žila byla jedna blondýna

Pracovní

30. ledna 2017 v 19:37 | Hanyuu-hime
Před pár dny měla na sobě kolegyně černý svetr s bílými kosočtverci, co měly každý čárku uprostřed... Nebyl to takový ten typický svetr-pičavzor, byly tam rozmístěny úplně náhodně a o to víc bily do očí. Hlavou mi blesklo, jak tohle vůbec může někdo prodávat? Potom však následovala otázka podstatně naléhavější. Jak tohle může někdo koupit?
Měla ho jen ráno, pak se po něm slehla zem. Hádám, že buď potkala v kuchyňce nějakou upřímnou duši. Nebo se nad svým oděvem zamyslela před zrcadlem na záchodě?

Balíček vzpomínek

21. ledna 2017 v 17:41 | Hanyuu-hime
Dorazily mi poštou fotky. Dlouho jsem se snažila konečně dostat k tomu, abych probrala složky z loňska a vybrala kandidáty na umístění do mého nového alba, které jsem si vždycky přála. Měla jsem ho od Vánoc, ale stále se mi nechtělo probírat všemi těmi fotkami.
Ale odhodlala jsem se a udělala to. Včera už dorazilo hotové dílo, stačilo jen rozmístit do alba.
Jenže co se nestalo... Nějak jsem zapomněla na fotky z Halloweenu a dokonce i Vánoc, takže tam část zážitků prostě chybí. A nedivila bych se, kdyby toho bylo ještě o něco víc. Když se k tomu připočte, že část léta mi nenávratně sežrala rozbitá flashka... Nu, co se dá dělat.
Tak při další objednávce napravím, co napravit jde. Určitě ale vím, že za letošek si budu fotky vyvolávat postupně a hlavně je budu třídit rovnou a ne, že si budu do počítače házet složky bez ladu a skladu. Prase aby se v tom pak vyznalo.

Na cestě ze tmy

15. ledna 2017 v 13:03 | Hanyuu-hime
V posledních pár dnech značně přibývá slunečních paprsků, které dokonce už zvládnou i hřát. Najednou je tak trochu magické i jen to, sedět v naprostém tichu doma u počítače, zatímco skrze okna proniká přes záclony jemné a zatím stále ještě milé teplo, které se v letním období změní na démona, kterého tu určitě na blogu budu v článcích vymítat velmi často, i když mi již třetím létem bude v boji pomáhat klimatizace...
Mění se i energie, kterou lze vnímat ze svého okolí. Po Vánocích je to právě v mezičase, než se dostaví tyto dny a v období, než zase rázem vystřídají třeskuté mrazy, kdy nám zima dává jasně najevo, že rozhodně ještě není pryč, takové mrtvé. Všechno jaksi stagnuje, plno lidí se plouží bez nálady a sosají i tu trochu energie, co přes zimu ještě máte...

Na pohled je to krásné období, když je bílé a třpytivé. I tak jsem si ale stihla všimnout, jakou radost zase začínám mít z takových dnů, jako je právě ten dnešní. A i ty moje kytky, které mě tu momentálně obklopují, zatímco píšu tento článek, najednou sálají hromadu života, dobré nálady a je na nich vidět, jak i ony tu dávku světla potřebovaly.

Jenom žblept

5. ledna 2017 v 20:02 | Hanyuu-hime
Asi čtyřikrát už jsem rozepsala článek, kde jsem se chtěla věnovat loňskému roku. Nedokončeno skončily i další tři články na jiná témata... Nějak se mi nedaří chytit tu správnou blogerskou slinu, která by mě udržela u psaní článku. Nejde to a já mám strach, že i tenhle nicneříkající chudáček skončí stejně.
Jenže kromě naprosté neschopnosti něco napsat mám zároveň i obrovské nutkání něco napsat. Je to takový začarovaný kruh. Sednu si sem, otevřu editor s chutí a radostí a najednou... Když mě se vlastně nechce.

Je teď takový divný období. Jak kdyby na něco čekalo. Je to lemří období. Lidi jsou ještě zblblí po svátcích a přesunu do nového roku. V práci ze dne na den najednou není co dělat, a tak tam často z nudy nakupuju na eshopech.
Tenhle nešvar mě strašně těší a deptá zároveň. Občas se prostě dokopu k tomu, nakoupit něco, co jsem už dlouho plánovala a jen to odsouvala... No, ani nevím proč.
Jenže když pak vidím ty částky, protáčí se mi panenky.
 
 

Reklama