Z potkaního deníku

Mít "jen" tři potkany

25. června 2016 v 8:32 | Hanyuu-hime
Ať už vejdete na jakoukoli potkaní diskuzi, či se jen zeptáte libovolného potkanáře na takovou běžnou věc, jako např. jak velká klec vám stačí pro dva potkany, získáte prakticky tu samou odpověď. Všechny její verze vám sice řeknou, jaká je tak akorát, ale z hlediska komfortu je rozhodně lepší ta největší, kterou si můžete dovolit. Vedle toho vám onen pozemšťan, který již navždy podlehl démonu, který mu unesl srdce i duši na malých potkaních nožkách, doporučí: "A pořiď rozhodně větší, tak pro skupinku pěti šesti, protože u dvou určitě nezůstaneš."

Potkani k snídani

28. května 2016 v 15:52 | Hanyuu-hime
Vzbudila jsem se přesně ve 4:59 a přišlo mi jako skvělý nápad dát si snídani venku... Zalíbilo se mi to dokonce i víc, než pokračovat ve spánku i přesto, že bylo sobotní ráno, které přímo vybízelo k tomu si chvíli polenošit.
Jenže venku bylo už takhle z rána krásně a teplo, tak jsem se rychle vyhrabala a dala se do přípravy něčeho dobrého. A proč při té příležitosti nevzít na čerstvý ranní vzduch i ty černé ušáky, kteří byli navíc dneska skutečně fotogeničtí...

Koblížek zlatý, smažený

15. března 2016 v 18:52 | Hanyuu-hime
Kdo čekáte nějakou pěkně zlatavou koblihu, hádáte dobře jen z půlky. Kobliha to je, a že pořádná... zlatá taky, jen má kulatý ušiska a ocásek.

V minulém článku jsem zmínila, jak je Sheldon nefotogenický. Dost mě tedy překvapilo, když se z něj rázem vyklubala celkem nadaná modelka... sice plus size, ale přesto krásná. Přidávám tedy i Sheldonovy fotky.

A příště už možná bude nějaký obsáhlejší článek. Ale jen možná. Kdo ví, co bude.

Negří dvojka před objektivem

13. března 2016 v 9:54 | Hanyuu-hime
Všichni víme, že každý správný kouzelník má kočku, sovu, krysu, žábu... dobře, asi už se počítaj i fretky a sklípkani, ale hlavní je, že nějakého takového krasavce máme. Jak je ale jasné každému, kdo udělal tu bláznivou věc a vrhl se do pořízení potkana, nelze mít jen jednoho... A to nejen s ohledem na zvířata samotná - ono totiž, přiznejme si, i kdyby to v tomto ohledu možné bylo, nikdy u jednoho neskončíme.
Koneckonců, nemůžeme si být jisti, jestli se nám z našeho krysáka náhodou najednou nevyklube oslizlej hnusák-chlap a rázem máte po krásném krysím kamarádovi. Mít jich víc znamená, že i kdyby jeden byl zvěromág, co čirou náhodou v minulosti přispěl k něcí vraždě, pořád máte ty další, kteří by snad už mohli být normální.

Dobře, dobře, trochu odbíhám od pravého tématu tohoto článku - a tím jsou fotky Batmana s Robinem, kteří jsou, narozdíl od Sheldona, který se nefotí zrovna rád a když už se nechá, většinou sedí jak pecka, celkem fotogeničtí. Včera jsem s nimi tedy spáchala kratší focení, ze kterého vzešly celkem povedené snímky, díky kterým mám tyto své dva slaďouše zvěčněné. V průběhu focení se mi sice rozlezli úplně všude a šumovali mi v hromadě věcí, co jsem narychlo odsunula, aby se nepletly, ale i tak se nakonec celkem zadařilo.

Jak bydlíme? - Potkani

1. března 2016 v 17:01 | Hanyuu-hime
V prosinci jsem zveřejnila článek o bydlení mých myšek. Už v té době jsem plánovala napsat i o potkanech, ale pak z toho nějak sešlo a já už se k tomu pořádně nedostala. Udělám to tedy teď, dokud se mi chce a mám na to čas. Nic převrateného a kulervoucího se konat nebude. Na Savic Suite Royal nemám místo, takže je moje potkaní bydlení podstatně skromnější.

