The Girl Who Lived

Dívka, která přežila

31. prosince 2013 v 12:47 | Hanyuu-hime
Přežila jsem konec světa...
A od té doby uběhl už víc jak rok. Lidstvo je stále stejně tupé a vlastně nic tak obrovského se nestalo. Zato se v roce 2013 odehrálo plno malých věcí, o kterých se sice nebavila celá planeta Země, ale i tak jsou součástí života - toho mého.

Měla jsem pocit, že by se nějak hodilo uzavřít tuto rubriku, když pro následující rok založím novou. Shromažďovala jsem tu důležité i nedůležité střípky ze svého života a zveřejnila tu tak 149 článků. Asi není nutno poznamenávat, že tato rubrika se stala nejpoužívanější ze všech, protože mám deníčkový blog, je asi každému jasné, že přidávám hlavně deníčkové zápisky.

Prolétněme si tedy jen tak narychlo rok 2013, rok, který jsem pasovala na ultimátně epic, jeden z nejšťastnějších roků, co jsem prožila.
... Ono to možná bylo i tím, že ta zpropadená dvatísícedvanáctka byla tak hrozně na hovno, ale prostě mám z toho uplynulého roku dobrý pocit. Mohlo by to být lepší, vždycky to může být lepší, ale právě díky tomu, že vím, o co horší to taky být může, jsem spokojená, že to všechno dopadlo takhle.

Řekla bych, že to všechno začalo už prvním zfilmovaným Hobitem. V té době se všechno tak nějak obrátilo a já mohla s klidem říct, že kolem sebe mám lidi, kteří na mě nezírají jen jako na naprostého magora.

Povánočně vánoční nálada

27. prosince 2013 v 23:49 | Hanyuu-hime
Včera by se má nálada dala přirovnat úplně přesně k té, co jsem vždycky po vánocích mívala jako malá... Taková ta radost, která klíčí uvnitř vás a vaše dušička radostně, avšak jen potichu a navenek skrytě juchá. Cítíte se pohodlně, ničím se nezatěžujete a je vám prostě fajn.
Svou roli v tom určitě sehrálo to, že jsem se neskutečně začetla do knížky, která mi byla nadělena pod stromeček, k tomu si udělala jeden ze sypaných černých čajů, které jsem také dostala, a zjistila, že s mlékem chutná tak úžasně, jako ještě snad žádný, co jsem kdy ochutnala... a tu dobrotu si mohla vychutnat v hrnečku, který byl také od Ježíška.
Tahle nálada přetrvávala i dnes, i když byla místy lehce rušena tím, že jsem opět dopisovala ta hovna, co plácám ve wordu na tvůrčí psaní :D ... Stejně se mám ale fajn a nenechám si to, alespoň prozatím, ničím pokazit.

Co letos přinesl Ježíšek

25. prosince 2013 v 14:54 | Hanyuu-hime
Moje maminka je nejštědřejší Ježíšek, kterého bych si kdy mohla přát a dokazuje mi to každý rok. I když často zrovna nevím, co bych chtěla, sama od sebe mi toho nadělí, až mi oči přechází. Udělat totiž ostatním radost ji udělá radost ještě větší, než cokoli jiného na světě a vždy na Štědrý večer je potom snad šťastnější z toho, jakou radost máme z dárků my, než ze všeho ostatního.
Stejně jako jiné Vánoce, i letos jsem proto dostala řadu krásných věciček a nebyla bych to já, kdybych jim nevěnovala samostatný článek a nepřišla se pochlubit. (Ale co? Kdo na blogu se s dárky nechlubí? :D)

Když jsme se sestrou rozdaly všechny dárky, začaly jsme rozbalovat ty dva, co jsme měly stejné, abychom pak jedna druhé hned neprozradila, co v těch dárcích je, kdybychom si to rozbalovaly každá v jiném pořadí.
První na nás tedy vykoukl zajímavě řešený malý trezor, který tu nebudu fotit, jelikož by to pak přece ztratilo smysl, kdybych to tu hned vykecala. :D
Hned večer jsem tam přesunula tu část svých úsporů, kterou prostě mám, ale neberu z ní žádné peníze. Kdo ví, k čemu mi kdy budou, ale dělám to tak od dětství a nějak se mi už něco málo našetřit povedlo.
Druhý balíček, který jsme se sestrou měly stejný byla malá, roztomilá kamera, která se ukázala, po rychlém prozkoumání, jako úplně na prd, ale snad pro ní najdu nějaké využití :D :D

Ode všeho trochu

22. prosince 2013 v 16:28 | Hanyuu-hime
Dva dny do Vánoc, už se nám to krátí a já mám nějak míň vánoční náladu, než jsem měla ještě třeba minulý týden, ale to se snad napraví... Už pár dní tu lidi otravuju s koledama, ale nezdá se, že by to někomu vadilo, ráda bych si to nechala jen na Štědrý den, ale ono to nejde tak lehce.
Jen ten sníh pořád nikde a stejně se ho ani nedočkáme... Ale víte, jak to je...

Zase ta potřeštěná kočka

21. prosince 2013 v 11:47 | Hanyuu-hime
Že děláme z Bellatrix veřejně debila, to asi většina z vás dávno ví... Jenže na asku, kde se projevuje nejvíc, v tom mám převážně prsty já, zatímco facebook spravuje především sestra, ale tam se naše čičina moc nevyjadřuje.

Kdo by ale čekal, že se budu moct chlubit vánoční pohlednicí od kočky která má vlastní portrét na známce? :D

Že prý sněží

20. prosince 2013 v 16:18 | Hanyuu-hime
Napsal mi ten zatracený seveřan, kterému jsem ihned předpověděla zlámání nohou na následující den... Teď mi tu pořád kecá něco o sněhu, a že prostě sníh... a bla bla blaaaa

Stejně vám to tam nevydrží, hajzlové!

Něco je ve vzduchu

19. prosince 2013 v 19:45 | Hanyuu-hime
Den jsem začala s dobrou náladou, kterou ještě umocnilo další příchozí vánoční přáníčko, tentokrát od Kelly, adresované mně i Luci.
V předchozích dnech dorazil ještě třeba pohled od Rowie nebo Lowri, za které ještě jednou mockrát děkuji, jsou krásné... A nebo balíček od Liz obsahující vzkaz o tom, že mi přeje hodně dárků pod stromečkem, ale ne zas tak moc, protože prý tak přející není. To mě vážně rozesmálo, jako už dlouho nic.

Jenže i přes to všechno mám zase tu debilní náladu, která je ale ještě horší než ta předvčerejší. Dneska to je teprv něco, kam se na to hrabe ten předchozí stav?
Přijdu si strašně sama... a je jedno, kolik lidí kolem sebe právě mám, i tak si tak připadám... přijdu si tak vlastně vždycky, nehledě na to, jestli mám zrovna náladu dobrou nebo ne. Celý život mám pocit, že nikam tak úplně nepatřím (víte... takové ty společnosti určitých lidí, co si spolu navzájem rozumí a společně se mezi sebou baví...), ale nějak jsem si na to zvykla a ani to neřeším... Jen mě čas od času (tak jednou do roka :D) přepadnou stavy podobné tomuto. Jo... on je fakt, že jsem tu ještě o pár řádků výš psala o tom, kdo mi co neposlal a kdesi cosi... ale tak nějak mám pocit, že všichni kolem mě patří už někam jinam, do jiné společnosti lidí, která by se beze mě klidně obešla.

Za šest

18. prosince 2013 v 20:50 | Hanyuu-hime
Dneska je můj den... ačkoli se to někomu nemusí líbit (protože šestka je přece taak zlé číslo), máme to šest dní do Vánoc. A proč je to hnedka můj den?
Číslo mého jména je 6, u znamení je také šestka... skoro pokaždé v numerologii a všech těchto šílenostech vychází šestky... a Vánoce jsou moje nejoblíbenější období v roce, takže tak.

Zase tak slavné, abych radostí skákala do stropu to nebylo, zase si ale na nic nestěžuju, takový pěkný průměrný den. Narozdíl od včerejška je ale proč být nadšená. To mě totiž večer přepadla taková depresivní nálada, která pořádně z ničeho nepramenila a nešlo se jí nijak zbavit. Dneska je ale naštěstí už pryč.

Vstávala jsem celkem brzo, nejsem na to moc zvyklá, protože si skoro pořád spokojeně vyspávám tak do osmi. (Jestli to stále někomu přijde brzo, jeho problém :D) Jenže dnes už jsem potřebovala stát ve čtvrt na osm na vlakové zastávce, abych vše stihla. Můj prvotní šok, když jsem byla ze spaní vytržena, byl proto takový: "Co se to děje a kde to jsem?" ... Ale i to jsem docela rychle přešla.

Let it Snow! →

15. prosince 2013 v 13:44 | Hanyuu-hime
Nesněží, tak si tu sněhovou nadílku dáme aspoň tady, ne? Navíc tu máme už třetí adventní neděli, jedna svíčka už mi stihla dohořet, tak zapálím dalšlí... Sere mě škola, ale s tím už se budu muset nějak vypořádat.

Včerejší den se nesl v duchu jakéhosi chaotického pobíhání kolem a uklízení. Najednou mě prostě přepadla chuť si to tu předělat.
Ten pocit, že je potřeba s tím něco udělat, jsem sice měla už dlouho, ale nemohla jsem se k tomu dokopat. Ono když má člověk tolik knížek, stále zvětšující se množství kytek, chaoticky rozházených not, asi patery housle (jen dvoje jsou však uvedený do provozu, zbytek jsou malé, na které jsem hrála dřív), děsné množství nepoužívaných sešitů a serepetiček, hrozně těžko se to uklízí a vypadá to prostě hrozně... Navíc, když je to osoba, které nestačí jeden psací stůl, ale musí mít dva naproti sobě, vlastní šneka v celkem prostorném terárku a rybu, která musí být umístěna někde, kde se k ní nedostane kočka (ne snad proto, že by ji chtěla sežrat, nýbrž z toho důvodu, že ta potvora miluje vodu a hrozně ráda se v ní šťourá a cáká kolem)...
Ještě horší na tom všem ale je, že taková osoba má v pokoji ještě jednu spolubydlící (pokud se nepočítá kočka, to by pak byly spolubydlící už dvě), která vlastní kytary, klávesy, hvězdářský dalekohled... sice má jen jeden stůl a je tak prostorově méně náročná, i tak je to ale sakra těžké rozvrhnout prostor tak, abychom nemusely šplhat po nábytku a stále měly kde spát...

Já sním o Hunger Games

13. prosince 2013 v 16:48 | Hanyuu-hime
Zdají se mi sny všelijak pitomé, to zná ale nejspíš každý. Dnes se mi zdála neuvěřitelná noční můra a děsně akční sen v jednom. Noční můra to byla jen z části a to tehdy, kdy jsem se ve snu probudila ve své posteli, byla tma a já se něčeho hrozně děsila, tak jsem chtěla rozsvítit lampičku, ale ona nechtěla fungovat. Myslela jsem si, že nejde eletrika, ale na okně za mnou blikala vánoční světýlka, takže elektřina šla.
Tenhle moment si z toho snu pamatuju pořád děsně živě a stále mě to trochu děsí, protože mi evokoval nepopsatelnou hrůzu, ani nevím z čeho. Jen jsem věděla, že jestli hned nerozsvítím, něco se mi stane... Pak se ten sen ale přesunul někam úplně jinam - tedy k tomu, co vyplývá z titulku.
 
 

Reklama