žila byla jedna blondýna

Už je tady!

2. září 2017 v 16:34 | Atheira
Kdo? No přece podzim! Ten tak očekávaný, krásný, svěží, neupocený podzim v celé své kráse. Co na tom, že vlastně neustále chčí. Zatím mi to nevadí, protože to netrvá zas až tak moc dlouho. Až to bude týden v kuse, nejspíš změním názor, každopádně teď jsem z odejitého léta nadšená. A koho zajímá, že oficiálně vlastně ještě stále trvá? Pro mě už rozhodně ne!

Nabourání nálady

30. srpna 2017 v 20:42 | Atheira
Ráno začalo moc slibně. Čekala mě poslední letní služba, na kterou se přes prázdniny musím dopravovat autobusem vcelku složitě a zdlouhavě. Odchod mi ale vychází přibližně na stejný čas, jen se vydávám na druhou stranu vstříc autobusové zastávce namísto vlakové. Mám proto ráno dostatek času na to, abych se stihla vyspat i courat po venku klidně i dvě hodiny, v závislosti na tom, jak brzy vstavu, a přesto nejela do práce jako strašidlo, protože by na hřeben už nezbyl čas.

Slábnoucí paprsky

26. srpna 2017 v 20:28 | Atheira
V obálce s lapači snů laděné do modra, která mě velmi překvapila, protože přesně tu samou jsem si pro Gabču, odesílatelku, šetřila taky, mi dorazila ochutnávka ukrývající chai s čokoládovou příchutí. Voní jako perníčky a přiživuje můj stále větší podzimní pocit a radost z něj. Navozuje pohodu, útulnost a klid.
Stejně tak působí i sluneční paprsky... Je sice vedro, však je stále srpen, ale stejně jako se pomalu řítíme víc a víc do tmy, i ty paprsky hřejou méně a nějak jinak. Odpolední světlo už se barví do podzimního odstínu. Těžko vysvětlit, jak to myslím. Ale třeba to moc dobře chápete i bez toho.

Likvidace smraďochů

20. srpna 2017 v 18:16 | Atheira
"No fuj, tak teď tady fest zaválo nějaký hovno!"
Blížíme se směrem domů se psy. Vešla jsem na zahradu, blížím se ke svým dveřím a znovu prohlašuju.
"Ale tak, přiznejte se, jaký prase tady takhle smrdí." Snažím se dělat si srandu z ostatních, protože mám za to, že prostě něco smrdí ve vzduchu. Znáte to... Vůně domova na vesnici. Močůvka a hnůj... Normálka.
Ozývá se nesouhlasné brumlání, vcházím s Larou domů a zavírám dveře.

Odér hovna, značně zesílený nedostatkem venkovního vzduchu a menšího prostoru, přišel s námi...


Nebylo na botě!

Od brzkého rána

5. srpna 2017 v 21:29 | Atheira
Nelze jednotně říct, co všechna (dobrovolná) ranní ptáčata žene z postelí tak brzy, pro mnoho až vražedně brzy, já v tom mám ale jasno. Ten klid a ticho, když se vyjde ven. Je jedno jestli na vsi nebo ve městě, mezi čtvrtou a pátou ranní, o víkendu obzvlášť, je venkovní atmosféra zcela jiná než v jakoukoli odlišnou denní dobu. To ticho a klid... takový pokoj v duši budete za jiných okolností hledat nejspíš celkem těžko, brzy ráno, kdy ale řada lidí ještě spí nebo se teprve probouzí v teple svého domova, to jde ale úplně samo, lehce a nějak samozřejmě. Jako by právě to jediné, co je potřeba pro nastartování radosti a energie v žilách bylo stoupnutí bosýma nohama na orosenou trávu a pohlédnout do čerstvě se probouzejících slunečních paprsků nebo naopak v černočerné tmě vdechovat mrazivý vzduch a sledovat obláčky páry odcházející z vašich úst.

Letní mámení

28. července 2017 v 18:25 | Atheira
Ačkoli nás během posledních dní dost překvapil příval spíše říjnového počasí, který se do července pravěpodobně dostal přičiněním nějakého erroru v naprogramování našeho světa, mám se skvěle, letně a prázdninově. Pro jednou zase neexistuje čas a nezáleží na ničem, než na fajn věcech.

Lovení ufounů

18. července 2017 v 20:54 | Atheira
Léto je se svými lány kukuřice plný ufounský nálady. Vám to tak nepřijde? To mi ani neříkejte! Vždycky si vzpomenu na dětství, i pozdější pubertální časy, kdy jsme po letních večerech lítali po venku, kukuřice byla snad všude. Jeden rok tady, druhý tamhle, příště pro jistotu ze všech stran. Nedalo se vyvarovat pocitu a očekávání, kdy odtamtud konečně vyleze nějaký ufoun, ačkoli se to tedy nikdy nestalo.
A tak se mi kolobrnda pomalu stává prostředkem na "lovení mimozemšťanů" - nehledejte pod tím nic extra tajuplného. Skrývá se pod tím vlastně jenom možnost vyrazit s hlavou v oblacích a větrem ve vlasech, nejlépe v pozdním čase letního odpoledne nebo podvečeru.
Sestra se nechala strhnout velmi rychle. I její kolobka už frčí domů. A s radostí budeme pořádat lovy spolu. Jako za starých časů. Jako tomu vlastně bylo vždycky při těch největších dobrodružstvích.

Teď nás ale čeká dobrodružný čarodějnický víkend. Bude nás tu totiž mnohem víc ujetých čarodějnic na jednom místě a věřím, že to bude opět velmi prázdninové. Legendární.

Fičíme

14. července 2017 v 21:28 | Atheira
Nevím už kdy mě poprvé napadlo pořídit si koloběžku. Předtím jsem uvažovala o kole, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Běhám. Miluju běh a úplně bavit mě rozhodně nepřestal, přesto se mi zalíbila představa koloběžky, se kterou se nakonec dá dostat za kratší dobu na delší vzdálenost a ozvláštnit si tak letní výpravy za dobrodružstvím.

Když jsem pak začala běhat i s Larou a zjistila, že je do této aktivity také nadšená, byly úvahy o koloběžce ještě vážnější. Napadalo mě ale, že co když ji pořídím a ona u ní nakonec nebude chtít běhat? Ať už by si našla jakýkoli důvod? Jezdit bez ní fakt nebudu...

Pondělní pátek

7. července 2017 v 21:05 | Atheira
Je to divný. Strašně. Teď byl víkend a najednou... už je zase víkend. Ten předchozí totiž vlastně víkendem vůbec nebyl, a tak jsem z toho teď trochu zmatená.

Toníkem

2. července 2017 v 18:43 | Atheira
Když jsem jedno ráno nastupovala do vlaku, který měl vpředu vyvedeno jméno Toník, uvědomila jsem si, že všechny pojmenované vlaky mají taková milá a přátelská jména.
Běžně jezdím Mílou (To je naše stará známá vesnická čugina), Lucinkou, párkrát jsem potkala Vilíka a dokonce i Janičku.
 
 

Reklama





Doporučuji: