Rady a tipy

Matky našich vořechů taky nebyly kariéristky

6. července 2017 v 8:25 | Atheira
Za pár týdnů to bude dvanáct let, co nějaká bezcitná zrůda vyhodila do silnice ani ne dvouměsíční štěně. Byla tma, ve světlech našeho auta vypadal jako kočka, vystrašená a když utekla do příkopu, zastavili jsme, abychom se ujistili, že je v pořádku.
"Vždyť to je štěňátko." Pamatuju si, jak jsme s holkama zvolaly, když jsme ho v tom příkopu viděly. Rozklepané, maličké... opuštěné.
A kdybychom kolem nejeli my, třeba by kolem jel někdo jiný, kdo by se zachoval stejně, ale třeba by taky skončil přejetý. Nebo na dlouhou dobu v útulku. Třeba by ho tam někdo odvezl a on by tam tvrdnul bez naděje na normální život.

A takhle to v mnoha případech končí, milé dámy, které si myslíte, že je vaše Fifinka hrozně světová a i když je to hnusnej vometák, jehož krásu vidíte jen díky tomu, že ji milujete a žijete s ní, prostě nutně potřebuje mít štěňata, protože vy chcete po ní to jedno štěně. Že jich může mít klidně třeba šest je jedno. Máte pět skvělých sousedů, kteří vám nyní vypráví pohádky, jak budete jedna velká pejskařská rodina.
Pak řekněte těm štěňatům: "Sorry, to moc nevyšlo." Až zjistíte, že vaši přátelé si najednou to štěně rozmysleli a vy budete zvažovat, jestli je lepší hodit je do popelnice, silnice, nechat v lese nebo zavézt do útulku.

Víte, později, co už jsme nalezence měly doma a rozhodly se mu dát jeho doma, přišlo se na to, že po okolí se občas objevuje další pejsek, prakticky kopie toho našeho. Objevoval se jen málokdy, často se u někoho ve vedlejší vesnici najedl a zase utíkal. Nenechal k sobě nikoho přiblížit, naděje na odchyt prakticky nebyla.
Jo, kdyby si tehdy majitelé usmysleli, že jejich fena touží po kariéře místo role matky, ubylo by minimálně jedné nešťastné psí duše. Těžko říct, kolik jich bylo doopravdy. Byl konec prázdnin, dětičky mířily do školy, štěňata už se nehodila. Co na tom, že nedovršila ani těch 8 týdnů.

Jeden život pokračoval šťastně, ale kolik jich ve skutečnosti bylo? Pro toho jednoho má ta šťastná náhoda velkou váhu, ale co ten zbytek?

Příživníci v kožichu: Svrab

27. ledna 2017 v 20:31 | Hanyuu-hime
Dá se s nimi skutečně rychle zatočit. Jen je potřeba vědět jak. I zde se totiž dají dělat chyby. Není jich moc, většinou se nestanou, ale mohou být i fatální. Což je moc velká cena za problém, který se dal vyřešit jako mávnutím proutku.

Článků s výčty antiparazitik a ještě delšími seznamy možných parazitů najdete na celém internetu. Nechci tedy sepisovat něco, co vám vyjede na googlu v mnoha téměř stejných podobách. Mým cílem je sepsat především článek mých postřehů a zkušeností. A upozornit na to, že i taková zdánlivá prkotina může brát životy.

(Tento informativní článek poslouží nejspíš úplným začátečníkům. Pro ostatní zde pravděpodobně nic nového nebude.)

Trend prasátek

29. dubna 2016 v 11:34 | Hanyuu-hime
Prasátko místo psa. Kdo se s něčím podobným již nesetkal? Ať už přímo u někoho ze známých, v televizi, na internetu nebo mu to snad samotnému blesklo hlavou?

Vzhledem k mé životní filozofii skutečně odmítám o prasatech smýšlet jen jako o šunce na nožičkách a pojem hospodářské zvíře mi přijde jako sprosté slovo, přesto mám dojem, že nahradit psa o něco netradičnějším parťákem ve formě prasátka není pro každého a troufám si říct, že pro většinu lidí, kteří o tom přemýšlí převážně po tom, jak se tento trend postupně rozmáhá, není zrovna šťastná volba.

Morče - správné krmení

5. června 2015 v 21:43 | Hanyuu-hime
Morče míval doma snad každý z nás. A když ne přímo, tak někdo ze známých určitě ano. Ačkoli je to ale domácí mazlíček hodně rozšířený, setkávám se často s tím, že je špatně krmený a majiteli se těžko vysvětluje, že dělá něco špatně.
Nebudu se teď ohlížet na nic jiného ohledně chovu morčat, zaměřím se jen a pouze na krmení, protože není sice jedinou důležitou věcí, kterou je nutno pro jeho spokojený život znát, ale především mezi laiky, často i mezi některými chovateli, stále přetrvávají různé zažité zvyklosti, které nejsou správně, a mělo by se jim vyvarovat.

Máme doma myšky | Minimum povinností - maximum smradu

3. května 2015 v 5:55 | Hanyuu-hime
Roztomilá, malá, milá, celkem chytrá, čistotná, nenáročná. Takto je myška lidmi prezentována na internetu a v různých příručkách pro začínající chovatele. A je to také pravda. Jediné slůvko není lež, všechna ji charakterizují, přesto to není charakteristika úplná. Chybí tam jedna zásadní věc. Taková, kterou lze přejít, zvyknout si na ni a brát, že to tak je. Jenže ne každý to dokáže. Především ne většina rodičů, která se ke zvířeti nechala ukecat svým brečícím potomkem toužícím po zvířátku.

Myši se netěší tak obrovské neoblibě u lidí pouze proto, že kde jsou, tam všechno sežerou a zničí. Pravda totiž je, že kde jednou jsou, tam budou cítit i tehdy, kdy už tam nebudou. Myšina je totiž skutečně libůstka, taková mňamka, kterou jistě budete u svých myších miláčků zbožňovat. Především, když si myslíte, že to vlastně tak strašné nebude.

Výběr křečka

23. února 2015 v 11:38 | Hanyuu-hime
Křeček je jedním z nejběžnějších zvířat. Často to bývá první zvíře vůbec, od kterého se buď přesuneme k jiným mazlíčkům, se kterými si rozumíme víc, a nebo si ho zamilujeme a pustíme se do mazlíčkování křečků. Jenže taková malá kulička není jen nějaká věc. Její pořízení je nutno promyslet, stejně jako pořízení kteréhokoli jiného zvířete. Péče o něj také něco vyžaduje, ale někteří jako by to stále neviděli.
Tento článek bude o tom, jak si správně takového křečuldu vybrat, jak zajistit základní věci a hlavně, jak se vyvarovat začátečnickým a často fatálním chybám.

Proč říkám ne chovu zvířat dětmi?

26. srpna 2014 v 12:35 | Hanyuu-hime
Rozhodně jsem pro, aby děti měly kladný vztah ke zvířatům a nějakým způsobem k nim měly přístup. Přiučily se, jak s nimi zacházet, vždy s nimi jednaly dobře, ohleduplně, s láskou a měly k nim úctu. Jenže to hned neznamená, že je vhodné nechat je chovat. Přesně to je totiž jedna z nejnevhodnějších věcí. Nechat dítě, ať se o zvíře stará samo.

Klasická rodičovská věta ve chvíli, kdy je potomek ukecá k mazlíčkovi: "Ale budeš se o něj starat sám!" Je podle mého naprosto nevhodná, nepromyšlená a takoví rodiče by rozhodně svému dítěti zvíře pořizovat neměli. A to až do věku, kdy je dítě schopno samostatně uvažovat, jednat, přebírat zodpovědnost a v případě problémů se neobracet na rodiče jako jediné možné řešení, ale postavit se vzniklým potížím samo.
Proč mám takový názor jsem se rozhodla rozebrat v dnešním článku.

Dva nenároční domácí mazlíčci

18. srpna 2014 v 18:17 | Hanyuu-hime
Nechcete psa, protože na něj nemáte čas. Nechcete kočku protože na ni taky nemáte moc času. Nebo jste snad na obojí alergičtí? Rozhodně ani nestojíte o žádného hlodavce, kterému musíte aspoň jednou týdně měnit podestýlku... prostě nemáte tolik času na běhání kolem zvířat, přesto byste nějaké doma chtěli?

Asi tedy s těmito podmínkami nebudete moci vlastnit žádnou chlupatou kuličku, i tak tu ale nějaké možnosti jsou a přenesete-li se přese všechny možné předsudky, zjistíte, že i tyto možnosti jsou vcelku roztomilé. Žádné velké inteligence a přehnané vazby na majitele se nedočkáme, tato zvířátka vás jistě nedokážou rozeznat od tuctu jiných lidí, i tak ale mohou být zajímavou variantou, jak si splnit sen o vlastním zvířátku. A co je dalším lákavým bodem - nebudou vás ani stát moc peněz.

Chcete si pořídit zvíře?

3. června 2014 v 15:50 | Hanyuu-hime
To je zcela jistě věc, která napadne minimálně jednou určitě každého. Jenže je to také jedna z věcí, která má následně obrovské množství těch ale, které tolik nemáme rádi. Nezáleží totiž jen na tom, že to zvířátko má tak krásná ouška, že má roztomilá očička, úžasný kukuč nebo se k vám dostaly řeči o jeho skvělé povaze... Vždycky je tam nějaké ale, vždycky!
A kdo pak dojede na to, že vše není jen o krásných očích nebo povaze? Ne vy, ale to zvíře. Proto si předem rozmyslete každou maličkost, i když se zatím zdá docela bezvýznamná, možná vám to dokonce pomůže ujasnit si výběr domácího mazlíčka a uchrání nejen vás, ale hlavně to ubožátko od situace, kdy budete po internetu věšet inzeráty o tom, jak se musíte zbavit toho a toho, z důvodu toho a toho, a že to hrozně spěchá.

Nad sepsáním podobného článku přemýšlím už dlouho, s každou nalezenou, zuboženou kočkou nebo několikaletým zvířetem, o kterém se od prodavačky dozvím, že bylo prsknuto k nim do zverimexu už takhle odrostlé, o to víc. Lidi si potřebují uvědomit, co takové zvíře obnáší. Nemyslím si, že zrovna já se svým článkem na jednom zaprděném blogu, bych byla schopná někomu snad domluvit, ale pokusit se o to můžu. A možná mám pocit, že tohle musím napsat proto, že celých jednadvacet let žiju v obklopení zvířat... A tím teď nemyslím, že jsem už v dětství měla pejska a morčátko, k tomu později jednu kočičku. Myslím tím život se třiceti křečky, dvaceti morčaty, několika zakrslými králíky, dvaceti kočkami, deseti korelami a další řadou zvířat, která se v průběhu těch let vystřídala. Ale i když se druhy zvířat měnily, jedno zůstávalo. Bylo jich hodně - a byla s nimi o to větší práce.

Připravte se. Tenhle článek bude dlouhý. Hodně dlouhý!
 
 

Reklama