Ráno začíná ve čtyři

26. února 2016 v 6:30 | Hanyuu-hime
Při pohledu na aktuální téma týdne mě napadne jediné. Ráno za číná ve čtyři, nezávisle na dni v týdnu. Tento režim není můj, nýbrž Sheldona. A pokud o něm máte jen malé povědomí, je vám nejspíš jasné, že jsem na tuto inovativní metodu - křepčit už od rána - musela chtě nechtě přistoupit.

Neberte krysám krabice!

28. října 2015 v 17:30 | Hanyuu-hime
A nebo jim je radši vůbec nedávejte. Můžete tak předejít zbytečným problémům.

Potkani v kuchyni

21. srpna 2015 v 21:43 | Hanyuu-hime
Vlezli mi sem asi odpadní rourou, ačkoli by oba, vzhledem ke svým tělesným proporcím, museli k tomuto činu ovládat schopnost zkapalnění se a následné změny zpět, ale jiná možnost není. Prostě sem vlezli dřezem. Takoví dva oškliví černí potkani. Je to skandál! Ještě od nich něco chytím.
Udělám s nimi rychlý proces. Už volám deratizéra! A pro jistotu nechám zničit kuchyňskou linku, nevím, jací roztoči už tam z nich stihli nalézt.

Jak (ne)zatočit se všenkami

23. července 2015 v 10:25 | Hanyuu-hime
Stejně jako může i to nejčistší dítě dostat vši, nad každým chovatelem, ať už morčat, potkanů, myší a jiných potvůrek, visí hrozba, která sice nemusí mít katastrofální následky, ale jakousi menší živelnou pohromou být může, záleží na počtu zvířat, důvodu, kde se vzala a tak dále.
Mluvím o všenkách, malých bílých potvorách, které občas dovádí k šílenství i takové chovatele, kteří mají svoje potkany čisté jako lilie... Tedy v rámci možností, všichni víme, že potkaní ocas nikdy nebude jako nový, když už nějaký ten měsíc nový není. To se totiž myšáci i přes veškerou svou čistotnost chovají, jako kdyby k nim ani nepatřil.

Jak mi krabice od bot změnila život

10. června 2015 v 17:00 | Hanyuu-hime
V tento den o rok zpátky bylo vedro. Ohromné. Slunce pařilo, ale městem se i tak proháněla spousta zničených lidí. Všichni jsme se tak nějak plahočili jako zombie, stín jako by ani neexistoval a kdo nikam nemusel, radši ani nevylézal ven. V doprovodu své sestry jsem v ten den vyrazila na zkoušku z public relations, na sobě černobílé šaty, ve kterých jsem se i tak pekla za živa ve vlastní šťávě. Než ale došlo na zkoušku, proběhaly jsme město, to nás samozřejmě zničilo ještě víc, ale povedlo se nám ve zdraví dorazit na univerzitu. Sice hodně brzo, ale ukrýt se v chodbě bylo v zájmu zachování našich životů to nejlepší řešení.
Ten samý nápad měly ostatně i dvě moje spolužaky, které měly zkoušku ve stejnou dobu jako já.
Byla předposlední v mém prvním a zároveň také posledním letním semestru, odcházela jsem z ní s dvojkou, tu následující jsem neměla dát, ale tehdy jsem nad tím ještě moc nepřemýšlela. Vlastně jsem tušila, že to není nic pro mě, ještě jsem to ale nikomu veřejně nepřiznala.

Nechci ale mluvit o škole a dál už se jí ani zabývat nebudu. Důležitá je přibližně stejná doba, jako je teď, akorát zpět o celý jeden rok.
To jsem seděla na obrubníku, v jediném stínu, který nabízelo parkoviště, se sestrou vedle sebe a s tmavě růžovou krabicí od bot na klíně.
"Myslela jsem, že bude větší." Řekla mi sestra a já jí musela její tvrzení odkývat. Zdál se až moc maličký. Podle všeho byl teprve mezi třetím a čtvrtým týdnem svého života.
 
 

Reklama