žila byla jedna blondýna

Kapky rosy

1. dubna 2017 v 21:39 | Hanyuu-hime
Všechno má jistě svůj půvab, to nelze vyvracet. Rána jsou ale nejkouzelnější. Především ta jarní a letní, s kapkami rosy. Možná je to tím, že ráno je začátek něčeho dalšího. Začátky vždycky slibují, že bude líp, že se stane něco nového, že... No, prostě si doplňte, co vás zrovna napadá.

Umyto

26. března 2017 v 18:50 | Hanyuu-hime
Celý den mě pronásledovalo nutkání napsat něco na blog. A ačkoli mám ještě určitě dva takové smysluplnější články, náladu se do nich pouštět jsem tak úplně neměla.

Hlasitěji, než chuť do blogaření, se ale ozývala ta pečlivě nastřádaná zásoba neumytého nádobí ze seznamu věcí, které je třeba během dneška zneškodnit.

Ale je překrásný den, takže šlo všechno jaksi líp.

Cvakej rychle!

25. března 2017 v 17:22 | Hanyuu-hime
Probudila jsem se do krásného rána. Napodruhé. Poprvé jsem se probrala chvíli po čtvrté a notnou chvíli se rozmýšlela, jestli bych už chtěla vstávat nebo ne. Jo, je to ujetý, chápu. Tak prostě vstanu, když chci, nebo ne... Sama nevím, proč jsem nad tím dneska tak rozvažovala, ale to už je přece jedno.
Uvařila jsem si čaj, černý, a rozhodla se, že ještě zalehnu a budu se třeba jen tak válet. Larva ještě spala, tak jsem ani nemusela mít výčitky, že by tu snad začala přešlapovat a čekat na venčení.
Do čaje jsem si dala javorový sirup. Jak normálně nesladím ani čaj ani kafe, dneska jsem chtěla nějaký slaďoučký start do sobotního rána.

Byl to humáč. Už to nikdy nechci.

Tak jsem tak spokojeně lenošila, dokud nezačalo vykukovat slunce a neodhalilo třpytivou přírodu, která mě stejně nakonec hned vytáhla ven. Řekla jsem si, že budu fotit všechno pěkné, co venku potkám.
Jenže člověk míní, život pes mění.

Kdykoli jsem chtěla cokoli vyfotit, larva se rozhodla, že to buď sežere nebo rozdupe.

Růžičky, puntíky, káva a fučák

18. března 2017 v 18:47 | Hanyuu-hime
Všude jsem slýchala, jak bude tento týden ošklivo. Zároveň se odevšad hrnuly plány plné naděje, které si nechtěly připustit, že by hnusně opravdu být mohlo... Tolik lidí si na tento víkend naplánovalo výlety a nějaké venkovní akce!

Mé rozhodnutí padlo ve chvíli, kdy se mi zdálo, že předzvěsti hrozného deště a zimy se rojí až podezřele často. Budu mít líný, pohodový a relaxační víkend. Takový, jaký je v takovém lijáku snad nutnost mít.

Divnoden

16. března 2017 v 18:58 | Hanyuu-hime
Ještě před probuzením jsem věděla, že čtvrtek nebude jen tak ledajaký. Bude stát za prd. Byla první myšlenka, která mě napadla. Někdo by řekl, že jsem si to svým negativním přístupem způsobila sama... Já bych oponovala tím, že ve chvíli, kdy mi to prolétlo hlavou, vůbec jsem na nějaký negativní přístup neměla ani pomyšlení. Vlastně nebyl čas na jakýkoli přístup. Prostě jsem se sotva probudila.

Ze sna, kde jsme s nějakýma úplně cizíma lidma, který jsem nikdy neviděla, ale v tom snu jsem je moc dobře znala, nějaký tři týpci a holka v mém věku, zabrousili do obchodu. Co si tak vybavuju, byl to nejspíš supermarket nebo něco většího než běžné smíšené zboží na vesnici.
Ale byl divnej. Stáli jsme před chlaďákem, kde byly v rohu pavučiny a bylo tam celkem šero. Vlastně to byl nefunkční chlaďák a nikdo kolem nebyl.
Až na prodavačku za kasou, ta tam seděla. A tvářila se, že jede na nějakém velmi kvalitní fetu, protože byla hrozně veselá a pozitivní.

