žila byla jedna blondýna

Odkládání

15. března 2017 v 20:07 | Hanyuu-hime
Tento nešvar se mi nejvíc nevyplácí v případě mytí nádobí, rovnání oblečení a úklidu obecně. Když se ve dřezu ocitne jeden hrnek, třeba po ranní kávě o víkendu, je poslední věcí, na kterou myslím, mytí hrnečku. Je to tak, byť se ve výsledku jedná o činnost, která nezabere ani minutu.
K hrnku se pak nenápadně přidá talířek, miska, hrnec, pánev... No, zkrátka, neumyté nádobí se začne množit a s každým špinavým kouskem se jeho počet ve dřezu záhadně násobí dvěma a přibývá.
To si potom říkám, že jsem raději měla obětovat tu nepostřehnutelnou chviličku na umytí toho hrnku, než dopustit toto. Nechtějte ani vědět, jakým způsobem se mi nádobí kupí v průběhu všedního týdne.

Mám svůj život zkrátka až moc ráda na to, abych denně kmitala jako nějaká uklízečka...

Pravé poslání a další nesmysly

6. března 2017 v 20:36 | Hanyuu-hime
Před nedávnem jsem si kupovala knihu Bestie od J.M.Massona, která mě zaujala už kdysi dávno, ale nějak nakonec nedošlo na skutečné objednání. Nyní jsem ji objevila na buxu za směšných 48Kč, tak jsem si řekla, že už bych o ni konečně mohla obohatit svou knihovnu.
Ale platit poštovné, které mě vyjde dráž než kniha samotná, mi přišlo trochu podivné, tak jsem vybrala ještě něco, abych to alespoň trochu vyvážila.
Volba padla na Psí poslání, kterého je v poslední době po internetu celkem plno, ať už z důvodu pozitivních ohlasů nebo poněkud diskutabilních událostí kolem filmu... Ale víte, jak to je. Ať už se na internetu nachomýtneme k jakékoli kauze, jejíž nejsme součástí, víme leda hovno. Můžete mít fotku zívajícího bulla a na novinkách vám z toho udělají foto lidožravé bestie. Pokud jste u pořízení byli, víte, že na druhý straně jsou paka, která dělají z komára velblouda, ale pokud jste u toho nebyli, těžko se můžete přít za to, jak to skutečně je, i když víte, že stvoření na fotce prostě lidožravé v zásadě být vlastně ani nemůže.
Někdy se kolem něčeho strhne obrovský povyk, lidi jsou najednou zastánci slabších, co za sebe rozhodovat nemohou, budou se bít klidně za práva afrických fialek, kterým se už nelíbí být v květináči, když jim k tomu na internetu dá někdo dostatečný podnět. Důležité je, aby se pronesl rozsudek rychle a masy nemusely přemýšlet. Tak vzniká největší hysterie.
"Do háje, co to zase mele?"

Léto s vůní koberce

4. března 2017 v 19:13 | Hanyuu-hime
Před čtrnácti dny jsem upršené ráno vyrazila pryč, cestou vlakem z okna sledovala bílé závěje a mlhu a v následujícím týdnu dýchala příjemný jarní vzduch a užívala si teplého větru, který už vůbec nebyl tak nepříjemný, jako ten zimní, mrazivý.
Dnes však po záchvěvu jara přišlo léto. Ráno v tenké košili, po zbytek dne v tričku. Nemluvě o tom, že z první psí koupačky jsem se kvůli přecházení struhy vracela s vodou v botách, která kupodivu vůbec nezebala a až podivně rychle schla.

Vlastně jsem se s mokrýma nohama vracela z dnešní každé psí koupačky...

Daleká cesta na sever

25. února 2017 v 11:39 | Hanyuu-hime
Od poslední výpravy skloubené s výšlapem na Ještěd už utekla pěkná chvilka, stihlo nasněžit, roztát, znovu nasněžit, namrznout a zase vylézt slunko.
V den, kdy nebyl ani mráz ani hezký jarní den, nýbrž deštivo, vydaly jsme se s Larou znovu, tentokrát už potřetí, na sever do Zimohradu Liberce.

Jak byl Tony u doktora

4. února 2017 v 17:05 | Hanyuu-hime
Tony, tak jsem před lety pojmenovala svůj vysněný noťas. Červený, se siluetou vlka, který nahradil mou zesnulou HP krabici s nálepkou lva u řeky. Ta tehdy ještě čtvercová funící krabice odešla v dosti požehnaném věku, exkla a už ji nikdo neprobral. Netuším, jestli tam něco zbylo, myslím, že jo, nějakých pár věcí, které jsem ale nikdy poté už nesháněla a nelitovala jejich ztráty, tím tedy usuzuji, že nebyly vlastně vůbec důležité.

šubaduba

1. února 2017 v 19:08 | Hanyuu-hime
Tohle "slovní spojení" používala velice často moje sestra, když byla malá. Asi stejně, jako vyřvávala nechala se napálit pokaždé, když si myslela, že někoho dostala.
Strašně mě to rozčilovalo. Určitou nesnášenlivost vůči těmto dvěma obratům mám v sobě stále. Úplně cítím, jak se mi ježí vlasy... Už ale nemám nutkání lidi za podobné hlášky vraždit.

A proč jsem tak nazvala článek? Já nevím. Nějak mi to vytanulo na mysli.

Pracovní

30. ledna 2017 v 19:37 | Hanyuu-hime
Před pár dny měla na sobě kolegyně černý svetr s bílými kosočtverci, co měly každý čárku uprostřed... Nebyl to takový ten typický svetr-pičavzor, byly tam rozmístěny úplně náhodně a o to víc bily do očí. Hlavou mi blesklo, jak tohle vůbec může někdo prodávat? Potom však následovala otázka podstatně naléhavější. Jak tohle může někdo koupit?
Měla ho jen ráno, pak se po něm slehla zem. Hádám, že buď potkala v kuchyňce nějakou upřímnou duši. Nebo se nad svým oděvem zamyslela před zrcadlem na záchodě?

Balíček vzpomínek

21. ledna 2017 v 17:41 | Hanyuu-hime
Dorazily mi poštou fotky. Dlouho jsem se snažila konečně dostat k tomu, abych probrala složky z loňska a vybrala kandidáty na umístění do mého nového alba, které jsem si vždycky přála. Měla jsem ho od Vánoc, ale stále se mi nechtělo probírat všemi těmi fotkami.
Ale odhodlala jsem se a udělala to. Včera už dorazilo hotové dílo, stačilo jen rozmístit do alba.
Jenže co se nestalo... Nějak jsem zapomněla na fotky z Halloweenu a dokonce i Vánoc, takže tam část zážitků prostě chybí. A nedivila bych se, kdyby toho bylo ještě o něco víc. Když se k tomu připočte, že část léta mi nenávratně sežrala rozbitá flashka... Nu, co se dá dělat.
Tak při další objednávce napravím, co napravit jde. Určitě ale vím, že za letošek si budu fotky vyvolávat postupně a hlavně je budu třídit rovnou a ne, že si budu do počítače házet složky bez ladu a skladu. Prase aby se v tom pak vyznalo.

Na cestě ze tmy

15. ledna 2017 v 13:03 | Hanyuu-hime
V posledních pár dnech značně přibývá slunečních paprsků, které dokonce už zvládnou i hřát. Najednou je tak trochu magické i jen to, sedět v naprostém tichu doma u počítače, zatímco skrze okna proniká přes záclony jemné a zatím stále ještě milé teplo, které se v letním období změní na démona, kterého tu určitě na blogu budu v článcích vymítat velmi často, i když mi již třetím létem bude v boji pomáhat klimatizace...
Mění se i energie, kterou lze vnímat ze svého okolí. Po Vánocích je to právě v mezičase, než se dostaví tyto dny a v období, než zase rázem vystřídají třeskuté mrazy, kdy nám zima dává jasně najevo, že rozhodně ještě není pryč, takové mrtvé. Všechno jaksi stagnuje, plno lidí se plouží bez nálady a sosají i tu trochu energie, co přes zimu ještě máte...

Na pohled je to krásné období, když je bílé a třpytivé. I tak jsem si ale stihla všimnout, jakou radost zase začínám mít z takových dnů, jako je právě ten dnešní. A i ty moje kytky, které mě tu momentálně obklopují, zatímco píšu tento článek, najednou sálají hromadu života, dobré nálady a je na nich vidět, jak i ony tu dávku světla potřebovaly.

Jenom žblept

5. ledna 2017 v 20:02 | Hanyuu-hime
Asi čtyřikrát už jsem rozepsala článek, kde jsem se chtěla věnovat loňskému roku. Nedokončeno skončily i další tři články na jiná témata... Nějak se mi nedaří chytit tu správnou blogerskou slinu, která by mě udržela u psaní článku. Nejde to a já mám strach, že i tenhle nicneříkající chudáček skončí stejně.
Jenže kromě naprosté neschopnosti něco napsat mám zároveň i obrovské nutkání něco napsat. Je to takový začarovaný kruh. Sednu si sem, otevřu editor s chutí a radostí a najednou... Když mě se vlastně nechce.

Je teď takový divný období. Jak kdyby na něco čekalo. Je to lemří období. Lidi jsou ještě zblblí po svátcích a přesunu do nového roku. V práci ze dne na den najednou není co dělat, a tak tam často z nudy nakupuju na eshopech.
Tenhle nešvar mě strašně těší a deptá zároveň. Občas se prostě dokopu k tomu, nakoupit něco, co jsem už dlouho plánovala a jen to odsouvala... No, ani nevím proč.
Jenže když pak vidím ty částky, protáčí se mi panenky.
 
 

Reklama