žila byla jedna blondýna

Letní mámení

28. července 2017 v 18:25 | Atheira
Ačkoli nás během posledních dní dost překvapil příval spíše říjnového počasí, který se do července pravěpodobně dostal přičiněním nějakého erroru v naprogramování našeho světa, mám se skvěle, letně a prázdninově. Pro jednou zase neexistuje čas a nezáleží na ničem, než na fajn věcech.

Lovení ufounů

18. července 2017 v 20:54 | Atheira
Léto je se svými lány kukuřice plný ufounský nálady. Vám to tak nepřijde? To mi ani neříkejte! Vždycky si vzpomenu na dětství, i pozdější pubertální časy, kdy jsme po letních večerech lítali po venku, kukuřice byla snad všude. Jeden rok tady, druhý tamhle, příště pro jistotu ze všech stran. Nedalo se vyvarovat pocitu a očekávání, kdy odtamtud konečně vyleze nějaký ufoun, ačkoli se to tedy nikdy nestalo.
A tak se mi kolobrnda pomalu stává prostředkem na "lovení mimozemšťanů" - nehledejte pod tím nic extra tajuplného. Skrývá se pod tím vlastně jenom možnost vyrazit s hlavou v oblacích a větrem ve vlasech, nejlépe v pozdním čase letního odpoledne nebo podvečeru.
Sestra se nechala strhnout velmi rychle. I její kolobka už frčí domů. A s radostí budeme pořádat lovy spolu. Jako za starých časů. Jako tomu vlastně bylo vždycky při těch největších dobrodružstvích.

Teď nás ale čeká dobrodružný čarodějnický víkend. Bude nás tu totiž mnohem víc ujetých čarodějnic na jednom místě a věřím, že to bude opět velmi prázdninové. Legendární.

Fičíme

14. července 2017 v 21:28 | Atheira
Nevím už kdy mě poprvé napadlo pořídit si koloběžku. Předtím jsem uvažovala o kole, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Běhám. Miluju běh a úplně bavit mě rozhodně nepřestal, přesto se mi zalíbila představa koloběžky, se kterou se nakonec dá dostat za kratší dobu na delší vzdálenost a ozvláštnit si tak letní výpravy za dobrodružstvím.

Když jsem pak začala běhat i s Larou a zjistila, že je do této aktivity také nadšená, byly úvahy o koloběžce ještě vážnější. Napadalo mě ale, že co když ji pořídím a ona u ní nakonec nebude chtít běhat? Ať už by si našla jakýkoli důvod? Jezdit bez ní fakt nebudu...

Pondělní pátek

7. července 2017 v 21:05 | Atheira
Je to divný. Strašně. Teď byl víkend a najednou... už je zase víkend. Ten předchozí totiž vlastně víkendem vůbec nebyl, a tak jsem z toho teď trochu zmatená.

Toníkem

2. července 2017 v 18:43 | Atheira
Když jsem jedno ráno nastupovala do vlaku, který měl vpředu vyvedeno jméno Toník, uvědomila jsem si, že všechny pojmenované vlaky mají taková milá a přátelská jména.
Běžně jezdím Mílou (To je naše stará známá vesnická čugina), Lucinkou, párkrát jsem potkala Vilíka a dokonce i Janičku.

Víkend hezkých věcí

25. června 2017 v 19:52 | Atheira
Mám ráda hezké věci. Pojem hezké nebo krásné se ovšem dá vyložit velmi individuálně a každý tu krásu vidíme někde jinde. Tato má vlastnost má ale za výsledek to, že ráda aranžuju věci jen proto, aby prostě vypadaly hezky. Vlastně by mě ani nebavilo péct, kdybych výsledek nemohla mít hezký. Když už se tak stane a nepovede se, jsem z toho strašně zklamaná a dovedu si tím fakt zkazit náladu.
Z toho samého důvodu pramení má ujetost na povlečení. Minulý týden v práci na mě vyskočila reklama na toto a kdyby to nebyl ten zpropadený bonprix, kde už si objednávat po zkušenostech nechci (více v tomto článku), už bych ho určitě kufrovala do košíku jak divá.

Stejný pocit, jako výběr povlečení s úchvanými vzory, hezké moučníky, fotky přírody, vlastně obecně fotky hezkých věcí ve mně vyvolává i řada jiných věcí. Květinami a stromy počínaje přes různé papírenské zboží až po všechno z čeho dýchá dřevo. Obecně jsem zatížená spíš na přírodní motivy a zatímco i blbej dřevěnej truhlík na muškáty u mě dovede vyvolat pocit, jako bych viděla hotovou krásu světa, vůbec třeba nemusím šperky a ani do šutrů jako takových nejsem zrovna blázen. Nevyvolávají ve mně ten pocit, že jsou hezké.

A tak jsem se tento víkend věnovala jen tomu, co mi přijde hezké. Obklopovala se tím a byla spokojená.
Tady mě akorát trochu zamrzel nedostatek borůvek na ozdobení. Ale musela jsem je vyplácat všechny, aby byl krém dost fialový. Rybíz možná působí trochu nepatřičně vedle fialové a žluté, přesto to vypadá líp než bez něj, kdy mi to přišlo prostě prázné a smutné.

Šťastně smutné

23. června 2017 v 22:33 | Atheira
Podařilo se mi z přehnaně brzkého vánočního modu dostat do letního. Považuju to za úspěch, protože v té krátké, avšak velmi intenzivní předvánoční euforii, která nešla setřást prakticky žádným způsobem, se mi povedlo koupit totálně boží vánoční povlečení a začít nakupovat dárky.

Zapojila jsem všechny smysly a povedlo se mou hlavu dostat tam, kde má být. V přítomnosti, do léta. Mám i ten letně-prázdninový pocit. Ten, který se mě, nejspíš, už vůbec nemá týkat, přesto tu je. A možná je to právě důvodem mojí aktuální šťastně pošmourné nálady, o které nelze říct, jestli je dobrá nebo špatná. Je spíš taková... zvláštní. Pěkná i velmi destruktivní zároveň.

Víkend v mravenčí kolonii

18. června 2017 v 22:09 | Atheira
Navštívila jsem svět, kde země není placatá, v lesích rostou smrky, lidi mají místo psů knedlíky a civilizaci tam kolonizují mravenci. Jo... a kromě daňků se v lesích místy vyskytují i jednorožci.

Nic nemuset

12. června 2017 v 19:23 | Atheira
Uplynulá neděle byla svým jedinečným a ne zcela popsatelným způsobem fascinující. Nejen tím, jak mi přišla dlouhá, jak kdyby obsahovala víc než jeden den, ale i kouzelným, slunečným počasím s nádechem léta.

Po růžové do hrobu

26. května 2017 v 20:16 | Atheira
Týden už se zase chýlí ke konci. Nezačal zrovna slavně, spíš velmi neslavně, abych se přiznala.
 
 

Reklama