Odkládání

15. března 2017 v 20:07 | Hanyuu-hime
Tento nešvar se mi nejvíc nevyplácí v případě mytí nádobí, rovnání oblečení a úklidu obecně. Když se ve dřezu ocitne jeden hrnek, třeba po ranní kávě o víkendu, je poslední věcí, na kterou myslím, mytí hrnečku. Je to tak, byť se ve výsledku jedná o činnost, která nezabere ani minutu.
K hrnku se pak nenápadně přidá talířek, miska, hrnec, pánev... No, zkrátka, neumyté nádobí se začne množit a s každým špinavým kouskem se jeho počet ve dřezu záhadně násobí dvěma a přibývá.
To si potom říkám, že jsem raději měla obětovat tu nepostřehnutelnou chviličku na umytí toho hrnku, než dopustit toto. Nechtějte ani vědět, jakým způsobem se mi nádobí kupí v průběhu všedního týdne.

Mám svůj život zkrátka až moc ráda na to, abych denně kmitala jako nějaká uklízečka...

Pravé poslání a další nesmysly

6. března 2017 v 20:36 | Hanyuu-hime
Před nedávnem jsem si kupovala knihu Bestie od J.M.Massona, která mě zaujala už kdysi dávno, ale nějak nakonec nedošlo na skutečné objednání. Nyní jsem ji objevila na buxu za směšných 48Kč, tak jsem si řekla, že už bych o ni konečně mohla obohatit svou knihovnu.
Ale platit poštovné, které mě vyjde dráž než kniha samotná, mi přišlo trochu podivné, tak jsem vybrala ještě něco, abych to alespoň trochu vyvážila.
Volba padla na Psí poslání, kterého je v poslední době po internetu celkem plno, ať už z důvodu pozitivních ohlasů nebo poněkud diskutabilních událostí kolem filmu... Ale víte, jak to je. Ať už se na internetu nachomýtneme k jakékoli kauze, jejíž nejsme součástí, víme leda hovno. Můžete mít fotku zívajícího bulla a na novinkách vám z toho udělají foto lidožravé bestie. Pokud jste u pořízení byli, víte, že na druhý straně jsou paka, která dělají z komára velblouda, ale pokud jste u toho nebyli, těžko se můžete přít za to, jak to skutečně je, i když víte, že stvoření na fotce prostě lidožravé v zásadě být vlastně ani nemůže.
Někdy se kolem něčeho strhne obrovský povyk, lidi jsou najednou zastánci slabších, co za sebe rozhodovat nemohou, budou se bít klidně za práva afrických fialek, kterým se už nelíbí být v květináči, když jim k tomu na internetu dá někdo dostatečný podnět. Důležité je, aby se pronesl rozsudek rychle a masy nemusely přemýšlet. Tak vzniká největší hysterie.
"Do háje, co to zase mele?"

Léto s vůní koberce

4. března 2017 v 19:13 | Hanyuu-hime
Před čtrnácti dny jsem upršené ráno vyrazila pryč, cestou vlakem z okna sledovala bílé závěje a mlhu a v následujícím týdnu dýchala příjemný jarní vzduch a užívala si teplého větru, který už vůbec nebyl tak nepříjemný, jako ten zimní, mrazivý.
Dnes však po záchvěvu jara přišlo léto. Ráno v tenké košili, po zbytek dne v tričku. Nemluvě o tom, že z první psí koupačky jsem se kvůli přecházení struhy vracela s vodou v botách, která kupodivu vůbec nezebala a až podivně rychle schla.

Vlastně jsem se s mokrýma nohama vracela z dnešní každé psí koupačky...

Daleká cesta na sever

25. února 2017 v 11:39 | Hanyuu-hime
Od poslední výpravy skloubené s výšlapem na Ještěd už utekla pěkná chvilka, stihlo nasněžit, roztát, znovu nasněžit, namrznout a zase vylézt slunko.
V den, kdy nebyl ani mráz ani hezký jarní den, nýbrž deštivo, vydaly jsme se s Larou znovu, tentokrát už potřetí, na sever do Zimohradu Liberce.

Jak byl Tony u doktora

4. února 2017 v 17:05 | Hanyuu-hime
Tony, tak jsem před lety pojmenovala svůj vysněný noťas. Červený, se siluetou vlka, který nahradil mou zesnulou HP krabici s nálepkou lva u řeky. Ta tehdy ještě čtvercová funící krabice odešla v dosti požehnaném věku, exkla a už ji nikdo neprobral. Netuším, jestli tam něco zbylo, myslím, že jo, nějakých pár věcí, které jsem ale nikdy poté už nesháněla a nelitovala jejich ztráty, tím tedy usuzuji, že nebyly vlastně vůbec důležité.
 
 

Reklama