život ve 2018

Můj hobití diář a další maličkosti

Neděle v 17:11 | Atheira
Na včerejší den jsem si do diáře za pomoci pastelek v doprovodu zvířecích a stromových samolepek vytvořila východ slunce. Moje plány na uběhlý týden vlastně úspěšně vycházely a i když se nejednalo vlastně o nic velkého a zdánlivě ani moc důležitého, pro mě to bylo důležité moc a udělalo mi radost, že mi všechno tak hezky vycházelo. I to včerejší ráno jsem proto byla připravená vyrazit časně ven a znovu mít radost z bytí ranním ptáčetem.
Jen mi pak nějak došlo, že ty zimní východy slunce barevně neodpovídají tomu, co jsem tam vytvořila. To samozřejmě vím, už jsem jich viděla mnoho. Netuším, co mě k tomu vedlo. Možná už to jaro očekávám víc, než bych předpokládala. I tak bych totiž ještě moc ráda zakusila sněhovou nadílku, která u nás není zrovna štědrá a většinou zmizí už během dopoledne.

Pryč s divností

17. ledna 2018 v 19:34 | Atheira
Všichni kolem doufají, že rok 2018 bude spokojený a hezký. Dokonce i ti, u kterých bych něco takového vůbec nečekala. I já, přesto jsem se v posledních několika dnech nemohla vyvarovat pocitu, který se vyskytoval vedle toho těšení, dobrého pocitu a jisté juchavosti. Pojmenovala jsem to divnost, protože jsem pro to lepší výraz nenašla. Bylo to, jako když vám je něco líto, akorát já netušila, co to je. Jak kdyby se nějaký parazit ze všech sil snažil potlačit radost a vyvolat smutek.
Od včerejška mám ale pocit, že nad tím mám stále větší převahu. Do konce týdne to vypudím, ať už je to co chce.

Ale ta hudba...

12. ledna 2018 v 16:23 | Atheira
Už si přijdu vcelku živá. Bolí mě záda... Ale koho by nebolely, kdyby tolik dnů v kuse jenom ležel nebo se potácel jak smyslů zbavený a vrážel do nábytku a rohů stěn. A že moje doupě je svou velikostí k této činnosti vlastně uzpůsobeno.
Cítila bych se ale živější, kdyby se venku nevznášelo hejno mozkomorů a nevysávali radost a dobrou náladu z celé podstaty lednového bytí. Venku není jenom lezavo a deštivo, počasí venku se totiž jmenuje deprese. Pro to lepší výraz není.
Nepomáhá mi ani fakt, že všechny energické a dobronáladové písničky z youtube snad někdo schválně vymazal, protože ta přehlídka, co se mi tu nabízí, to je, vážení, taky deprese. Když to nechám dlouho běžet bez dozoru, většinou se tam po čase vecpe Peter Hollens, jehož houkání už mi taky pěkně leze na mozek. Pokaždý mu říkám, že na něj fakt nemám náladu a on stejně příště přijde nečekaně znovu. (Abyste tomu rozuměli, nechávám ty písničky hrát tak, jak se přehrávají po sobě samy, zatímco jsem vzdálená od počítače, a dokud tam nezačne halekat Taylor Swift, většinou vyčkávám s nadějí, že se tam objeví něco, co mě zaujme.)

Včera (to jsem psala včera, takže předevčírem) celý den pršelo. A protože ještě bohužel nemůžu pořádat dobrodružné výpravy a už vůbec ne běhat či jen tak energicky poletovat po lese (Ach jo, jak já mám někdy chuť rozběhnout se proti zdi a doufat, že ten náraz mě zbaví veškerého odhodlání a chuti lítat jako ďas! Potřebuju pobíhat po venku, sakra, jo!!), přičemž energie už mám dostatek, abych skutečně něco dělala, vrhla jsem se do precizního úklidu a za zvuku hudby (a Petera Hollense, kterej mi snad fantomuje v počítači nebo co) se pořádně činila.
Jako minimálně ten oblak myšiny vznášející se v myšovně (to je místnůstka, kde bydlí a kde taky počítačuju a mám knížky a tak - taková pracovna s myšima a knihovnou = myšovna) byl za tu dobu už fakt brutál.

Neslavnostní přivítání

7. ledna 2018 v 14:59 | Atheira
Když jsem 29.12.2017 měla odcházet z práce, bylo to asi deset minut před mým odchodem, zamotala se mi hlava. Nejdřív tak z lehka, když jsem si nazouvala botu. Nebylo to poprvé, co se mi něco takového stalo. Kupodivu byl den po pracovní stránce strašně klidný a prakticky nebylo co dělat, já ovšem už tak měla pravděpodobně většinu dne horečku a neudělala bych toho moc, ani kdyby bylo co.
Podstatné ovšem je, že, a už jsem to na sobě zaznamenala dříve, když konečně poleví, aspoň na chvíli, ty dny, kdy nevíte, co dřív, stranou poodejde i nesmírná buzerace, najednou má vaše tělo čas na to vypovídat službu, hroutit se a dávat najevo, že už dávno překročilo přes hranici vyčerpání. Dohromady s obyčejnou chřipkou vytvoří kombinaci, kterou už nemůžete dál přehlížet.
 
 

Reklama