Princezna Lara

O hovně

13. června 2018 v 11:12 | Atheira
Víte, že čím dál více psů dnešní doby má potravinovou alergii? Jeden na kuře, druhý na lepek, jiný jenom na pšenici. Další nemůže hovězí...
Čím to je? Antipsí lidi se rádi ohání tím, že se idiotští pejskaři o ty blbý psy moc staraj a že u nich by je nějaká alergie rychle přešla, protože dřív psi alergie neměli a taky žili na rohlících!
Ano? A čím je tedy to, že se tak ohromně zvedá procento lidí s alergií na všechno možné? Taky je potřeba je spráskat, poslat do boudy k rohlíku a mlíku a nechat tam?
Já si myslím, že je to od každého trochu. Náš vliv na prostředí kolem nás se odráží ve všem - v tom, co dýcháme, jíme, pijeme, nějakým způsobem to musí mít vliv na náš organismus. A tak tu máme dobu alergií. Nehodlám řešit příčiny, píšu prostě o tom, že to tak je.

A já mám alergického psa. V zásadě je život s takovým psem normální a jednoduchý - nedat mu to, co nesmí. Balada. Jenže lidi. Zase jen lidi. S těma je to těžký. Asi potřebuju kapesní teleskopickou tyč, abych je tím mohla začít mlátit po makovicích.

Po tom, co bylo po štěněti

14. května 2018 v 9:45 | Atheira
V létě loňského roku jsem psala o tom, jak se poslušné a milé štěňátko v mžiku mění v punkáče, který nezná žádný ze světových jazyků, přičemž anarchie je jediné, čemu rozumí a co uznává.
Exorcizmus nikdo neprováděl (nenašla se osoba, která by si na to u démona této třídy vůbec troufla!). Co dál? Sežere mě nebo se dřív zblázním?

A ono to najednou samo vyrostlo a nějak zmoudřelo...

Jen v určitých směrech.
Předchozí článek najdete zde

Do třetice, zlatá kojotice

10. února 2018 v 9:55 | Atheira
Jelikož mnou otřásá nutkání konečně už zase něco napsat, nešlo to jinak, než zasednout k blogu. Pro články, které mám momentálně v plánu, ale zatím nemám potřebnou fotodokumentaci, kterou se mi teď na rychlo nechce pořizovat. Navíc na to ještě není správná příležitost, přidělala bych si tím akorát práci navíc. Jeden článek ale už snad vidím na zítřek.

Smůla už se mi nelepí na paty s takovou urputností, jako tomu bylo ještě nedávno, dokonce i ten kávovar se umoudřil a funguje jako nový - tedy tak, jak by měl, když ho mám týden, že ano. Přesto už se mi stejně povedlo z nepozornosti se trochu připálit párou, což by se jindy normálně nestalo, kdyby tu někde nebyl schovaný ten šotek potížista.

Není ale třeba zacházet až k imaginárním zlomyslným skřítkům, ona někdy bohatě stačí jedna pojančená kojotice.

Drůbeží skorovraždy

4. února 2018 v 19:52 | Atheira
Psí historky nemají konce. Když odvyprávíte jednu, přijde druhá. Většinou však nelze pojmout všechno, a tak vypichujete jen to, co vám zrovna přijde na mysl.
Že Lara je výkvět pocházející snad z hlubin pekelných a s největší pravděpodobností také robopes, který nejenže umí dobíjet energii ze slunce, ale snad i vzduchu (možná je to dokonce perpetum mobile!), nemluvě o tom, že má snad i funkci na létání, to není nejspíš potřeba zmiňovat, pokud jste už na povídání o ní narazili. Což jste už museli, pokud tu nejste úplně poprvé.

