stal se druhým domovem.
... slečna sice "dospělá", ale nestydím se říct, že se cítím být stále ještě dítětem.
... jeden z těch šílených fanoušků anime, co si na sebe každou chvíli oblékají, pro nezasvěcené okolí nepochopitelné, cosplaye.
... blondýna nesnášející peroxidky a vtipy o blondýnách.
... holka, co si uvědomuje kým je a snaží se žít s radostí tak, jaká je.
... osoba neskutečně si stěžující na všechny divné lidi ve svém okolí, nenávidějící všechny neinteligentní, omezené a nevychované jedince.
... ta, co ví o svých špatných vlastnostech a nedělá ji problém o nich mluvit.
... věrná kamarádka, která rozhodně své kamarádky za rohem ihned nepomluví (tak, jak jsem si všimla, že je to v poslední době zvykem).
... šílenec, který neví, kdy má doma dost knih. Zkrátka jsem naprosto závislá na nakupování knížek :D
... blázen do vlků, kteří mi symbolizují mnohem více, než jen obyčejné zvíře.
... Hanyuu

Pojďme do jiných světů

17. října 2011 v 21:13 | Hanyuu-hime
Jak všichni jistě víte, musí se stát zázrak, abych něco napsala na nějaké téma týdne... Není to snad ani tím, že bych na většinu neměla co napsat, spíš to ale většinou nestihnu a nebo mi nějak uteče, co je tématem.
Vidím téma "druhý svět" a říkám si, jak bych ho mohla pojmout, nakonec jsem se rozhodla napsat o těch světech mimo realitu. Není možné, aby byl druhý svět jen jeden, alespoň ne pro mě, kolem mě je jich hodně a je jen na mě samotné, do jakého se rozhodnu nahlédnout...

Tak tedy, pojďme do nějakého jiného světa, do světa snů a splněných přání, do světa, kde je možné cokoliv!

Filmy mého dětství

9. srpna 2011 v 17:17 | Hanyuu-hime
Všechny filmy, které jsem měla ráda jako dítě, mě nějak ovlivnily. Formovaly to, co mám ráda nyní a hlavně zanechaly hromadu nádherných vzpomínek.
Pojďme se dnes podívat na některé z nich a něco málo si o nich povědět.

(Ani trochu to nevypadá, že ho ten kůň právě žere! :D)

Vůně knih a vzpomínky

3. června 2011 v 22:06 | Hanyuu-hime
Každá kniha jinak voní a každá vůně s sebou nese vzpomínky.

Proč hudební nástroj ?

14. dubna 2011 v 18:18 | Hanyuu-hime




Proč se mi hudební nástroj zdá jako ideální koníček? .... Ba ne jen koníček... podle mě je to i ideální mazlíček :D ...

Že ne?
Krmit ho nemusíte, venčit ho nemusíte, občas ho vyčistíte, provedete údržbu, ale nemusíte vyhazovat žádný hnůj jak od králíka... Jistě, mazlit se s vámi sice nebude, novým kouskům ho přirozeně taky nenaučíte, za to ho ale můžete mít doma a rodiče vám nebudou nadávat, že smrdí :D...

Nedělá zbytečný bordel, zabavíte se s ním, když vy máte náladu, ne, že po vás agresivně chňapne, jako náladový křeček :D:D

Ne, dobře, je nejspíš blbost srovnávat hudební nástroj se zvířetem... i když... každý to vidíme jinak :D

Stalking - dovoláme se pomoci?

23. března 2011 v 15:49 | Hanyuu-hime


Věc, kterou musíte zažít, abyste věděli, co to vlastně opravdu znamená...
Přemýšlela jsem, zda sem napsat nebo ne... a nakonec jsem došla k závěru, že ano...
A proč to sem vůbec píšu? Chci tu svým čtenářům zkrátka říct, že dovolat se pomoci v něčem, co se teď tolik řeší, je téměř nemožné.
Ona ta naše policie, která má jako motto - Pomáhat a chránit - vůbec nepomáhá, natož, aby chránila...

Nyní se o mě dozvíte to, o čem jsem se tu snad nikdy ani nezmínila... mám ale pocit, že bych měla.

Pitomé škatulkování

19. ledna 2011 v 21:09 | Hanyuu-hime
Jsem blond a za nic bych to kurva neměnila!!! Ale fakt, jak vypadám, rozhodně není hned nutnost, řadit mne někam, kam absolutně nepatřím...
Nebo je to snad tak těžké, přiznat, že prostě každý není stejný?
A já osobně si toto tvrzení úplně vyprošuji!

Nesnáším, když mě někdo hází na jednu hromadu s ostatními lidmi mého věku, šíleně mě štve, když mě někdo nazve blbou blondýnou a opravdu nanávidím, když mi někdo řekne Barbíno...
Nejsem ani jedno a za tím si opravdu budu stát, i kdyby si někdo z vás myslel něco jiného...

 
 

Reklama




Doporučuji: