žila byla jedna blondýna

Před deštěm

23. dubna 2017 v 13:28 | Hanyuu-hime
S hrnkem horké čokolády, kterou jsem si myslela, že si snad už nikdy nedám, zasedám k počítači psát článek. Ani pořádně nevím, co tu všechno bude, ale mám nutkání ťukat do klávesnice alespoň zpola tak intenzivně, jako klapají kapky deště, které přišly úplně náhle a pravděpodobně stejným způsobem také odejdou a zase začne svítit slunce. Letošní duben je vážně aprílovější než ty předchozí.

Pátek na slepiču

22. dubna 2017 v 19:05 | Hanyuu-hime
Včerejšek byl děsnej. Hrůza. Noční můra. Naplánoval ho sám ďábel. Prostě to bylo na posrání... Chvíli jsem si myslela, že mě ten úzkostnej pocit nepřejde ani cestou domů, ale jak jsem šla na čerstvém vzduchu, už jsem se začala cítit líp.
Procházela jsem kolem Nanu Nana a vykoukl na mě rozkošný hrnek ve slevě. Zalezla jsem tam a zjistila, že je to celá sada - hrnek, talířek a miska.
Tak jsem vzala všechno. Řekla jsem si, že si to zasloužím. A tak mám teď plovoucí slípky!

Nedýškujem!

14. dubna 2017 v 9:46 | Hanyuu-hime
Asi jsem odradila jedinýho pizzaře, který byl ochotný přivézt nám objednávku do prdelákova, a to ještě bez příplatku. Ta pizzerka má prý boží pizzy, dokonce mají v nabídce i veganskou, můžete si ji doplnit o co jen chcete! S veganským sýrem.

Vraždy v Muttsomeru

11. dubna 2017 v 19:00 | Hanyuu-hime
Starej mrzutej morous s mladým neostříleným parťákem. Máme tu seriálové vyšetřovatele jak vyšité. Psovsky to navíc ještě nikdo nepojal, takže budem inovátoři!

Výprava na Kunětickou horu

10. dubna 2017 v 19:26 | Hanyuu-hime
s orientací v prostoru na Thorinův způsob...
No, ztratily jsme se. Tak co... Aspoň byla sranda.

Kapky rosy

1. dubna 2017 v 21:39 | Hanyuu-hime
Všechno má jistě svůj půvab, to nelze vyvracet. Rána jsou ale nejkouzelnější. Především ta jarní a letní, s kapkami rosy. Možná je to tím, že ráno je začátek něčeho dalšího. Začátky vždycky slibují, že bude líp, že se stane něco nového, že... No, prostě si doplňte, co vás zrovna napadá.

Umyto

26. března 2017 v 18:50 | Hanyuu-hime
Celý den mě pronásledovalo nutkání napsat něco na blog. A ačkoli mám ještě určitě dva takové smysluplnější články, náladu se do nich pouštět jsem tak úplně neměla.

Hlasitěji, než chuť do blogaření, se ale ozývala ta pečlivě nastřádaná zásoba neumytého nádobí ze seznamu věcí, které je třeba během dneška zneškodnit.

Ale je překrásný den, takže šlo všechno jaksi líp.

Cvakej rychle!

25. března 2017 v 17:22 | Hanyuu-hime
Probudila jsem se do krásného rána. Napodruhé. Poprvé jsem se probrala chvíli po čtvrté a notnou chvíli se rozmýšlela, jestli bych už chtěla vstávat nebo ne. Jo, je to ujetý, chápu. Tak prostě vstanu, když chci, nebo ne... Sama nevím, proč jsem nad tím dneska tak rozvažovala, ale to už je přece jedno.
Uvařila jsem si čaj, černý, a rozhodla se, že ještě zalehnu a budu se třeba jen tak válet. Larva ještě spala, tak jsem ani nemusela mít výčitky, že by tu snad začala přešlapovat a čekat na venčení.
Do čaje jsem si dala javorový sirup. Jak normálně nesladím ani čaj ani kafe, dneska jsem chtěla nějaký slaďoučký start do sobotního rána.

Byl to humáč. Už to nikdy nechci.

Tak jsem tak spokojeně lenošila, dokud nezačalo vykukovat slunce a neodhalilo třpytivou přírodu, která mě stejně nakonec hned vytáhla ven. Řekla jsem si, že budu fotit všechno pěkné, co venku potkám.
Jenže člověk míní, život pes mění.

Kdykoli jsem chtěla cokoli vyfotit, larva se rozhodla, že to buď sežere nebo rozdupe.

Růžičky, puntíky, káva a fučák

18. března 2017 v 18:47 | Hanyuu-hime
Všude jsem slýchala, jak bude tento týden ošklivo. Zároveň se odevšad hrnuly plány plné naděje, které si nechtěly připustit, že by hnusně opravdu být mohlo... Tolik lidí si na tento víkend naplánovalo výlety a nějaké venkovní akce!

Mé rozhodnutí padlo ve chvíli, kdy se mi zdálo, že předzvěsti hrozného deště a zimy se rojí až podezřele často. Budu mít líný, pohodový a relaxační víkend. Takový, jaký je v takovém lijáku snad nutnost mít.

Divnoden

16. března 2017 v 18:58 | Hanyuu-hime
Ještě před probuzením jsem věděla, že čtvrtek nebude jen tak ledajaký. Bude stát za prd. Byla první myšlenka, která mě napadla. Někdo by řekl, že jsem si to svým negativním přístupem způsobila sama... Já bych oponovala tím, že ve chvíli, kdy mi to prolétlo hlavou, vůbec jsem na nějaký negativní přístup neměla ani pomyšlení. Vlastně nebyl čas na jakýkoli přístup. Prostě jsem se sotva probudila.

Ze sna, kde jsme s nějakýma úplně cizíma lidma, který jsem nikdy neviděla, ale v tom snu jsem je moc dobře znala, nějaký tři týpci a holka v mém věku, zabrousili do obchodu. Co si tak vybavuju, byl to nejspíš supermarket nebo něco většího než běžné smíšené zboží na vesnici.
Ale byl divnej. Stáli jsme před chlaďákem, kde byly v rohu pavučiny a bylo tam celkem šero. Vlastně to byl nefunkční chlaďák a nikdo kolem nebyl.
Až na prodavačku za kasou, ta tam seděla. A tvářila se, že jede na nějakém velmi kvalitní fetu, protože byla hrozně veselá a pozitivní.
 
 

Reklama