žila byla jedna blondýna

Fialová kráska

18. května 2017 v 19:48 | Atheira
Předloni na podzim jsem si na kraji lesa nasbírala semínka měsíčnice. Byla to zvláštní shoda náhod, jelikož jsem po tom, aby mi společně se svou příbuznou, večernicí, zkrášlila záhonek, zatoužila díky tomu, že se ke mně jednou dostala semínka fialy dlouhoplátečné.
Zdá se to úplně mimo, ale má to společného mnohem víc než se zdá. Drobnokvětá záplava předloňského léta dovedla provonět noc jako nic. Když šly všechny květiny odpočívat, moje fialky se teprve probouzely a vzhledem k jejich hojnému počtu, jejich vůně se linula kolem jako sladký sen.

Fialy už nemám, nikdy víc jsem je nesehnala. Tehdy jsem je dostala jako milý dáreček od dopisovací kamarádky z Polska. Vzpomněla jsem si ale na podstatně krásnější rostlinku, která také umí vůní zkrášlit večer... Má příhodné jméno. Večernice.
A pak jsem ten podzim narazila na měsíčnici. Ségru, která sice po večerech nevoní, kvete přes den, ale není o nic méně krásná.

Různorodá zvěř pro dobrou náladu

11. května 2017 v 13:56 | Atheira
Když se poštěstí, i nějakou tu srnečku z dálky vyfotím, zatím ale nekvalitně. Jsou tu asi čtyři, které přichází pravidelně kousek za naší zahradou, ale vždycky, když jsem je potkala zblízka, dostatečně na to, aby z toho byla opravdu krásná fotka - jednou tomu dokonce i nahrávalo lesní prostředí, kde se vznášel mlžný opar krásného jarního rána, samozřejmě s sebou nemám foťák. To je vždycky snad schválně.

Úlovek, který mi udělal radost je pidi ježeček, který se nám promenádoval po zahradě před pár dny. Nebyl to žádný srágora, takže se nekonalo žádné choulení do klubíčka. V klidu si chodil kolem, ukazoval svoje vtipné dlouhé nožky a ocásek. Pak byl ale odnesen do lesa, aby se mu tady něco nestalo.

Náčur a další jarní věci

9. května 2017 v 19:40 | Atheira
Není to tak dávno, co se naše světy zmítaly poblázněním do Supernatural. Bylo to právě jarně letní období, kdy jsme se i s ostatními čarodějnicemi tak nějak časově sesynchronizovaly a ujížděly na tom komplet všechny. Ačkoli mě na to už docela chvíli před propuknutím této fáze zlanařila tehdejší kamarádka a já tak proseděla klidně i celé letní noci až do rána právě u toho seriálu. Bylo to pěkné období, na které ráda vzpomínám. Ne čistě kvůli tomu seriálu, ale je takovým prostředkem k tomu, jak si na to vždycky vzpomenout.
A pak přišlo další jaro, po dvou zhlédnutých sériích jsem si na to nějak už nedokázala najít čas, až jsme se domluvily s Luci, že na to koukneme od začátku spolu. A tehdy se odstartovalo to období báječných časů. To léto prvního a nezapomenutelného NatsuConu, kdy jsem se převlíkla za pokémona. Čas, kdy s námi Lowrýna vlastně nechtěla nic mít, i když se s náma ve skutečnosti chtěla kamarádit... A drželo se nás to ještě to léto, co u nás Kemila byla 10 dlouhých dní, ve kterých jsme se chovaly jak totální blbky, ale bylo nám fajn. Bylo to zvláštní, ale strašně pěkný.
Přijde mi to jako strašně dávno, i když to až tak moc dávno nebylo. A chybí mi to, hlavně ta bezstarostnost těch dní. Ta už nebude. Strašně rychle jsme najednou nějak zestárly. Mám chuť se tomu smát, ale nevím, jestli to spíš není k pláči. Snažím se uklidňovat tím, že dokud si nepovídáme o krabičkách na zuby, je se pořád čemu smát.

A ačkoli šla série s každým dalším dílem do pořádný prdele, ta boží a skvělá část už se nedá jen tak smazat. A tak jsme si s Luckou, částečně i jako úžasnou vzpomínku na to naše skvělý mládí, nechaly vyrobit trička. Nebo spíš... Lucka vyrobila. V práci. Zadarmo.
Nemělo být, ale to už je teď stejně promlčený.

Pampeliškově

1. května 2017 v 19:30 | Hanyuu-hime
V poslední době si víc než často přijdu jako leguán... Ne, že bych zelenala, ale sestra kdysi jednoho měla. Miloval rukolu, polníček a pampelišky. V té době jsem poprvé ochutnala lístek rukoly a zařekla se, že tohle už nikdy víc. Taková hnusná věc, fuj.
No... a nakonec se mi k ní podařilo nějak projíst. Polníček je fajn, s tím problém nemám, ale stejně je to pro mě spíš víc krmení pro leguány než pro lidi. Víc než kdy dřív teď kotlím saláty všeho druhu. Bývala jsem zvyklá jen na klasiku, salát ze zahrady, čínské zelí, ledový salát, okurku a to tak nějak střídat. Jenže oblíbila jsem si mix všech možných salátů, co potkám s citronem.
Pampelišky se do toho úplně nabízely, tak teď se cpu už i pampeliškama.

A jinak je mi tak nějak fajn, bájo a klídek.

Před deštěm

23. dubna 2017 v 13:28 | Hanyuu-hime
S hrnkem horké čokolády, kterou jsem si myslela, že si snad už nikdy nedám, zasedám k počítači psát článek. Ani pořádně nevím, co tu všechno bude, ale mám nutkání ťukat do klávesnice alespoň zpola tak intenzivně, jako klapají kapky deště, které přišly úplně náhle a pravděpodobně stejným způsobem také odejdou a zase začne svítit slunce. Letošní duben je vážně aprílovější než ty předchozí.

Pátek na slepiču

22. dubna 2017 v 19:05 | Hanyuu-hime
Včerejšek byl děsnej. Hrůza. Noční můra. Naplánoval ho sám ďábel. Prostě to bylo na posrání... Chvíli jsem si myslela, že mě ten úzkostnej pocit nepřejde ani cestou domů, ale jak jsem šla na čerstvém vzduchu, už jsem se začala cítit líp.
Procházela jsem kolem Nanu Nana a vykoukl na mě rozkošný hrnek ve slevě. Zalezla jsem tam a zjistila, že je to celá sada - hrnek, talířek a miska.
Tak jsem vzala všechno. Řekla jsem si, že si to zasloužím. A tak mám teď plovoucí slípky!

Nedýškujem!

14. dubna 2017 v 9:46 | Hanyuu-hime
Asi jsem odradila jedinýho pizzaře, který byl ochotný přivézt nám objednávku do prdelákova, a to ještě bez příplatku. Ta pizzerka má prý boží pizzy, dokonce mají v nabídce i veganskou, můžete si ji doplnit o co jen chcete! S veganským sýrem.

Vraždy v Muttsomeru

11. dubna 2017 v 19:00 | Hanyuu-hime
Starej mrzutej morous s mladým neostříleným parťákem. Máme tu seriálové vyšetřovatele jak vyšité. Psovsky to navíc ještě nikdo nepojal, takže budem inovátoři!

Výprava na Kunětickou horu

10. dubna 2017 v 19:26 | Hanyuu-hime
s orientací v prostoru na Thorinův způsob...
No, ztratily jsme se. Tak co... Aspoň byla sranda.

Kapky rosy

1. dubna 2017 v 21:39 | Hanyuu-hime
Všechno má jistě svůj půvab, to nelze vyvracet. Rána jsou ale nejkouzelnější. Především ta jarní a letní, s kapkami rosy. Možná je to tím, že ráno je začátek něčeho dalšího. Začátky vždycky slibují, že bude líp, že se stane něco nového, že... No, prostě si doplňte, co vás zrovna napadá.
 
 

Reklama