Lara je ten typ pekelníka, se kterým má zkušenost řada pejskařů byť úplně nedochází pochopení ze strany těch, kteří ještě neměli tolik štěstí, aby si zkusili s něčím takovým skutečně žít. Tento druh příšery psovité se nesmí začít nudit bez dozoru (vyjma pobývání doma, tam je takřka svatá!), jinak mu hlavou začnou plout jen samé bejkárny. Tu pokácí stromek, větší, který pokácet nemůže, okouše, tamhle zase předpřipaví umírací jámu. To pro toho, kdo do ní po tmě spadne.
Vzdělaný psí člověk by přispěchal s radou na pořádné vybití, to ale ještě netuší, že hovězí nápady a dostatek energie k jejich vytvoření tento stroj má i po pořádném vyvíjení zápřahu fyzického i snahy unavit mozeček. Ostatně, je to perpetum mobile!

Zdravím, jmenuji se Puma

8. ledna 2018 v 10:53 | Atheira
"Těší mě, Adidas."

Jak na hlavu by musel svět být, aby si kolemjdoucí reálně mysleli, že když to máte na bundě, určitě se jmenujete Alpine Pro? Řekla bych, že hodně. Ten lidský určitě.
Střetává-li se lidský svět neznalý značek psího vybavení s pejskařským, hranice se bortí a vzniká podivná sféra nepochopení a domněnek.

Že ke střetu dvou světů došlo poznáte ve chvíli, kdy vám cizí dáma fenu oslovuje Juliáne a ráčí nabízet polomáčenou sušenku. Psům se přece všechno píše na obojky nebo postroje. Ať každý ví, že jde kolem Fifinka nebo Bertík. Zaobírat se nyní vhodností polomáčených sušenek pro Bertíky a Fifinky netřeba. Postroj, to je to, oč tu dnes kráčí. Taková kouzelná věcička. Vyrobí Juliána i z toho, komu k tomu jeden podstatný julián chybí.
Postroj Julius-K9

Zapisování vzpomínek

17. září 2017 v 10:35 | Atheira
Už ani nevím kolikrát jsem se pokoušela zaznamenávat vzpomínky různou formou. Vzhledem k fascinaci papírenským zbožím, vždy mě to k tomu táhlo. Problém byl hned v několika ohledech. Deníčků mi často bylo líto, bála jsem se je začít používat, abych je nezničila, už předem jsem předpokládala, že mi to stejně nevydrží, a nechtěla jsem, aby to nakonec dopadlo pár popsanými stránkami a založením do krabice.

Překážkový lidi...

28. srpna 2017 v 19:03 | Atheira
Pro sušenou rybu všechno.

Hárání a faleška

25. srpna 2017 v 20:05 | Atheira
Může hyperaktiva lapit depka a lenora?

Strachy a bubáci

3. srpna 2017 v 20:51 | Atheira
Někdo se narodí jako nebojsa, jiný se musí naučit, že popelnice nekoušou a hromady listí nevraždí.

Po štěněti

13. července 2017 v 20:22 | Atheira
Lidi si tak obecně myslí, že pořídit si štěně a vychovat si ho k obrazu svému je ta jednoduchá varianta. Podstatně jednodušší než osvojení psa ve věku dvou a více let, protože ten toho může mít dost za sebou a my nevíme co. Je už ale jaksi hotový a když neignorujeme rady a doporučení těch, kteří nám ho svěřují do péče, těch, u kterých se předpokládá, že o něm alespoň něco ví, aspoň můžeme mít nějaké povědomí, do čeho jdeme.
Pořízení štěněte je tak trochu skok do neznáma. Pojištění ve formě "zformulování k obrazu svému" neexistuje. Přesto to má řadu nesporných výhod, můžete si ho zvyknout na ne úplně standardní věci a situace, ve kterých budete potřebovat, aby fungovalo. Ale ke kočkám ani k dětem si prostě nevezmete dospělého psa, o kterém vám rovnou řeknou, že nemá kočky rád a kouše děti, stejně jako budete držet ruce pryč od toho, u kterého se to neví.
A co když si vaše nové štěně v průběhu života usmyslí, že kočky jsou plyšáci na klíček, co umí běhat a křičet?
 
 

Reklama




Doporučuji: