žila byla jedna blondýna

Začít kávou

14. října 2017 v 21:59 | Atheira
To je velmi důležité. Bez kafe není den, a proto jsem ani tuto sobotu nezačala jinak. Sice jsem měla v plánu rohlíčky plněné čokoládou, v mých představách zatraceně lákavé a totálně boží. Jenže od představ se dost lišily, především strukturou a tou (ne)měkkostí, která se jim nedala odepřít.
Ta čokoláda uvnitř ale byla fajn. Hlavně ráno ještě teplá. Ale ta není moje dílo, to se dneska zatraceně nepovedlo. A to jsem se na něj tak těšila.

Co se ale povedlo byly tortilly na začátku týdne - článek už je na jídelním blogu zde.
Stále doplňuji zvířecí blog, vzpomínám na staré zážitky, objevuji zapomenuté věci, ale přenášení článků pořád nějak nemá konce. I z toho důvodu se zatím více nevěnuji dalším. Chtěla bych to už mít všechno konečně hotové a pak se do toho vrhnout po hlavě.

Dneska se povedlo víc věcí, některé úplně nevyšly, ale s tím se nedá nic dělat. Počasí ale přálo a se sestrou jsme konečně uskutečnily plánované podzimní focení. Zatím nevím, jestli mu přičíst úspěch či nikoli. Prostě... Když nikdo nevolá "sýýýr", tak sýr ani neplatí. To se dělá na takových těch křečovitých společných fotkách ve vánočních svetrech.

Jupí, žijem!

8. října 2017 v 17:55 | Atheira
Sestra už malovala čerty na zeď a v době místního výpadku mluvila o tom, jak už to tu nepůjde nikdy. Že byly časy, kdy to tu takhle vypadalo každou chvíli (nejlepší bylo, když jste zrovna se svým článkem byli na titulce a výpis AK blogů se sekl, takže jste tam byli celý den muhahahaha), jsem si vybavila moc dobře. Jak to ale trvalo před odpoledne (vlastně už od včerejšího večera), začalo to i mně připadat zvláštní.
Ale ať už se dělo cokoli, žijem, jedem dál... Zatím.

A tak mohu v době deštivé spokojeně blogovat a cítit se fajn.

Nehoubařské podzimní radosti

30. září 2017 v 20:14 | Atheira
Už nehoubařím, zprotivilo se mi to, velkou měrou mě taky dokáže děsně naštvat máma, která je tím totálně posedlá. Normálně by její aktuální stav určitě byl velmi atraktivní i pro nějakého zapáleného psychologa. Minimálně zajímavý výzkum, co se děje v mozku šílence, když spatří jedlou houbu, by na ní úspěšně provést určitě mohl.
Podzim ale nejsou jenom houby. Naštěstí!
Stihla jsem ochutnat salted caramel latté, viděla TO a obohatila šatník čítající až bláznivě velké množství šortek a triček o něco na chladnější počasí.
Tak schválně, kdo netušil, že je to až takhle malej dingošakal? :D

Všichni jsou v lese...

28. září 2017 v 21:07 | Atheira
Množství podzimní mlhy prý věští množství sněhu, je-li jí hodně, bude i zima řádně zachumelená. Kdy prý v září roste hodně hřibů, tvrdí se, že bude zima bílá.
Že bychom se letos konečně dočkali?
Jen o špičatých medvědech v louce na sklonku září jsem nenašla vůbec nic, což je divné... Ale takoví medvědi prý rádi vrtání ve sněhu, tak je to možná taky předpověď!

Jako houby po dešti

23. září 2017 v 17:07 | Atheira
Vyrojila se mi tady zase řada spamů, která mi tu zahlcovala, co šlo. Dokonce se objevily u o jednoho z novějších článků. U těch starých jsem uzavřela komentáře, ale jestli mi budou otravovat i u těch nových, tak už budu fakt vytočená.
Netvrďte mi, že s tím nejde nic dělat? Ale že se ptám. Ono možná, i kdyby šlo, a jakože možná třeba jde, tak se o to stejně nikdo starat nebude, stará známá klasika.

Když už jsem ale nepřímo nakousla ty houby, těch se letos urodilo víc než otravných spamerů, kupodivu. Vzhledem k tomu, jak nikde poslední dva roky prakticky nebyly, je to až k neuvěření. Ještě loni jsme brali každou houbu, protože každá byla dobrá. Teď už jich řadu i schválně přehlížíme, bedly už nemohu ani cítit, jen pomyšlení na to, kolik budeme mít za letošek sklenic sušených hub mi dělá obrovskou radost. To budou omáčky a polívky!

Zaseklá u televize (ne úplně dobrovolně)

20. září 2017 v 9:50 | Atheira
Můj duch by běhal, coural po lese, mrznul brzy z rána a fotil, šmajdal se psem v blátě a měl radost z podzimu, jenže jeho schránka tohle momentálně nesvede a vrchol její aktivity je čumění na televizi. A to jsem člověk, který ji je schopný nezapnout, jak je rok dlouhý. Nutno říct, že tohle neplatí o psovi, který rád sleduje i večerní zpravodajství, které ze srdce nenávidím.
Dobrá zpráva je, že včera už jsem byla aspoň na odpolední procházce. Sice jsem se ploužila jak slimejš, ale byla jsem schopná se po svých i vrátit domů!

Hranice ulítlosti

18. září 2017 v 7:42 | Atheira
Ještě včera večer mi pidilidi u nás v lese sbírající houby pod houbovými stromy a jezdící na pidipsech (kteří jsou ale podstatně větší než ti pidilidi) přišli jako ulítlost.
Jenže včera byl dnešek normálním pracovním dnem a od té doby se hranice toho, co je a není ujeté, trochu posunula. Večer, když jsem to posuzovala, jsem totiž neměla zkušenost s usínáním na zmraženém pečivu...

Z víkendu pracovně

16. září 2017 v 10:18 | Atheira
Jednou jsem se takhle náhodou dozvěděla o jistém panu Chlupáči z Pičína... Smála jsem se tomu dobrých pět minut, možná ukáplo i pár slziček. A ne sama. Občas už nám v Mugglelandu nezbývá nic jiného než se smát a takovéhle případy tomu jen nahrávají.

Velký nezajímavý nic!

10. září 2017 v 17:49 | Atheira
Nechce se mi nic. Nic nic nic nic nic! Tak píšu další článek - dost pravděpodobně úplně o ničem - ale je to jediná činnost, do který se mi teď tak nějak chce...
A vlastně ještě do čaje.
Tak já jdu na ten čaj a pak se vrátím k psaní. Třeba mě do tý doby napadne, o čem vlastně chci psát. Protože dnešek se nese hodně v dost podobným duchu - moc věcí se mi vlastně nechce.

Přepadení

9. září 2017 v 19:29 | Atheira
To na mě bylo zosnováno hned dvakrát. To lepší je kreativního rázu, to druhé je podobné tomu, o čem jsem psala už minulý rok, i když mu chybí ta vtipná část... závěr stejný. Bohužel, bohudík?
 
 

Reklama