Princezna Lara

Zapisování vzpomínek

Neděle v 10:35 | Atheira
Už ani nevím kolikrát jsem se pokoušela zaznamenávat vzpomínky různou formou. Vzhledem k fascinaci papírenským zbožím, vždy mě to k tomu táhlo. Problém byl hned v několika ohledech. Deníčků mi často bylo líto, bála jsem se je začít používat, abych je nezničila, už předem jsem předpokládala, že mi to stejně nevydrží, a nechtěla jsem, aby to nakonec dopadlo pár popsanými stránkami a založením do krabice.

Překážkový lidi...

28. srpna 2017 v 19:03 | Atheira
Pro sušenou rybu všechno.

Hárání a faleška

25. srpna 2017 v 20:05 | Atheira
Může hyperaktiva lapit depka a lenora?

Strachy a bubáci

3. srpna 2017 v 20:51 | Atheira
Někdo se narodí jako nebojsa, jiný se musí naučit, že popelnice nekoušou a hromady listí nevraždí.

Po štěněti

13. července 2017 v 20:22 | Atheira
Lidi si tak obecně myslí, že pořídit si štěně a vychovat si ho k obrazu svému je ta jednoduchá varianta. Podstatně jednodušší než osvojení psa ve věku dvou a více let, protože ten toho může mít dost za sebou a my nevíme co. Je už ale jaksi hotový a když neignorujeme rady a doporučení těch, kteří nám ho svěřují do péče, těch, u kterých se předpokládá, že o něm alespoň něco ví, aspoň můžeme mít nějaké povědomí, do čeho jdeme.
Pořízení štěněte je tak trochu skok do neznáma. Pojištění ve formě "zformulování k obrazu svému" neexistuje. Přesto to má řadu nesporných výhod, můžete si ho zvyknout na ne úplně standardní věci a situace, ve kterých budete potřebovat, aby fungovalo. Ale ke kočkám ani k dětem si prostě nevezmete dospělého psa, o kterém vám rovnou řeknou, že nemá kočky rád a kouše děti, stejně jako budete držet ruce pryč od toho, u kterého se to neví.
A co když si vaše nové štěně v průběhu života usmyslí, že kočky jsou plyšáci na klíček, co umí běhat a křičet?

Hlavně vkusně

9. června 2017 v 9:24 | Atheira
Slušný vystupování a takový ty normální věci... No. A na druhý straně jsou hovna a jiný, taky normální věci.

Proč fenu (ne) ?

10. května 2017 v 17:09 | Atheira
V životě by mě nenapadlo pořídit si fenu. Ne z nějakého konkrétního důvodu, prostě čistě ze zvyku - vždycky tu byl pes. Ale jak jinak to mohlo být, že ano. Mám fenu.

Mnoho lidí za vámi při rozhodování přispěchá a radí, jaký je pes, jaká fena, v čem je kdo lepší a v čem horší. Často to připomíná takové to vtipné porovnávání mužů a žen a snahu vyhranit, kdo v čem vyniká víc jen na základě pohlaví...

Všimla jsem si toho, že mnoho lidí v dnešní době chce fenky, ať už je k tomu přivedlo cokoli... Kdo by nechtěl mít doma malou roztomilou princeznu, že ano?

Zubiska a plachťáky

5. května 2017 v 21:15 | Hanyuu-hime
Z úst a od klávesnic samozvaných kynologů a pejskařů, univerzálních expertů a brouků pytlíků, kteří často viděli psa jen přes plot, případně tahali dřevěného s kolečky na šňůře, padala často moudra sdělující jedno a to samé:
"Ty uši jsou moc velký a těžký, půjdou dolů."
Protože gravitace a tak, znáte to.

10 důvodů, proč si pořídit vořecha

28. dubna 2017 v 19:54 | Hanyuu-hime
Psů je hodně... Hodně stejných jak přes kopírák. Jedni bílí, druzí černí, další flekatí. Jedni mají oči modré, jiní hnědé.
V záplavě všech těch plemen je ale jedno naprosto unikátní, kde není pes jako pes. Říká se mu vořech!

Proč vořecha mít? Toť otázka!

Uklízečka z povolání

22. dubna 2017 v 10:17 | Hanyuu-hime
Když si pořizujete štěně, zároveň počítáte s tím, že budete utírat loužičky a uklízet bobky, že možná něco zničí... a možná něco, co bylo drahé nebo co se vám líbilo. Možná odhalí i vaše tajné skrýše, kam schováváte věci, které nechcete, aby zničilo, a stejně je zničí.
Možná vám nadělá na koberec, přestože je ho jen kousek v celém bytě, možná vám vykuchá polštář...

A možná taky ne.

Upřímně. Kdo předem počítá s tím, že možná taky ne, je blázen, co si zadělává na to, že mu rupne cévka nebo že zničí psa. Každopádně, by asi úplně neměl toho psa vůbec pořizovat. Ale důvodů, proč ho nemít, je spousta a lidi na to stejně nehledí.
 
 

Reklama