Rady a tipy

Bariéry mezi lidmi a psy

5. října 2018 v 12:35 | Atheira
Ze všech zvířat jsou nám asi nejblíž, přesto nám s nimi jednání a komunikace v mnoha směrech ohromně vázne. Neumíme ji, nechceme ji porozumět?
Přístup ke psům se velmi často vyznačuje hned dvěma extrémy. V jednom z nich se nachází hned několik druhů lidí mající společnou jednu velmi zásadní věc. Je jedno, jestli je jejich pes miminko, co s nimi jí u stolu nebo běžný smeták, co něco smí, něco zase ne a ani nemusí být nijak zvlášť rozmazlován... Tato skupina lidí totiž v jednání se psy nebere zřetel na to, že má ve svém životě společnost jiného živočišného druhu, který některé věci chápe zcela rozdílně, vnímá jinak. Slovy - on ví, že něco udělal nebo oblíbenou větou - on mi to dělá naschvál - toto jen začíná. Velké nepochopení a často pak z toho pramenící zbytečné problémy.

Druhý tábor naopak čítá velké množství králů světa s přesvědčením, že pes, coby prostě pes, pociťuje sotva zlomek základních potřeb a vlastně když má co jíst, je to ok. A nemá právo vlastně na nic jiného než čumět na zahradě nebo čouhat z boudy.

Ať už patříte kamkoli, váš názor vám asi nikdo jen tak nevyvrátí, přesto si přiznejme pár důležitých věcí.
Pes je živý tvor, tudíž pociťuje nejen hlad, únavu a potřebu se vyprazdňovat, dovede totiž jako každé jiné zvíře, včetně člověka, pociťovat strach, radost, umí mít rád, cítí nepohodlí a také není všem plemenům dáno, že z jejich psí podstaty jim v mrazech prostě není venku zima...

Mnoho a mnoho dalšího se váže k samotnému základu, že pes je živá bytost, zároveň je však třeba mít na paměti, že ať je nám společníkem jakkoli blízkým, neuvažuje a ani neumí uvažovat, jako dospělý člověk.

To bude dobrý, pse!

5. září 2018 v 8:53 | Atheira
Těžko spočítat psy, co se bojí třeba bouřky nebo ohňostrojů, projíždějících aut, zaparkovaných motorek a dalších nesmírně hororových věcí... Skoro se zdá, že náš svět je udělaný tak, aby se v něm každý druhý pes něčeho bál.

A lidi jsou zase udělaní tak, aby je v tom nevědomky podporovali a dělali jim ze života noční můru.

Pes snědl čokoládu. Co teď?

29. srpna 2018 v 10:15 | Atheira
Všichni, dokonce i nepejskaři, máme nějaké povědomí o škodlivosti čokolády pro psy. Řada lidí kvůli tomu propadá panice, protože ne jeden pes tuto zakázanou pochutinu ochutnal nebo se do ní pustil ve větší než malé míře.
Čokoláda totiž obsahuje látku, theobromin, která je pro psy jedovatá. Ona sama je totiž jedovatá i člověku, když na to přijde, nicméně její množství, aby ublížilo lidem, by muselo být tak velké, že ho s ohledem ke své váze nejsme schopni do těla nijak vpravit.

Bez odborných řečí a výrazů si pojďme říct jednu důležitou pravdu, která určitě uleví mnoha začínajícím pejskařům, vyděšeným dětem nebo jen neinformovaným majitelům psů. Hlídejte si kvalitní, vysokoprocentní čokoládu a mini psy. Všechno mezi tím je jenom nafouknutá bublina.

Myši v terárku

29. července 2018 v 21:08 | Atheira
Každý majitel drobných hlodavců i chovatel už nejspíš vyzkoušel všechny možné příbytky, které se jen nabízí. Řeší se údržba, větrání, následný smrádek i komfort chovaných zvířat. Všechno má svá pro i proti... a já se při pořizování aktuální skupiny myší rozhodla pro terárko.

Matky našich vořechů taky nebyly kariéristky

6. července 2017 v 8:25 | Atheira
Za pár týdnů to bude dvanáct let, co nějaká bezcitná zrůda vyhodila do silnice ani ne dvouměsíční štěně. Byla tma, ve světlech našeho auta vypadal jako kočka, vystrašená a když utekla do příkopu, zastavili jsme, abychom se ujistili, že je v pořádku.
"Vždyť to je štěňátko." Pamatuju si, jak jsme s holkama zvolaly, když jsme ho v tom příkopu viděly. Rozklepané, maličké... opuštěné.
A kdybychom kolem nejeli my, třeba by kolem jel někdo jiný, kdo by se zachoval stejně, ale třeba by taky skončil přejetý. Nebo na dlouhou dobu v útulku. Třeba by ho tam někdo odvezl a on by tam tvrdnul bez naděje na normální život.

A takhle to v mnoha případech končí, milé dámy, které si myslíte, že je vaše Fifinka hrozně světová a i když je to hnusnej vometák, jehož krásu vidíte jen díky tomu, že ji milujete a žijete s ní, prostě nutně potřebuje mít štěňata, protože vy chcete po ní to jedno štěně. Že jich může mít klidně třeba šest je jedno. Máte pět skvělých sousedů, kteří vám nyní vypráví pohádky, jak budete jedna velká pejskařská rodina.
Pak řekněte těm štěňatům: "Sorry, to moc nevyšlo." Až zjistíte, že vaši přátelé si najednou to štěně rozmysleli a vy budete zvažovat, jestli je lepší hodit je do popelnice, silnice, nechat v lese nebo zavézt do útulku.

Víte, později, co už jsme nalezence měly doma a rozhodly se mu dát jeho doma, přišlo se na to, že po okolí se občas objevuje další pejsek, prakticky kopie toho našeho. Objevoval se jen málokdy, často se u někoho ve vedlejší vesnici najedl a zase utíkal. Nenechal k sobě nikoho přiblížit, naděje na odchyt prakticky nebyla.
Jo, kdyby si tehdy majitelé usmysleli, že jejich fena touží po kariéře místo role matky, ubylo by minimálně jedné nešťastné psí duše. Těžko říct, kolik jich bylo doopravdy. Byl konec prázdnin, dětičky mířily do školy, štěňata už se nehodila. Co na tom, že nedovršila ani těch 8 týdnů.

Jeden život pokračoval šťastně, ale kolik jich ve skutečnosti bylo? Pro toho jednoho má ta šťastná náhoda velkou váhu, ale co ten zbytek?

Příživníci v kožichu: Svrab

27. ledna 2017 v 20:31 | Hanyuu-hime
Dá se s nimi skutečně rychle zatočit. Jen je potřeba vědět jak. I zde se totiž dají dělat chyby. Není jich moc, většinou se nestanou, ale mohou být i fatální. Což je moc velká cena za problém, který se dal vyřešit jako mávnutím proutku.

Článků s výčty antiparazitik a ještě delšími seznamy možných parazitů najdete na celém internetu. Nechci tedy sepisovat něco, co vám vyjede na googlu v mnoha téměř stejných podobách. Mým cílem je sepsat především článek mých postřehů a zkušeností. A upozornit na to, že i taková zdánlivá prkotina může brát životy.

(Tento informativní článek poslouží nejspíš úplným začátečníkům. Pro ostatní zde pravděpodobně nic nového nebude.)

Morče - správné krmení

5. června 2015 v 21:43 | Hanyuu-hime
Morče míval doma snad každý z nás. A když ne přímo, tak někdo ze známých určitě ano. Ačkoli je to ale domácí mazlíček hodně rozšířený, setkávám se často s tím, že je špatně krmený a majiteli se těžko vysvětluje, že dělá něco špatně.
Nebudu se teď ohlížet na nic jiného ohledně chovu morčat, zaměřím se jen a pouze na krmení, protože není sice jedinou důležitou věcí, kterou je nutno pro jeho spokojený život znát, ale především mezi laiky, často i mezi některými chovateli, stále přetrvávají různé zažité zvyklosti, které nejsou správně, a mělo by se jim vyvarovat.

Máme doma myšky | Minimum povinností - maximum smradu

3. května 2015 v 5:55 | Hanyuu-hime
Roztomilá, malá, milá, celkem chytrá, čistotná, nenáročná. Takto je myška lidmi prezentována na internetu a v různých příručkách pro začínající chovatele. A je to také pravda. Jediné slůvko není lež, všechna ji charakterizují, přesto to není charakteristika úplná. Chybí tam jedna zásadní věc. Taková, kterou lze přejít, zvyknout si na ni a brát, že to tak je. Jenže ne každý to dokáže. Především ne většina rodičů, která se ke zvířeti nechala ukecat svým brečícím potomkem toužícím po zvířátku.

Myši se netěší tak obrovské neoblibě u lidí pouze proto, že kde jsou, tam všechno sežerou a zničí. Pravda totiž je, že kde jednou jsou, tam budou cítit i tehdy, kdy už tam nebudou. Myšina je totiž skutečně libůstka, taková mňamka, kterou jistě budete u svých myších miláčků zbožňovat. Především, když si myslíte, že to vlastně tak strašné nebude.

Výběr křečka

23. února 2015 v 11:38 | Hanyuu-hime
Křeček je jedním z nejběžnějších zvířat. Často to bývá první zvíře vůbec, od kterého se buď přesuneme k jiným mazlíčkům, se kterými si rozumíme víc, a nebo si ho zamilujeme a pustíme se do mazlíčkování křečků. Jenže taková malá kulička není jen nějaká věc. Její pořízení je nutno promyslet, stejně jako pořízení kteréhokoli jiného zvířete. Péče o něj také něco vyžaduje, ale někteří jako by to stále neviděli.
Tento článek bude o tom, jak si správně takového křečuldu vybrat, jak zajistit základní věci a hlavně, jak se vyvarovat začátečnickým a často fatálním chybám.

Proč říkám ne chovu zvířat dětmi?

26. srpna 2014 v 12:35 | Hanyuu-hime
Rozhodně jsem pro, aby děti měly kladný vztah ke zvířatům a nějakým způsobem k nim měly přístup. Přiučily se, jak s nimi zacházet, vždy s nimi jednaly dobře, ohleduplně, s láskou a měly k nim úctu. Jenže to hned neznamená, že je vhodné nechat je chovat. Přesně to je totiž jedna z nejnevhodnějších věcí. Nechat dítě, ať se o zvíře stará samo.

Klasická rodičovská věta ve chvíli, kdy je potomek ukecá k mazlíčkovi: "Ale budeš se o něj starat sám!" Je podle mého naprosto nevhodná, nepromyšlená a takoví rodiče by rozhodně svému dítěti zvíře pořizovat neměli. A to až do věku, kdy je dítě schopno samostatně uvažovat, jednat, přebírat zodpovědnost a v případě problémů se neobracet na rodiče jako jediné možné řešení, ale postavit se vzniklým potížím samo.
Proč mám takový názor jsem se rozhodla rozebrat v dnešním článku.
 
 

Reklama




Doporučuji: